Artróza: mýty a realita. Co nám opravdu pomáhá
Artróza patří k nejčastějším onemocněním pohybového aparátu, přesto kolem ní dosud přetrvává řada omylů. Často se zjednodušuje na „opotřebení věkem“, které se má jen vydržet, nebo na bolest kloubu, kterou je nejlepší řešit klidem. Ale skutečnost je o dost jiná. Současná doporučení ukazují něco úplně jiného.
U většiny lidí je základem vhodně zvolený pohyb, úprava zátěže, práce s tělesnou hmotností, podpora soběstačnosti a včasná odborná péče.
Důležité je také vědět, že ne každá artróza vzniká stejně. Někdy se kloub začne ozývat i jako pozdní následek staršího úrazu.
Co je artróza a proč vzniká
Artróza, přesněji osteoartróza, je chronické onemocnění kloubu, při němž se postupně mění chrupavka, kost pod ní i další tkáně v okolí kloubu. Nejde tedy jen o jednoduché „obroušení kloubu“. Nejčastěji postihuje kolena, kyčle, ruce, klouby páteře nebo kořen palce ruky. Riziko roste s věkem, ale význam mají i nadváha, předchozí úrazy, genetické a anatomické dispozice, oslabení svalů a dlouhodobé přetěžování.
Artróza není osteoporóza
Artróza a osteoporóza se kvůli podobnému názvu často zaměňují, ale nejde o totéž. Artróza, přesněji osteoartróza, je onemocnění kloubu. Typicky se projevuje bolestí, ztuhlostí, omezením pohybu nebo zhoršenou funkcí postiženého kloubu.
Osteoporóza je naproti tomu onemocnění kostí. Kostní hmota řídne, kosti jsou křehčí a snadněji se lámou. Člověk přitom nemusí dlouho cítit žádné potíže a osteoporóza se někdy zjistí až po zlomenině, například zápěstí, kyčle nebo obratle. Obě onemocnění se mohou u jednoho člověka vyskytovat současně, zvlášť ve vyšším věku, ale mají jinou podstatu, jiné vyšetření i jiný způsob léčby.
Mýtus 1: Artróza je prostě normální stáří
To není přesné. Vyšší věk sice riziko zvyšuje, ale artróza není něco, co by člověk musel jen pasivně snášet. Odborná doporučení zdůrazňují, že průběh potíží lze ovlivnit a že smyslem léčby je snížit bolest, zlepšit funkci kloubu a co nejdéle udržet běžné denní fungování. Artróza tedy není jen „daň za věk“, ale stav, se kterým se dá pracovat.
Mýtus 2: Když kloub bolí, nejlepší je se nehýbat
Právě naopak. U artrózy se doporučuje terapeutické cvičení přizpůsobené konkrétnímu člověku, například posilování svalů kolem postiženého kloubu a celková aerobní aktivita. Cvičení může zmírnit bolest i ztuhlost a zlepšit rozsah pohybu, sílu a výdrž. Úplný klid naopak často vede k další ztuhlosti, horší stabilitě a oslabování svalů. Smysl má přiměřený a dlouhodobě udržitelný pohyb, ne přetěžování za každou cenu.
Mýtus 3: Rentgen všechno ukáže a bez něj se artróza nepozná
Současná doporučení upozorňují, že u lidí od 45 let s typickými příznaky se osteoartróza často stanovuje klinicky, tedy podle potíží a vyšetření, bez nutnosti zobrazovacích metod. Týká se to zejména situace, kdy bolest kloubu souvisí s aktivitou a ranní ztuhlost buď není přítomna, nebo netrvá déle než 30 minut. Rentgen se hodí hlavně tehdy, když je průběh netypický nebo je třeba vyloučit jiný problém. Důležité také je, že nález na snímku nemusí přesně odpovídat tomu, jak moc kloub člověka bolí a omezuje.
Mýtus 4: Artróza se týká jen seniorů
Ne. Častější je ve vyšším věku, ale může se objevit i dříve. Riziko zvyšují úrazy, opakované jednostranné zatěžování, obezita i některé anatomické odchylky. Proto není rozumné dlouhodobou bolest kloubu u mladšího člověka automaticky omlouvat tím, že „to přejde“ nebo že „na artrózu je ještě brzy“.
Mýtus 5: Artróza se stěhuje z kloubu do kloubu
Artróza se v pravém slova smyslu „nestěhuje“. Nejde o nemoc, která by putovala tělem z jednoho kloubu do druhého. Pokud začne bolet nejprve koleno a později kyčel, ruka nebo druhé koleno, obvykle to znamená, že se potíže rozvinuly ve více kloubech nezávisle nebo že člověk kvůli bolesti jednoho kloubu začal jinak chodit, stát či zatěžovat tělo. Tím se mohou ozvat i další místa.
Je také dobré vědět, že bolest „putující“ mezi klouby nemusí být typická artróza. Může ukazovat na jiný problém, například zánětlivé revmatické onemocnění, dnu, infekční komplikaci nebo jiné příčiny bolesti pohybového aparátu. Pozornost zaslouží hlavně situace, kdy jsou klouby výrazně oteklé, teplé, zarudlé, bolest se rychle přesouvá mezi více klouby, přidá se horečka, celková slabost nebo výrazná ranní ztuhlost. V takovém případě je vhodné řešit potíže s lékařem a nepovažovat je automaticky za běžnou artrózu.
Mýtus 6: Jediné řešení jsou prášky proti bolesti
Léky mohou pomoci, ale nejsou jediným ani hlavním řešením. Léčba artrózy stojí především na informovanosti pacienta, vhodném cvičení, úpravě zátěže a podle potřeby také na redukci hmotnosti. U řady lidí má význam fyzioterapie, vhodná obuv, kompenzační pomůcky nebo úprava domácího prostředí. Cílem není jen „utlumit bolest“, ale zlepšit celkové fungování v běžném životě.
Poúrazová artróza: když se kloub ozve až po letech
Vedle takzvané primární artrózy existuje i artróza poúrazová. Ta vzniká jako následek dřívějšího poranění kloubu, například po zlomenině zasahující do kloubu, po vykloubení, po poranění vazů nebo menisku, případně po přímém poškození chrupavky. Posttraumatické postižení kloubu se může rozvinout i roky po původním úrazu.
U běžné, tedy primární artrózy se většinou uplatňuje kombinace věku, genetických vlivů, tělesné hmotnosti a dlouhodobého zatěžování bez jedné jasné příčiny. U poúrazové artrózy naopak existuje konkrétní spouštěč: úraz, který narušil kloubní povrch, stabilitu nebo biomechaniku pohybu. Kloub pak nemusí přenášet zátěž rovnoměrně a změny mohou postupovat rychleji nebo v jiném vzorci než u primární formy.
Po úrazu přitom nejde jen o mechanické poškození. V kloubu se může spustit i zánětlivá reakce, změny v měkkých tkáních a dlouhodobější narušení prostředí uvnitř kloubu. Pokud k tomu přibude horší stabilita, oslabení svalů nebo nepřesně zhojený kloubní povrch, může se problém dál zhoršovat. Prakticky to znamená, že člověk může mít po letech bolesti, otoky, ztuhlost, omezený rozsah pohybu nebo pocit nejistoty při zatížení, přestože původní úraz byl kdysi považován za „zahojený“.
Kdy už nejde jen o „běžnou bolest kloubů“
Vyšetření je na místě tehdy, když bolest trvá déle, zhoršuje se, omezuje chůzi, spánek nebo soběstačnost. Pozornost si zaslouží i situace, kdy je kloub výrazně oteklý, na pohmat teplý, zarudlý nebo když se bolest zhorší náhle. Lékaře je vhodné vyhledat také tehdy, když bolest působí jako „putující“, rychle se objevuje v různých kloubech, je spojená s horečkou, celkovou slabostí nebo nápadnou ranní ztuhlostí. Některé příznaky mohou ukazovat na jiný problém než na běžnou artrózu a pak je potřeba řešit stav rychleji. Britská National Health Service (NHS) u artritid obecně upozorňuje, že náhle vzniklá silná bolest a otok jednoho kloubu, zarudnutí či horkost kolem kloubu nebo bolest kloubů s horečkou patří mezi situace, které je vhodné řešit urgentněji.
Kdy přichází na řadu operace
Operace není automatickým vyústěním artrózy. Zvažuje se tehdy, když konzervativní léčba nestačí, bolest je výrazná a kloub zásadně omezuje běžný život. Předtím se obvykle řeší cvičení, fyzioterapie, úprava zátěže, léčba bolesti a vhodné pomůcky. U poúrazové artrózy může být rozhodování složitější podle toho, jaké změny v kloubu po úrazu zůstaly.
Kam se obrátit
Prvním krokem bývá praktický lékař, zejména pokud si člověk není jistý, co přesně bolest kloubu způsobuje. Podle typu potíží může následovat ortoped, revmatolog nebo fyzioterapeut. Poskytovatele je možné vyhledat v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb, který provozuje ÚZIS. V Praze zveřejňuje kontakty a informace pro pacienty také Revmatologický ústav. Pacientskou podporu a kontakty nabízí Revma Liga ČR.
Zdroj: HELPNET
