Měl by se zlepšit život lidí s omezenou svéprávností
Připravovaná změna občanského zákoníku by měla zlepšit život lidí s omezenou svéprávností, kteří mají obec jako veřejného opatrovníka. O zkušenosti s omezením svéprávnosti i mírnějšími podpůrnými opatřeními mohli díky iniciativě zástupce ombudsmana na Ministerstvu spravedlnosti diskutovat s politiky lidé s postižením.
Obce nastupují jako veřejní opatrovníci ve chvíli, kdy se pro člověka s omezenou svéprávností, nenajde vhodný opatrovník mezi jejich blízkými. Jak ukázal i výzkumveřejného ochránce práv, je zvlášť pro malé obce veřejné opatrovnictví problematické zajistit. Připravovaná změna občanského zákoníku by proto měla umožnit převedení opatrovnictví na jinou obec. To by mělo pomoci nejen samosprávám, ale především samotným opatrovaným.
Na dobu, kdy měli veřejného opatrovníka, vzpomínali na jednání na Ministerstvu spravedlnosti i Kamila a Jaroslav Ježkovi. Oba si prošli životem v domově pro lidi s postižením, omezením svéprávnosti i jejím navrácením. Jako takzvaní sebeobhájci veřejně mluví za sebe i lidi v podobné situaci a tím se zasazují o zlepšení podmínek pro lidi s postižením.
Vysvětlili, co od opatrovníků a podpůrců potřebují: „Chtěli bychom, aby s námi opatrovníci víc mluvili, víc nás respektovali. Byli bychom rádi, aby nám opatrovníci věřili, a ne aby nás neustále podezřívali.“
Další ze sebeobhájců poukázali i na nedůstojné podmínky při jednáních, když musí na úřadě při rozhovoru s opatrovnicí stát u okénka na přepážce. Vadí jim nedostatek soukromí a to, že rozhovorům často naslouchají jiní lidé. Ponižující je podle nich i povinnost předkládat účtenky za drobné částky, které utratili za kávu či za zmrzlinu.
Chybí jim také pružnější jednání: „Když chci jít dnes do kina, dostanu peníze třeba až za týden. To už mě přejde chuť jít do kina,“ popsal jeden z účastníků jednání.
„Kdo je sebeobhájce“
Sebeobhájci jsou lidé s postižením, kteří chtějí sami pomáhat, předávat svoje zkušenosti a zasazovat se o zlepšení svého postavení ve společnosti.
· Ukazují veřejnosti, že lidé s postižením mají co nabídnout.
· Prosazují práva lidí s postižením.
· Zajímají se o dění kolem sebe.
· Učí se stát si za svým a pomáhají v tom ostatním.
· Mění věci, které se jim nelíbí.
· Všímají si dalších lidí a pomáhají jim.
· Mluví o lidech, jejichž práva jsou porušována. Zajímají se o to, jak to změnit.
Se zapojením lidí s postižením do tvorby právních předpisů, které se jich týkají, počítá i Úmluva o právech osob se zdravotním postižením. Její naplňování v Česku monitoruje od roku 2018 právě veřejný ochránce práv. „Jsem rád, že jsme mohli sebeobhájce vyslechnout a diskutovat s nimi o tom, co pro ně plánovaná novela znamená a jaké další problémy v oblasti podpůrných opatření je pálí. Šlo o jedno z prvních, ne-li vůbec první setkání podobného druhu. Ukázalo, jak může participace lidí s postižením na tvorbě zákonů vypadat v praxi a jaké poznatky může přinést těm, kdo právní úpravu připravují,“ ocenil zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm, a dodal: „Metodám zajištění participace těchto lidí se budeme v Kanceláři veřejného ochránce práv spolu se sebeobhájci dál věnovat.“
Sebeobhájci rovněž zdůraznili, že zásah do svéprávnosti a opatrovnictví nevnímají jako vhodné řešení, na rozdíl od mírnějších opatření, jako je nápomoc prostřednictvím podpůrce. Občanský zákoník z roku 2012 počítá, že by soudy měly přednostně využívat mírnější způsoby podpory v právním jednání, jako je nápomoc při rozhodování nebo zastoupení členem domácnosti.
Statistiky Ministerstva spravedlnosti i poznatky veřejného ochránce práv ale potvrzují, že v soudní praxi stále převládá omezování svéprávnosti a ustanovení opatrovníka před alternativami, které umožní lidem s postižením žít podle jejich možností nezávislý život.
Zdroj: ombudsman
