Triáž? Nemáme pocit hanby a studu?
Se zájmem jsem si přečetl na tomto webu rozhovor s etikem, docentem MUDr. Jiřím Šimkem, CSc., předsedou etické komise ministerstva zdravotnictví o tzv. triáži. Tedy o doporučených pokynech pro lékaře a zdravotníky, kterak určovat při stavu ucpaného zdravotního systému, kdo z pacientů má prioritu.
Vím ze zkušenosti, že drtivé většině lékařů a sester je tako hra na Nerona s palcem nahoru a dolů cizí. Určovat, kdo má větší naději na přežití nebo dokonce větší společenskou cenu není absolutně přípustné v Německu, kam jako ku vzoru vzhlížíme, potažmo v Rakousku by se nikdo neodvážil o něčem takovém uvažovat a ve Francii se nikdy neuvažovalo o nějakém systému lékařské péče nepřátelské staré generaci. U nás bohužel je spousta lidí (zvláště mezi generací třicátníků) příznivci eutanazie a nemocničních selekcí a je schopna zmíněnému třídění přitakat. Přemýšlím jen, zda společnost tak bohatá, technologicky vyspělá a vzdělaná nemá pocit hanby a studu. Ale zjevně nemá.
Karel Nečas
Zmíněný rozhovor: https://www.mskruh.cz/clanky/rozhovor-s-predsedou-eticke-komise-o-triazi-a-kritickych-situacich-v-cr
