KOMENTÁŘ: Regeneron je tu. Dopadne jako ivermektin?
V Česku jsou první dávky experimentálního amerického léku Regn-cov2 určeného na léčbu vysoce ohrožených pacientů s covidem. Jsou jich čtyři tisíce. Dalších osm tisíc přijde ve dvou várkách v dubnu a květnu. A k tomu zbývá v nemocnicích ještě zhruba dva tisíce dávek obdobného léku Bamlanivimab. Celkem nějakých 14 000.
Léčivý přípravek se jménem Casirivimab-Imedivimab, známý také jako Regn-CoV2, vyrábí firmy Regeneron a Roche.
Nádhera, řeklo by se, teď se konečně uleví nemocnicím, protože rizikoví pacienti se po infuzi těchto drahých moderních léků budou uzdravovat doma. Jenomže to bychom nežili v tom našem malém Absurdistánu. Hrozí totiž, že českými experty někdy před měsícem od stolu stanovená kritéria pro podávání těchto léků splní jen málokdo a tisíce dávek budou ležet ladem v nemocničních lékárnách, zatímco venku budou zbytečně umírat lidé.
Bohužel, není to šíření poplašné zprávy, ale hrubý popis dosavadních zkušeností s nasazováním bamlanivimabu. Ty jsou varovné. Ukazuje se, že jen málo nemocných projde evidentně příliš přísným sítem kritérií. Ti ostatní šanci zbavit se nákazy ještě předtím, než skončí na ventilátoru, nebo v rakvi, prostě nedostanou.
„Podmínky použití přípravku jsou výsledkem diskuse předních českých odborníků, kteří se jednomyslně shodli na finální podobě indikačních kritérií,“ reagoval na dotaz Práva, proč jsou české podmínky tak přísné, šéf klinické skupiny ministerstva zdravotnictví Vladimír Černý. Co takhle je zmírnit, napadne skoro každého. Chyba!
„Nemáme možnost z kritérií vybočovat,“ posteskl si vedoucí lékárník FN Motol Petr Horák.
Přitom kdyby si ti „přední čeští odborníci“ pozorně přečetli stanovisko amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), který je v tomto oboru hlavní autoritou, tak rezolutní by nebyli. Ten totiž umožnil americkým nemocnicím roztáhnout záchrannou síť mnohem šířeji než Černého experti.
FDA především doporučuje podávat monoklonální protilátky i nemocným nad 65 let bez dalších přidružených nemocí (u nás musí mít pacient bez ohledu na věk nějaké vážné přidružené onemocnění), dále těm s mírnějším stupněm obezity než „morbidním“, jako u nás, a také všem pacientům s cukrovkou bez ohledu na její typ (u nás jen pro ty s prvním typem). Proč by se to nedalo s přihlédnutím k poznatkům z praxe změnit?
Lékárník Petr Horák situaci popsal věrně: „Upřímně řečeno, ta americká kritéria jsou o dost širší, ale na začátku, když se ten dokument dával v Česku dohromady, což jsou asi čtyři týdny zpátky, tak ta situace vypadala jinak než dnes. Předpokládám, že kdyby se ta kritéria psala dnes, tak by trochu širší byla“, řekl Právu.
Následky jsou vidět už teď. Podle motolské nemocnice, která koordinuje rozdělování infúzí protilátky Regn-cov2, není o ně velký zájem. Některé kraje si jich zatím pro své nemocnice objednaly řádově jen desítky dávek.
Může se namítnout, že jde o velice drahé přípravky a jistá obezřetnost je na místě. Jedna infuze bamlanivimabu stojí něco přes dvacet tisíc korun a infuze Regn-cov2 dokonce šedesát tisíc korun. Jenže hospitalizace každého rizikového pacienta přijde na mnohem víc. O záchraně zdraví a života nemluvě.
Právo se v posledních dnech opakovaně obracelo na prof. Černého a ministerstvo zdravotnictví s dotazy, proč se v situaci, kdy jsou k dispozici tisíce a tisíce dávek účinných léků, nerozšíří kriteria pro jejich nasazení, aby se dostalo na mnohem více ohrožených nemocných, ale vždy narazilo na stejnou obezličku: „Přední odborníci už rozhodli“.
Ti samí „odborníci“, kteří zavrhli laciný ivermektin, protože je prý málo účinný, teď brzdí podávání účinných regeneronů, protože se jim zdají drahé? Ale na kom se tu šetří? Na těch starých a nemocných, kteří si celý život platili zdravotní pojištění? Ti přece mají právo očekávat, že se jim dostane té nejlepší rozumné péče.
Snad to někdy byrokrati na ministerstvu zdravotnictví a jejich parťáci v medicinských kruzích pochopí. Jinak si může premiér zbytečně shánět po světě ivermektiny, bamlanivimaaby, či regenerony a divit se, kde je vlastně zakopaný pes.
ZDROJ: Zdeněk Porybný, Právo.
