Slavní herci „ožívají“ v brněnské Redutě. Protektorát se vrací
Lída Baarová elegantně kouří cigaretu, Adina Mandlová flirtuje s mladým komparzistou a dámy do dveří v divadle Reduta galantně pouští Oldřich Nový. Herci činohry Národního divadla Brno zvou diváky na výlet mezi prvorepublikové filmové hvězdy. Hudební „crazy tragikomedii“ Starý dobrý Nový (Oldřich) pro brněnské divadlo napsal Petr Stančík a režie se chopila Natália Deáková.
„Stěžejní byla hravost. Naším úkolem je sjednotit hereckou stylizaci, ukočírovat hravost a pomoci ji naplnit zevnitř, aby za každou postavou byl konkrétní příběh,“ přibližuje Deáková, jež si pro své režie vybírá spíše vážná témata.
Oldřich Nový se výrazně zapsal do dějin brněnského divadla a patří mezi jeho legendy. Odehrál zde přes tři tisíce představení, režíroval a vedl operetní soubor. Po přesunu do Prahy v polovině třicátých let se do Brna vracel jen sporadicky. Naposledy tady hrál roku 1970.
Teď ho ztvární Pavel Čeněk Vaculík. „Jsem si vědom toho, že část diváctva přijde s tím, že uvidí bravurně naanimovaného Oldřicha Nového. Ale já od toho upustil už na začátku zkoušení. Snažím se spíše vytvořit symbol, tedy obraz Oldřicha Nového,“ prozrazuje mladý herec, jak se popasoval s úkolem ztvárnit prvorepublikovou legendu.
A o čem nová hra je? Na natáčení filmu režisér Mac Frič zjistí, že Nový je pro roli padoucha příliš hodný. Na základě „kamarádské“ rady Jaroslava Marvana se Nový vydá mezi galerku do Jedové chýše, aby okoukal manýry kriminálních živlů z podsvětí.
Návštěvou nejhoršího pajzlu v Praze se dostává na dráhu lupiče a tím začíná jízda nečekaných situací, ztřeštěných komplikací a boje za záchranu světa. A když ne celého světa, tak Československa určitě. Jeho spojenci se navíc stanou nejkrásnější hvězdy třicátých let – Adina Mandlová v podání Zuzany Černé a Lída Baarová, kterou ztvární Eliška Zbranková.
Tančit se bude na desítku dobových melodií od Jakuba Kudláče, držitele Českého lva za hudbu k filmu Krajina ve stínu. Přes všechny bláznivé situace, do nichž se herci dostanou, je však celá hra prosáklá atmosférou doby protektorátu.
„Pokud je někdo osobností, která může společnost ovlivňovat, jaká je jeho politická a společenská odpovědnost? Do jaké míry se může upsat a být poplatný nějakému režimu a ideologii?“ přibližuje dramaturgyně Marie Špalová otázky, které se snaží hra otevřít.
Zdroj: iDNES
