SÚKL hrozí Právu pokutou za články o ivermectinu. Portybný bojuje
Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) hrozí deníku Právo pokutou až půl milionu korun za jeho články o léku ivermektin. Ve „Výzvě“ z 16. dubna, adresované vydavateli Práva, společnosti Borgis, a. s., se uvádí: Ústav provádí v současnosti šetření podnětu ve věci reklamy propagující humánní léčivé přípravky s obsahem účinné látky ivermektin.
Její, zpracování a šíření může být v rozporu se zněním § 5 odst. 3 a 4 a § 5 2 písm. a) výše uvedeného zákona.
Dále je vyjmenováno pět článků, které obsahují tvrzení o účinnosti a bezpečnosti, např.:
Ivermektin je třicet let podáván lidem jako antiparazitikum prakticky bez vedlejších následků. (článek 1)
Lék významně snižuje riziko úmrtnosti, zejména je-li podán v raném stadiu nemoci. (článek 3)
Podle profesora Marika ivermektin významně snižuje riziko úmrtnosti, zejména je-li podán v raném stadiu nemoci. (článek 3)
Tolerance léčby byla velmi dobrá, nežádoucí účinky minimální, zdravotní stav se u velké většiny pacientů po užívání ivermektinu a ve spojení s další léčbou podařilo zlepšit natolik, že mohli být propuštěni domů,” sdělil Právu primář Rezek. (článek 4)
V souladu se zákonným zmocněním Vás vyzývám ke sdělení údajů o zadavateli, zpracovateli a šiřiteli výše uvedené reklamy.
Následuje šest bodů, v nichž se požaduje množství podrobných informací o tom, kdy byla reklama citovaná v uvedených článcích zadána, zpracována, šířena, žádají se kopie dodacích listů a faktur, a rovněž vyjádření k předmětu šetření „výše uvedené reklamy a k případnému porušení zákona“.
A to nejlepší nakonec: „Pro splnění povinnosti uvedené v odst. I. a II. Vám tímto stanovíme lhůtu 7 dnů od doručení tohoto vyžádání. Nesplnění této povinnosti uvedené v § 7a zákona o regulaci reklamy je dle § 8a zákona regulaci reklamy přestupkem a Ústav může uložit pokutu do 500 000 Kč.
S pozdravem, mgr. Jaroslava Doležalová, vedoucí oddělení dozoru nad reklamou.“
Šéfredaktor Práva Zdeněk Porybný k tomu uvádí:
Co na to mám jako šéfredaktor Práva odpovědět? Především to, že žádné naše články o ivermektinu nebyly nikdy součástí jakékoliv placené nebo neplacené reklamy, neexistuje tedy žádný její zadavatel, zpracovatel ani šiřitel.
Udivuje mě, s jakou neuvěřitelnou lehkostí SÚKL označuje běžné zpravodajské články za „nezákonnou reklamu“, aniž by dal protistraně šanci se bránit. Ještěže nám SÚKL nepřičítá jako nezákonnou reklamu článek z 5. března 2021 s titulkem:SÚKL: Ivermektin je bezpečný. Už sám výčet článků, které SÚKL označuje za šíření „nezákonné reklamy“, ukazuje, jak trapným způsobem se snaží státní úřad zastrašovat noviny jen proto, že píší o léku, který může podle jejich názoru v době pandemie pomoci nemocným lidem, o kterém i sám SÚKL tvrdí, že je bezpečný.
Rád bych věděl, kde vzal ten, kdo Právo nahlásil, a pak i SÚKL, který na udání bystře reagoval, dojem, že je možné vytřískat nějaký inzertní příjem z neregistrovaného, laciného, volně neprodejného generického léku, který u nás mohou podávat pouze lékaři v nemocnicích, navíc vyráběného za babku desítkami firem hlavně v Indii. Právo nikdy žádný takový příjem z článků o ivermektinu nemělo a nikdy mít nebude.
Co tu ale už bylo, a domníval jsem se, že se už nevrátí, jsou pokusy o trestání novin za zpravodajství či názory. V minulosti se to jmenovalo FÚTI a ČÚTI (Federální a Český úřad pro tisk a informace) a dohlíželo to na dodržování správné linie. I tehdy padaly za nekonformnost či neposlušnost pokuty, někdy (obrazně řečeno) i hlavy. Teď jako by chtěl štafetu převzít SÚKL, možná povzbuzen obsahem dokonce dvou po sobě jdoucích pořadů Newsroomu ČT.
Ironií této smutné taškařice je skutečnost, že když už, tak by měla ze SÚKL přijít proti Právu stejná „Výzva“ za pozitivně vyznívající články o velmi drahých monoklonálních protilátkách Bamlanivimab a Regn-cov2. Tyto články je ve stejné optice nutné považovat za nezákonné šíření reklamy. Než nás někdo stačí nahlásit, dávám tímto podnět pro zahájení šetření proti Právu sám. Jsem zvědavý, jak to dopadne.
Právo nemůže za to, že až příliš spořiví odborníci z ministerstva zdravotnictví stanovili od počátku tak přísná kritéria pro jejich podání, že skrze ně neprošel skoro nikdo. Ve chvíli, kdy nám došlo, že kvůli tomu mohou zbytečně umírat lidé, jsme se bez váhání pustili do boje za jejich zmírnění. Že by nás kvůli tomu někdo mohl chtít pokutovat za „nezákonnou reklamu“, jako se to stalo v případě informací o ivermektinu, nás opravdu nenapadlo. Ale i kdyby, zachovali bychom se stejně.
Jsem si jistý, že ke zmírnění krutých kritérií nakonec došlo i díky veřejnému tlaku Práva a Novinek.cz, takže se k těmto velmi drahým lékům mohly mezitím dostat už stovky nemocných, kterým jinak kvůli jejich diagnózám hrozila až příliš častá jednosměrka „kyslík-jipka-márnice“.
Nevím, proč jsme v tom v českých médiích zůstali v podstatě sami. Ale mohu s klidným svědomím zopakovat to, čím se v Právu řídíme od počátku pandemie. Chceme co nejvíce seznamovat veřejnost s jakýmikoliv bezpečnými preparáty, které dávají naději překonat tuto zákeřnou nemoc. A budeme v tom bez ohledu na posměšky, okřikování či hrozby vysokými pokutami pokračovat.
Zdroj: Právo, Novinky
