NEKROLOG: Mateřské srdce moravské lidové písně dotlouklo
Po mamince podědila Vlasta Grycová nejen vlohy ke zpěvu, ale i zázračnou paměť. Slyšela píseň jednou a když se jí líbila, už si ji pamatovala. A mohla to být i velmi dlouhá píseň. „Naša mama si celý den zpívala. Znala balady, které měly trebás dvacet slok! Až sem ju podezrívala, že si jich vymýšlá,“ řekla mi jednou se smíchem.
Její maminka Alžběta Končitíková byla pokladnicí straňanských písní, kterou vytěžovali etnografové. A Vlasta byla oněch písní oddanou interpretkou.
Mladičkou zpěvačku objevili na konci 50. let 20. století při svých potulkách moravskoslovenským pomezím primáš Jaroslav Staněk a cimbalista Jaroslav Čech a přivedli ji do Hradišťanu, elitní slovácké muziky. Po nějaké době si jí všiml dramaturg bněnského rozhlasového orchestru BROLN a Vlasta se stala v 70. a 80. letech jednou z jeho nejvýraznějších pěveckých tváří.
Tehdy jsem ji slyšel poprvé i já na jedné veřejné nahrávce v rozhlasovém studiu na Stadionu v Brně. Nebyl jsem znalec ani oddaný fanoušek folkloru, brnkal jsem na mandolínu bluegrass, ale vzpomínám si jasně, že mne její cituplný zpěv doslova uhranul.
Po letech jsme se sblížili, když jsem jí vydal cédéčko a pravidelně se stavoval v pohostinném domově rodiny Grycovy v Květné nedaleko slovenské hranice. Vlastin hlas se s věkem proměnil ze svítivé dívčí podoby v hlubší mateřskou - a taková byla i jeho majitelka. Archetyp univerzálního mateřství. Proslulý straňanský fašanek pro mne (a případně další muzikantské kamarády) pravidelně končil nad ránem u Gryců v obýváku, dočasně upraveném na noclehárnu, a následující dopoledne jsme se léčili Vlastiným gulášem a Josefovými (manželovými) štamprlami.
Vlasta Grycová byla jednou z největších osobností moravské lidové písně posledních padesáti let. Neokázalá, skromná, přitom však při zpěvu vždy absolutně soustředěná a cituplná. Byla to osobnost, která k sobě přitahovala straňanské muzikanty a zpěváky, a byla pilířem mnohých jejich aktivit. A současně svým uměním přesahovala hranice rodného regionu. Když s BROLNem zpívala písně Dybych byla jako nejsem bohatá nebo Prší déšč, dotýkalo se to i srdcí, které se jinak vyhýbaji sentimentu. Ve Vlastině podání byly totiž smutek i radost v písni pravdivé. To nebyla hra na „jako“ či sentimentální kýč.
Nyní jsme se dověděli tu smutnou zprávu. Neodešel jen krásný hlas a krásná osobnost, odešla i velká matka naší lidové písně.
Zdroj: Kulturní noviny, autor Jiří Plocek
