Onkologicky léčení často čelí problémům se srdcem. Je tu pomoc
Srdeční dysfunkce patří mezi nejzávažnější komplikace onkologické léčby a může vést až k omezení či přerušení protinádorové terapie. Nová metaanalýza prezentovaná na červnovém kongresu ESC Cardio-Oncology 2026 ukazuje, že nejvýraznější kardioprotektivní účinek mají inhibitory RAAS a nepochybně betablokátory.
U antagonistů mineralokortikoidních receptorů a inhibitorů SGLT-2 jsou výsledky rovněž slibné, dosavadní důkazy však zatím vycházejí z omezeného počtu studií.
Pacienti podstupující léčbu onkologického onemocnění často čelí dalším komplikacím v podobě nežádoucích účinků postihujících srdce, které mohou vést až k nutnosti bohužel přerušit protinádorovou terapii a snížit její účinnost.
Výzkumníci z Erasmova univerzitního lékařského centra v Rotterdamu v Nizozemsku nyní představili svá zjištění o ochranných účincích lékařských terapií doporučených k léčbě srdečního selhání (HF).
Léčba srdečního selhání se doporučuje pacientům, u kterých se vyskytnou kardiologické nežádoucí účinky protinádorových léků, ale toto zjištění bylo dosud založeno na omezeném množství důkazů. Při nové společné analýze dat z publikovaných studií bylo největší zlepšení srdeční funkce zjištěno u inhibice RAAS a betablokátorů, což jsou dvě zcela běžně používané třídy léčby HF.
Kardioprotektivní účinky léčby HF u onkologických pacientů byly demonstrovány v prezentaci na červnovém kongresu ESC Cardio-Oncology 2026, výroční konferenci Rady pro kardioonkologii Evropské kardiologické společnosti (ESC). Tato analýza zároveň zdůrazňuje potřebu dalších randomizovaných studií, které by pomohly usměrnit léčbu pacientů trpících dvojitou hrozbou malignity a srdeční dysfunkce.
Celkem bylo identifikováno 49 studií, kterých se zúčastnilo 6 998 pacientů. „Ty jsme sloučili a výsledky ukázaly velmi slibný efekt. Potvrdilo se, že doporučené terapie srdečního selhání – zejména kombinace inhibitorů RAAS a betablokátorů – chrání srdeční funkci u pacientů s onkologickým onemocněním. Počet studií s jinými terapiemi srdečního selhání byl nízký, což zdůrazňuje potřebu dalších randomizovaných studií, zejména novějších kardiovaskulárních léčebných postupů, abychom plně pochopili jejich místo v kardioonkologii,“ shrnul hlavní výzkumník projektu Dr. Wouter Meijers.
Zdroj: Medical Tribune
