Rozšiřují obzor domácí péče ve městě. Chvilkoví rodiče…
Home Care, Home Share, homesharing - domácí péče, domácí sdílení… samá angličtina, ale i po česku by to mělo znamenat totéž: pomoc, výpomoc, sdílení smutku i radosti. Dle anglické Wikipedie homesharing ve staré dobré Anglii byla výměna bydlení za pomoc v domácnosti.
Hospodář, obvykle starší osoba s volným pokojem, nabízí bezplatné nebo nízkonákladové ubytování jiné osobě výměnou za dohodnutou úroveň podpory. Dnes se termín homesharing užívá spíše pro výpomoc rodinám s postiženým dítětem.
„Je to komunitní odlehčovací služba,“ říká Mgr. Radana Melková ze Slezské diakonie, která se svými spolupracovníky právě v těchto dnech rozbíhá v Brně a Jihomoravském kraji kampaň pro získání rodin či jednotlivců, kteří by se o svém volnu, anebo i v rámci svého každodenního života na nějaký kratší čas, vzali k sobě postižené dítě. „Rodiče nepřetržitě pečující o děti s mentálním a kombinovaným postižením jsou mnohdy velmi vyčerpaní, ocitají se v sociální izolaci. Starost o potomka s vážným postižením je velmi obtížné skloubit nejen se zaměstnáním, ale také s péčí o další členy rodiny. Odpočinek, výchova sourozenců či návštěva lékaře zůstávají stranou... Kapacity odlehčovacích služeb pro tyto rodiny jsou v českých zemích dlouhodobě nedostatečné či zcela nedostupné,“ říká Radana Melková.
A tak v těchto dnech jezdí Brnem tramvaj, která v reklamních okénkách informuje o tom, co to homesharing je, a vyzývá dobré duše k následování.
Informační tramvaj vpustili na trať pracovnice Slezské doprovázeny 1. náměstkem primátorky Petrem Hladíkem.
Dámy ve svých proslovech zdůraznily, že homesharing je přínosem nejen pro rodiny s postiženými dětmi, ale i pro nové pečující. Hostitel z řad laické veřejnosti si bere dítě do péče – společně jdou například na procházku, hrají si nebo připravují jídlo. Dítě se pak vrací zpět do své rodiny, získává nové sociální kontakty a dovednosti, zatímco jeho rodina si může odpočinout. Hostitelům přináší homesharing nová poznání, radost ze svého počínání, pocit smysluplných chvil.
Náměstek Petr Hladík poděkoval organizátorkám, že rozšiřují obzor domácí péče ve městě, a popřál hodně úspěchů v získávání nových spolupracovníků a zdůraznil i přínos takovéto činnosti pro nové, chvilkové rodiče…
Koordinátorky projektu Radany Melkové jsem se ještě zeptal, kolik hostitelských rodin nyní již mají v českých zemích k dispozici a kde:
„Spolupráce hostitelů s klientskými rodinami úspěšně funguje už druhým rokem ve dvou organizacích (Děti úplňku v Praze a Rodinné integrační centrum v Pardubicích), které jsou určeny dětem s autismem. Od nich jsme převzali metodiku. V Brně jsme zahájili nábor hostitelů – několik se jich již přihlásilo a nyní nás čekají osobní schůzky se zájemci a úvodní školení hostitelů. Hledáme přibližně dvacet dalších zájemců o hostitelství. V současné chvíli máme přihlášených asi dvacet rodin pečujících o dítě s postižením, které by se rády setkali s novými pečovateli… Ale zájem mají i rodiny z celého Jihomoravského kraje.“
Vzít si na několik hodin dítě s postižením do opatrování, to ovšem není jen tak. V čem spočívá školení…?
„Nejprve samozřejmě probíhají schůzky rodičů a hostitelů, na kterých se noví pečovatelé dozvědí všechny podrobnosti o zdravotním i psychickém stavu dítěte, jeho potřebách i zálibách. Schůzky probíhají za přítomnosti odborného personálu i psychologa, který nastíní i možné problémy a všímá si i pohnutek a možností příštího hostitele. Metodika prošla dvouletou zkouškou a rodiče dítěte se nemusejí obávat…“
A my dodejme, že ani noví rodičové…
Text a snímky LADISLAV VENCÁLEK
1. Tramvaj s informacemi o homesharingu bude v pravidelném provozu.
2. Náměstek Hladík a spol. na startu… Vpravo Radana Melková, s níž hovoříme.
