Senátorka ANO prosazuje zakuklenou eutanázii. Nařídí ji komise

„Je to jeden z hlavních důvodů, proč jsem šla do Senátu,“ řekla o legalizaci eutanazie Věra Procházková z ANO. Pokud by jí tento krok nevyšel, uvažovala by o referendu. „Mohla by ho spustit Společnost pro eutanazii, se kterou už delší dobu komunikuji,“ uvedla po svém zvolení do horní komory parlamentu před třemi lety.

Při referendu by podle průzkumů česká společnost velmi pravděpodobně totiž řekla jejímu návrhu ano. Při hlasování v Parlamentu by opozice (lidovci, TOP 09, ODS) a menší část poslanců koalice asi zabránila přijetí novely, která je krokem k naprosté dehumanizaci společnosti.  

Přetiskujeme podstatnou část rozhovoru Veroniky Rodriguez, který vyšel na Aktuálně.

„Tlumení bolesti silnými analgetiky může způsobit, že pacientovi zkrátíme život. Lidé si totiž na dávky rychle zvykají, takže jich k utišení bolesti potřebují stále víc – až to nakonec jejich tělo neunese," říká senátorka Věra Procházková.

Ve stejném duchu vystoupila Věra Procházková i na poslední senátní schůzi, kde se pokusila „terminální tišení bolesti, jehož vedlejším účinkem může být zkrácení života pacienta“ prosadit. „Je nutné uvažovat o tom, kdy a jakým způsobem je přijatelné umožnit pacientovi klidnou a důstojnou smrt a neprodlužovat jeho umírání,“ prohlásila, když předkládala svou novelu zákona o zdravotních službách.

Přesto se v rozhovoru pro Aktuálně.cz od pojmu „eutanazie“ distancuje. „V mojí novele eutanazie není,“ řekla. Zavést chce jen „tlumení bolesti silnými analgetiky, které pacientovi zkrátí život“.

Pokud nejde o eutanazii, o co tedy v novele jde?

Musíme nastavit jasná pravidla. Ta dneska chybí a každé zařízení si to dělá po svém.

Někde se s pacientem domlouvají a berou na jeho přání a potřeby zřetel, všechno také pečlivě zaznamenávají – to je třeba případ Paliativní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Jinde ale nic takového nefunguje. Praxe by se měla sjednotit.

Při svém vystoupení v Senátu jste ale mluvila o „terminálním tišení bolesti, jehož vedlejším účinkem může být zkrácení života“. Řekla jste přímo, že se novelou snažíte tento nový způsob služby zavést…

To jsem sice řekla, ale nakonec ten termín upravím. Do zdravotního a ústavně-právního výboru už svůj návrh předložím v trošku jiném znění. Přepíšu v něm právě terminologii.

Už se tam nebude hovořit o „terminálním tišení bolesti“, ale o „kontinuální hluboké paliativní sedaci“. To bude mnohem přesnější. V dotčeném paragrafu to také lépe vysvětlím.

Bude stále vedlejším účinkem „kontinuální hluboké paliativní sedace“ zkrácení pacientova života?

Může se to stát. Tlumení bolesti silnými analgetiky skutečně může způsobit, že pacientovi zkrátíme život. Taková praxe se ale nepovažuje za eutanazii.

Zatímco při eutanazii lékař aktivně podává pacientovi nějaký smrtící medikament, tady jde opravdu jen o tlumení. Jde o přesně stanovený postup, při kterém lékař úmyslně a kontrolovaně snižuje vědomí pacienta analgetiky, aby ho zbavil nezvladatelného utrpení. V tomto utlumeném vědomí ho pak udržuje až do smrti. Je to eticky čisté řešení.

Tlumení bolesti analgetiky se používá už dnes, v čem to tedy bude jiné?

Moje novela tomu dává jasná pravidla, protože ta dnes nejsou. Nově by mělo být zřejmé, že pokud si to pacient přeje, může mu lékař poskytnout i vyšší dávky opiátu, než jsou v lékopise. Pacient si o ně ale musí říct. Musí to také jasně a písemně stvrdit.

Lékař bude díky tomu vědět, že se nemusí bát případného postihu, pokud to někdo zpochybní. Například pokud se ozve rodina. Bude mít díky písemnému souhlasu pacienta ochranu. To dnes nemá.

Fungovat to ale bude i naopak. Pacient bude mít jistotu, že mu lékař neposkytne vyšší dávky opiátu, pokud si to nebude vysloveně přát. Dokud k tomu nedá svůj písemný souhlas, nesmí se lékař k ničemu takovému uchýlit. Všechno bude někde písemně stvrzené a ukotvené.

Takže novinka bude v tom, že lékař bude moci legálně na přání pacienta zvednout dávky opiátu natolik, že už se tento pacient neprobudí?

Novinka bude v tom, že bude tento postup již legální a že se bude odehrávat v souladu s přáním pacienta. To přání pacienta je opravdu klíčové. Dnes se totiž běžně stává, že už lékař nemá žádné možnosti, jak pacientovi pomoct, přesto mu stále jakousi léčbu poskytuje. Je to ale léčba nepřiměřená – tedy taková, která už tomu člověku nepřináší žádný užitek. Někdy ho dokonce zatěžuje a způsobuje mu jen další zbytečné strádání a komplikace.

Dneska přitom neexistuje zákonný postup, jak s takovou situací naložit. Já proto ve svém návrhu stanovím, že pokud lékař dospěje do tohoto bodu, musí o tom pacienta informovat. Musí s ním také projednat další postup – navrhnout mu nějaký individuální léčebný plán, který může zahrnovat i paliativní péči. Pokud s ním pacient souhlasí, jede se podle tohoto plánu.

A pokud nesouhlasí?

Pokud chce pacient pokračovat i v takové léčbě, kterou lékař považuje za nepřiměřenou, předá se celá věc etickému komitétu. Tento komitét případ posoudí a bez zbytečného odkladu rozhodne – buďto nařídí poskytnout pacientovi další léčbu, nebo přikáže nadsadit terminální tišení bolesti.

Co to bude za instituci? Kdo v ní bude zasedat a na základě čeho bude rozhodovat?

Etický komitét by měla být skupina odborníků, kterou jmenuje daná nemocnice pro posouzení konkrétního případu pacienta. Měl by být pětičlenný a zasedat by v něm měli nejenom lékaři, ale také právník a etik. Samozřejmě by se v něm neměl objevit nikdo, kdo je s pacientem v přízni nebo by se mohl dostat do střetu zájmů.

Mohl by pacient jeho rozhodnutí napadnout? Někam se odvolat?

Ano. Kdokoliv, kdo by s výsledkem nesouhlasil, by se mohl obrátit na soud. Toto právo pacienta zůstává v novele zákona nedotčeno.

Kdo všechno bude moct „kontinuální hlubokou paliativní sedaci“ podstoupit? Ptám se proto, že se při projednávání vašeho návrhu v Senátu objevily i kritické hlasy. Třeba senátorce Daniele Kovářové (nezávisl.) se nelíbila definice, že to bude „každý pacient, jehož stav to vyžaduje“. Tvrdí, že se za to může schovat prakticky cokoliv...

Podstoupit to budou moct nevyléčitelně nemocní pacienti.

Budete to ve svém návrhu nějak upřesňovat? Bude tam například seznam diagnóz?

Ne, žádné diagnózy tam nemám. Píšu tam, že pokud lékař u pacienta nezahájí život udržující léčbu nebo v této léčbě nepokračuje, musí mít tento pacient zajištěnou náležitou paliativní péči – pokud to jeho stav vyžaduje.

Senátorka Kovářová zmínila, že má obavy o psychiatrické pacienty...

U psychiatricky nemocných pacientů neplatí, že jsou nevyléčitelně nemocní.

U lidí s Alzheimerovou chorobou nebo demencí ano…

Tito pacienti zase obvykle netrpí – nemají nesnesitelné bolesti ani se nedusí. Něco jiného by bylo, pokud by měli vedle své psychiatrické diagnózy ještě i nějaké jiné problémy, s nimiž by jim nepomáhala žádná léčba. Pak by měli mít právo říct, že už v žádné léčbě nechtějí pokračovat.

V návrhu se věnujete i nezletilým osobám. Počítáte s tím, že bude muset lékař zjistit a zohlednit názor i takového pacienta. Znamená to, že se budou lékaři ptát i dětí, jestli chtějí „kontinuální hlubokou paliativní sedaci“?

Jistě. Bude samozřejmě záležet i na věku pacienta a na úrovni jeho vnímání – s dvouletým dítětem toho moc neproberete. Ale se staršími dětmi to lékař řešit bude. Zeptá se jich, co si přejí.

Není to nic divného, děje se to i při rozvodech. Děti jsou o sobě schopné rozhodovat. Samozřejmě se ale vždycky bude vyžadovat i souhlas rodičů či zákonného zástupce. Pokud by mezi nimi náhodou nedošlo ke shodě, musel by věc řešit soud.

Nebojíte se zneužití? Před měsícem jsem četla v Daily Mail o případu seniorky z kanadského Ontaria, které lékaři schválili a provedli eutanazii i přesto, že si přála paliativní péči. Stačilo k tomu, že její manžel při péči vyhořel a požádal lékaře o hospic, případně o jiné řešení...

Já jsem o tom případu taky četla. Ale víte co, nemůžeme vědět, jak to ve skutečnosti bylo. V médiích se nemusely nutně objevit všechny podstatné okolnosti – ta paní třeba mohla příbuzným zakázat, aby o ní podávali informace, takže neznáme celý příběh. Proto to nechci soudit.

Navíc – v mojí novele eutanazie není.

Podle senátora Lubomíra Kantora (za KDU-ČSL) ve vašem zákoně eutanazie je. Jenom je „zakuklená“.

Já si opravdu myslím, že by tady měl pro eutanazii vzniknout prostor. Každý člověk by se měl o svém životě rozhodovat sám. Jeho vůle by měla být také respektována. Patříme k západní civilizaci, kde už řada států eutanazii zavedla.

Jak sic vysvětlujete, že proti vašemu návrhu ozvali odborníci České společnosti paliativní medicíny?

Tak, že i odborníci jsou rozpolcení. Já mám kolem sebe celý tým lékařů, kteří se věnují paliativní medicíně, a uvědomuji si, že eutanazii je nutné řešit. Ostatně nás k tomu nedávno vyzval i Ústavní soud.

Proč jste se nedomluvila se svým stranickým kolegou Adamem Vojtěchem a nevypracovala návrh, který by prošel klasickým legislativním procesem?

Já jsem si samozřejmě moc dobře vědoma toho, že to musí projít klasickým legislativním procesem. S ministrem Vojtěchem už mám proto domluvenou schůzku, Bude to začátkem března. Novelu už přinesu upravenou, s doladěnou terminologií.

Zdroj: Veronika Rodriguez, Aktuálně