POZNÁMKA: Nejstarší ročníky i chroniky válcuje politika
Očkování proti covidu jsme od počátku pojali jako závody. Politici i média se předháněli ve srovnávání. Není tedy divu, že rychlost je pro nás nyní téměř výhradním kritériem, ostatně od pondělka očkujeme tempem 60 tisíc vakcín denně (a stále jich máme nedostatek). Ano, rychlost je nepochybně důležitá.
Nicméně proočkovat seniory, kteří patří k nejohroženějším, nelze jen pomocí očkovacích manufaktur. Mnozí senioři nemají možnost či schopnost se registrovat v očkovacím centru a dopravit se bez problémů tam a zpět. Role praktických lékařů při jejich vakcinaci je nezastupitelná, a proto by měli dostávat daleko větší podíl z dostupných očkovacích látek. Ve věkové skupině 70 až 79 let je stále proočkována první dávkou jen polovina lidí, přičemž senioři stále tvoří drtivou většinu zemřelých. Tedy pokud opravdu chceme zachraňovat životy a ne se jen mlátit počty vakcinovaných vzájemně po hlavách, měli bychom upravit taktiku.
Vakcinace je v rukou hejtmanů a ti se zamilovali do kvantity a nikoli do kvality, to je zřejmé, 225 očkovacích center je na republiku naší velikosti opravdu zbytečně mnoho. Otázkou je též, zda je správné otevírat očkování pro další a další skupiny obyvatel v situaci, kdy jsme ještě neproočkovali ty s nejvyšší prioritou. A tak zatímco potřebujeme co nejrychleji očkovat ty nejstarší, republiku křižují i mobilní vakcinační týmy, které očkují na potkání každého zcela podle hesla „vykázat a hotovo“. Hejtmanům se to líbí, mohou využívat vakcinaci jako politický nástroj, vždyť jen poslat mobilní tým oblíbenému starostovi je terno, mezi lidmi je po vakcínách hlad a nikdo se neptá, na čí úkor je očkován. Je s podivem, jak živelně to necháváme běžet v situaci, kdy je vakcín nedostatek, kdybychom stáli před problémem opačným, lze podobnou vakcinační velkovýrobu chápat.
Nejhorší je, že stát ztrácí i důvěru praktiků, nejprve je požádá, aby se zapojili, a když to udělají, ostentativně se na ně vykašle ve jménu politického cíle.
Zdroj: Martin Zvěřina, Lidovky
