Má laická péče u nás budoucnost?

Věřím také, jako většina účastníků vaší ankety, že další generace převezmou tradiční českou kulturu a že domácí pečování, zejména v rámci rodin, bude mít své pokračování. Každý již od dětství považuje rodinu za širší pospolitost, do níž patří rodiče s dětmi, ale samozřejmě i prarodiče a také ostatní příbuzenstvo.

Děti vyrůstající ve zdravém rodinném prostředí citlivě vnímají dění kolem sebe, tedy nejen věci pro ně prospěšné, ale i nepříjemné záležitosti. K nechtěným patří například situace, kdy někdo z rodiny přestává sám dobře zvládat běžné denní úkony a potřebuje podat pomocnou ruku. Takové změny se obvykle probírají za přítomnosti starších dětí a v rodině se pak rozdělují nové úkoly ve vztahu k stárnoucímu, nemocnému, či nemohoucímu. A ta si pak s nastalým stavem většinou dokáže poradit sama. Ve složitějších situacích se obrátí na odborníky s žádostí o pomoc. Samozřejmě, že při poskytování domácí péče seniorům a lidem s handicapem se vyskytuje řada nezanedbatelných problémů, ale to ani jinak být nemůže.

Ale vlastním příkladem (domácí péčí o stárnoucí rodiče, příbuzné, sousedy) můžeme ukázat všem mladším po léta vyšlapanou cestu, po níž se také jednou mohou vydat, pokud jim osud péče potřebných lidí nebude lhostejný. Domácí péče v české společnosti mnoha obětavých a nezištných lidí přežije snad ještě i do dalšího století.  

Eva Ranná