Jeden z lázeňských příběhů českého seniora

Třiasedmdesáté narozeniny slavil pan V. z Prahy v třeboňských lázních. Koncem září si tam odjel na doporučení ortopeda léčit kyčel. Jeho dcera Lucie V. ho uviděla potom už jenom jednou: když jej přivážela domů z jihočeské nemocnice, kam jej po dvoutýdenním pobytu v lázních odvezla sanitka.

Diagnóza zněla covid-19, podle nemocničních lékařů s velmi lehkým průběhem. Za dva dny po propuštění ale pan V. zemřel.

„Tatínek měl cukrovku, píchal si několikrát denně inzulín, měl vysoký krevní tlak a obezitu, zkrátka velmi rizikový pacient. Nevím, proč mu praktická lékařka nedoporučila v této kritické době lázeňskou léčbu odložit do jara,“ řekla Právu Lucie, která se s rodinnou tragédií rozhodla svěřit.

Ačkoliv se v lázních scházejí většinou právě starší a rizikoví pacienti, ještě v průběhu října lázně poskytovaly prakticky neomezenou péči a lákaly svými marketingovými kampaněmi klienty na bezpečnost.

Do lázní přijel pan V. zdravý a bez obtíží na třítýdenní pobyt, po dvou týdnech ale při čekání na proceduru zkolaboval a omdlel. Sanitka jej odvezla do nemocnice v Jindřichově Hradci, kde se zjistilo, že je pozitivní na koronavirus. Tomu odpovídaly i příznaky.

„Měl kašel, průjem, ztratil čich,“ popsala Lucie. Ošetřující lékař její matce sdělil, že manžel má pouze mírný průběh nemoci a nejpozději ve čtvrtek nebo v pátek ho propustí domů, tedy čtyři dny po kolapsu.

„Mamince se to od začátku nezdálo. Žádala, aby si ho tam nechali aspoň týden, do pondělí, protože věděla, že stav při covidu se může ještě zhoršit. Lékař řekl, že k tomu není důvod. Ve čtvrtek ráno jej propustili, do propouštěcí zprávy napsali, že nemá ani teplotu, přitom nám tatínek ráno volal, že má 37,6,“ řekla Právu mladá žena, která si pro otce z Prahy do nemocnice přijela.

„Poslali ho domů vlastně beze slova, co má dál dělat, jen s papírem v ruce. Už na první pohled nevypadal dobře, obtížně dýchal. Mně nikdo rovněž nic neřekl, našla jsem ho čekajícího samotného už před dveřmi covid oddělení na chodbě,“ vzpomínala Lucie na příjezd do nemocnice. Jejímu otci napsali jen doporučení, že má dodržovat karanténní opatření a při zhoršení stavu kontaktovat lékaře.

Pak ale události vzaly rychlý spád. „Tatínek za dva dny zemřel. Na nic si nestěžoval, ale hned po příjezdu domů dostal vysokou horečku, která mu střídavě klesala a zase rostla. V neděli ráno upadl, volal o pomoc. Maminka hned zavolala záchranku, která ale přijela až po třiceti minutách,“ vypráví Lucie. „Avšak, než pomoc přijela, byl tatínek po smrti. Dispečink zpoždění odůvodnil tím, že se lékař musel převléct do ochranné kombinézy, a proto to tak dlouho trvalo. Sanitka navíc do Stodůlek jela nepochopitelně z Vinohrad, přitom nemocnice Motol je hned vedle nás,“ nechápala dcera.

Rodina se po jeho smrti obrátila na jindřichohradeckou nemocnici, ta ale žádné pochybení neuznala. „Mluvili jsme s jeho ošetřujícím lékařem, který nám řekl, že nebyl důvod držet tatínka v nemocnici, když byl stabilní. Neprojevil ani lítost. Sám mi do telefonu potvrdil, že s covidem nemají zkušenosti, a nebyl mi schopen sdělit ani délku inkubační doby covidu, půl roku po vypuknutí pandemie. Vše jsem si musela dohledat na internetu a tam zjistila, že teprve čtvrtý den přichází zhoršení stavu a že pro pacienty s cukrovkou je nejrizikovější sedmý den, to je přesně den, kdy tatínek zemřel,“ zoufala si Lucie.

Podobně dopadla i v lázních. „Ještě ten den, kdy tátu odvezli do nemocnice, nám volali z recepce, ať přijedeme hned vyklidit jeho pokoj, že mají dalšího klienta. Na dotaz, jestli vědí, že chytil covid, nikdo slovně nezareagoval a jejich byznys pokračoval dál, pouze požádali majitelku penzionu, ať vydezinfikuje pokoj,“ řekla.

Jen za říjen se v lázních v ČR nakazilo kolem 350 osob. Uvažovalo se o antigenním testování klientů v lázních, nyní už s nimi ministerstvo zdravotnictví nepočítá.

Zdroj: Novinky