Drahý milý Pette… (ještě jedno ohlédnutí za Petrem Dokládalem)

Je pár dnů tomu nazad, kdy mi odešel celoživotní kamarád, částečný souputník mého myšlenkového světa a průvodce světem víry, starojičínský kněz páter Petr Maria Dokládal. Pro letité přátele - Pette Rhyzoid (odvozeno od ryzosti). A že Pette ryzím člověkem byl, to jistě potvrdí mnoho těch, co měli to štěstí ho poznat.

V mládí na prahu dospělosti nás v Brně spojila láska k hudbě šedesátých let, zájem o tehdejší studentská přelomová hnutí, potřeba rebelské výjimečnosti, a zejména - humor.
V těch časech, věru, nebylo příliš počinů, které by naznačovaly jeho příklon ku katolicismu, snad pouze tušená rodinná tradice.
Pette však nebyl jen kdejakým fandou moderní hudby. Už tehdy velmi obstojně ovládal anglický jazyk, a protože byl člověkem korespondenčním, rozvinul pestrou a kuriozní paletu tehdy nevídaných kontaktů.
Chodily mu dopisy, časopisy, fotografie a vinylové desky či magnetofonové pásky přímo od různých anglických a amerických umělců.
Se slavnými zpěvačkami Joan Baezovou a Grace Slickovou, tak jako s nevšedním hudebníkem zvaným Captain Beefheard si psal několik roků. Překládal články z časopisu Rolling Stone, novinářské subkulturní ikony též vycházející doposud, organizoval pořady v Divadle hudby a poezie v Brně s dalším misionářem moderní hudby Dimitrem Šandurkovem atd., atd.
Tyto zájmy a hudba mu byly jakýmsi záchranným pásem v určité vztahové neobratnosti a jistou vstupenkou do velice zajímavých kulturních společenství. Osud nás po bohatých, ale nikterak zlých alotriích, potom na řádku let zavedl každého jinam.
Kontakt jsme znovu obnovili až po listopadu 1989, kdy jsem působil ve Vídni. To už byl Pette velebným pánem, tedy od roku 1985 římskokatolickým knězem.
Pette se mi pak stal takovým průvodcem otázkami náboženské víry, člověkem navýsost kompetentním, ale hovořící pro mne srozumitelným jazykem. Při vší znalosti a velmi rozpažené vzdělanosti jej staré hudební, literární či filmové lásky neopouštěly. Stejně jako vyhýbání se zakyslému mainstreamu ve všech oblastech.
Byl to on, který mi posílal do Vídně několikastránkové duchovně vydatné dopisy. Byl to on, kdo mi vysvětlil, že Písmo není nijaké orákulum, a doporučil mi nehledat v něm ani žádná zašifrovaná empirická data.
Už tehdy se divil, že lidem přestává stačit svět, jaký je. Nesnášel esoteriku a módní spiritualitu New Age, stejně jako svět současných liberálů, nových progresivistů a jejich lokajů. Odhaloval toto často ztělesněné farizejství a zřejmě se tím dostával do konfliktů i uvnitř církve.
Často mi volával v noci po bohoslužbách a jadrně tyto věci komentoval. Byl to svérázný muž, vzpomínám si teď třeba také, jak mi vyprávěl, jak napnutím strun mezi ovocnými stromy vytvořil jabloňovou harfu…
Ale vzpomínám rovněž, jak vždy prožíval o svátcích Velikonoc drtivou bolest z utrpení Ježíše Krista a jeho matky, svaté Marie, kterou nazýval vždy matičkou. Často létal po světě a napsal i cestopis o misii v Tichomoří, vyprávěl o silných mystických zážitcích při modlitbách ve Svaté zemi, vydával se často na poutě i na milovaný Island.
Poslední měsíce jsem vytušil z obsahu našich rozhovorů, jak je hluboce sklíčen ze stavu světa a bohužel i vývoje v katolické církvi, ale na druhé straně i jeho nesmírnou a oddanou radost ze služby svým farníkům. Měl, ač v rozhledu a věroučně velmi konzervativní, díky svému hravému a veselému duchu a obřímu rozptylu vědění, velice blízko k mladým lidem. Jen tak mimochodem, z otevřeného okna malé fary ve Starém Jičíně leckdy burácela (protože pan farář byl už částečně nedoslýchavý) alba jeho oblíbených skupin Pink Floyd, Country Joe and The Fish, ale i současných skupin.  Na druhé straně se nebál nikdy varovat své mladé ovečky před zlem, které v současnosti má často velmi lákavou podobu. Nenáviděl omezování svobody jako jakýsi triumf svobod nových, neměl strach pojmenovat nahlas kyselinu pozvolna ničící tradiční rodinu. Ale nementoroval, nýbrž vysvětloval. Chyběla mu dnes tolik rozšířená potřeba stále soudit druhé bez hlubší znalosti věcí.

V posledním rozhovoru, někdy už pár dní před smrtí, mi dal poznat svoje tušení. Cítil jsem v jeho slovech velké smíření a zvláštní předtuchu, že stojí u pootevřených dveří.

Drahý milý Pette, věřím, že se ti dostane vytouženého setkání!

KAREL NEČAS

Foto: Moravský kněz Petr Dokládal s těmi, se kterými se cítil nejlíp…

P. S. O Petru Dokládalovi jsme hovořili také v příspěvku Praha vs. Starý Jičín v rubrice Audio - Chvilky v kruhu.