Co když mám příznaky covidu? Komu volat a jak se chovat

Blíží se období, které pravděpodobně otestuje, jak dobře je české zdravotnictví připraveno na další vzestup koronaviru v české populaci. Není proto na škodu zopakovat si, jak se má člověk chovat, pokud získá pocit, že je nakažený koronavirem, nebo když se potká s někým, u koho už byla nákaza prokázána.

Necítím se dobře. Co mám dělat?

Záleží na tom, co konkrétně vás trápí. Mezi hlavní příznaky nákazy koronavirem patří dušnost, tedy tíže na prsou a pocit ztíženého dýchání, horečka trvající déle než dva dny a suchý kašel. Vedlejšími příznaky pak mohou být bolest svalů či kloubů, únava a ztráta chuti nebo čichu. 

Pokud máte horečku, která už trvá déle než dva dny, nebo i suchý kašel bez horečky, kontaktujte telefonicky svého lékaře. Skutečně stačí zavolat, nedoporučuje se chodit do ordinace. Lékař s vámi po telefonu váš zdravotní stav detailně probere a stanoví další postup. V případě podezření na koronavirus vás zřejmě pošle na testy.

Je-li váš stav vážnější a špatně se vám dýchá nebo máte neustupující horečku a současně suchý kašel, volejte ihned na linku 155 a postupujte podle instrukcí operátora.

Kdy naopak s příznaky lékaře ani záchranku nevolat? 

Pokud jste měli pouze horečku po dobu kratší než jsou dva dny, pravděpodobně se nejedná o koronavirus. V takovém případě ministerstvo zdravotnictví radí zůstat v domácí karanténě, bedlivě sledovat svůj stav a užívat léky proti horečce. A zároveň se snažit nebýt v tak intenzivním kontaktu s členy domácnosti a dodržovat hygienická opatření.

Kdy musím zůstat doma? 

Doma by měli zůstat všichni, kdo na sobě pociťují příznaky nějakého respiračního onemocnění. I běžné nachlazení by mělo znamenat pobyt v teple a pohodlí domova. Ani nachlazení totiž není dobré přecházet či jím nakazit své okolí.

Kdy musím jít na testy?

Na testy hrazené z veřejného zdravotního pojištění můžete jít ve chvíli, kdy dostanete doporučení nebo žádanku od lékaře či hygienika. Posouzení, zda je ve vašem případě test potřeba, je čistě na nich.

Zatím se zdá, že většina lékařů posílá na testy i ty, u nichž panuje, byť jen minimální riziko, že koronavirus mají. S příchodem podzimních viróz se ale dá očekávat změna instrukcí, podle kterých se lékaři řídí. Na testy by mohli být kvůli hrozící nedostatečné kapacitě laboratoří přednostně posíláni hlavně rizikoví pacienti, zdravotníci či zaměstnanci sociálních služeb. 

Lékař mi žádanku na test nechce dát, co mohu dělat?

Člověk se může sám vydat na některé z odběrových míst a i bez žádanky si nechat test udělat. Bude si ho však muset zaplatit sám, na rozdíl od pacientů, kterým test nařídili lékaři. Cena testu se pohybuje kolem 1500 korun.

Jak se mám na odběrové místo dostat? Vždyť hrozí, že nakazím ostatní…

To je pravda. Hygienici zejména varují před využitím MHD. Nikdo by tak na testy neměl cestovat metrem, vlakem, tramvají nebo autobusem. Ideální je přeprava vlastním vozem v doprovodu maximálně jedné další osoby. Pokud to není možné, je namístě dohodnout se s ošetřujícím lékařem a využít sanitku.

Kolega v práci má koronavirus, co teď?

Záleží, jak moc jste s ním byli v kontaktu. Ve chvíli, kdy se u vašeho kolegy nákaza potvrdí, spojí se s ním hygienici a společně vytvoří takzvanou vzpomínkovou mapu - seznam co největšího počtu lidí, se kterými se v posledních dnech setkal. Hygienici pak takové osoby začnou obvolávat a zjišťovat jejich zdravotní stav. Tomu se říká trasování. Ti, kdo byli s nakaženým v přímém a delším kontaktu, půjdou na testy, a pokud budou pozitivní, čeká je karanténa a vytváření další vzpomínkové mapy. 

Když se hygienici rozhodují, kdo je rizikový kontakt a kdo nikoliv, dávají důraz zejména na délku setkání, vzdálenost obou osob i třeba na to, zda na sobě lidé měli roušku. Zjednodušeně se dá říct, že kontakt delší než patnáct minut v uzavřeném prostoru a v blízké vzdálenosti už považují za rizikový.

Takový člověk zpravidla putuje do karantény a dostane nařízené dva testy. Na první jde co nejdříve a na druhý alespoň deset dní od posledního kontaktu s nakaženou osobou. 

Jsem sám pozitivní, co teď?

Pokud váš zdravotní stav nevyžaduje hospitalizaci, musíte zůstat v domácí izolaci a jednoduše nevycházet z domu. A to bez výjimek, což znamená žádné návštěvy, nákupy ani procházky po okolí. V domácnosti by s vámi měla být jen rodina, případně někdo, kdo o vás pečuje.

Od září se doba izolace zkrátila na deset dní a ukončuje se bez dalšího testu. Pokud pacient neměl poslední čtyři dny izolace žádné zdravotní obtíže, může "domácí vězení" opustit bez toho, aby ho znovu prohlédl lékař.

Nakažený člověk by se měl v domácnosti stranit všech ostatních, jak je to jen možné, a používat roušku. V případě, že se jeho stav náhle zhorší a začne se mu například špatně dýchat, ihned by měl volat záchranku.

Převzato: Aktuálně