Stařec a Vánoce

Předesílám hned úvodem jistou zaujatost, neboť svátky narození Krista Pána a svátky Velikonoc pokládám za jediné skutečné, všem lidem v dřívějších dobách zcela srozumitelné a svým významem se klenoucí nad všemi jinými svátky. A uklidnilo mne, že ještě letos budou akceptovány i v Bruselu...

Jak jsme se dověděli, Evropa ještě přece jen není k ozdravnému kroku zákazu Vánoc zralá. Vzpomínám si z dětství, jak veškeré pokusy vyměnit Ježíška za Dědušku maroze a vánoční stromek za jolku ztroskotaly. Zdá se mi, že i přes dnes tolik zdůrazňované fronty na kapra a mandarinky panovala u většiny lidí opravdu radostná a sváteční nálada. Těšili jsme se na vánoční besídky, kde nám sice nepromítali sandálové biblické velkofilmy, ale i s animovaným panem Prokoukem jsme v drtivé většině věděli, čí narození je slaveno.

I v rodinách přes (oproti dnešku) poněkud asketičtější hodování panovala příjemná nálada. V zemi mistrů vánočních svátků, Rakušanů, se tomu říká Trautes Heim-Glück allein, což značí útulný domov.

V dnešní době na člověka Vánoce doslova útočí. Kazatelé nových pravidel doporučují odstranění tradičního kapra se salátem, zřejmě jako relikt totality, a nahradit husími játry se zmrzlinou z vínovice. Nikdy jsem netušil, jak se mi zprotiví slovo DÁRKY. Novému systému se velmi rychle podařilo posadit Ježíška na trestnou lavici a zemí se zmocnil jakýsi Santa Claus se spřežením sobů a tahačem plným výše zmíněných dárků, ve své podstatě hromadou krámů, hader, kůží, lyžařských bot nebo kýčovitých plyšových roztomilostí. Odposlechl jsem v tramvaji rozhovor dvou zřejmě středovrstvých paní.

A: „Letos se na pečení vyseru. Co dáš letos chlapovi?“

B: „Kerýmu (smích)? Ale jo, du do voňavky.“

I televizní vysílání se vánočně utrhlo z řetězu. Nabídlo jako poslední roky jakýsi eintopf, kde reklamní zelený chrchlík svíravě nepříjemným kvikotem nabízí nové telefony a vzápětí frčí anonce na pořad o Plácido Domingovi nebo idylickou krajinu lyžařských středisek přerušené každou chvíli kolovrátkem kazatelů, kteří nemají co říct.

Vážně jsem nechtěl, aby moje vánoční psaní bylo vnímáno jako zahořklost starého nespokojence. Vždyť už to, že Vánoce zhora zatím nezrušili, je přece uklidňující.

Všem přeji klidné adventní dny a radu zdravotníka: Kapra smažte na sádle. Je křehký, ztrácí odeur rybiny a nepřipaluje se.

Radostné Vánoce, přátelé!

KAREL NEČAS