Moje povolání není zapínat černé pytle, říká sestra

Úryvek z dnešní reportáže Radiožurnálu: Marnost a bezmoc – tohle cítí zdravotníci po celé zemi, kteří pečují o covidové pacienty. Například v nemocnici ve Vsetíně mají nejvíc hospitalizovaných s covidem-19 od začátku epidemie. A téměř všichni jsou neočkovaní proti koronaviru.

To se odráží i na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, kde prožívají velmi těžké chvíle nejen pacienti, ale i personál. Až polovina ventilovaných pacientů kvůli covidu-19 umírá.

„To není, že umřeli s covidem. Všichni ti lidé umřeli proto, že onemocněli infekcí. To byli jinak normálně fungující lidi, naprosto soběstační,“ říká primář ARO Marek Proksa.

„Všechno, co tady leželo a umřelo, tak byli soběstační lidi a nebýt covidu, tak by nebyli v nemocnici,“ říká pro Radiožurnál s typickým valašským přízvukem primář anesteziologicko-resuscitačního oddělení Marek Proksa. 

„To není, že umřeli s covidem. Všichni ti lidé umřeli proto, že onemocněli infekcí. To byli jinak normálně fungující lidi, naprosto soběstační. Chlapi si byli schopni přichystat dřevo na zimu, jezdili na kole, na výlety, do obchodu. Umřeli kvůli covidu. Ne s covidem a podobné řeči. A neočkují se.“

Primář si povzdychne a obhlíží oddělení, kde mají jen jednoho očkovaného. A to ještě v létě a vakcínou Johnson & Johnson (ta vyžaduje podle odborníků přeočkování po dvou měsících – pozn. red). „I kdyby byla paní naočkovaná jakoukoliv vakcínou, už je v době, kdy měla dostat booster, tedy posilovací dávku. Co jsem se díval na údaje ze standardního oddělení, tak i ti očkovaní, co tam leží, jsou starší lidi v termínu kolem toho boosteru. A buď si pro další vakcínu nešli, nebo se na to vykašlali.“

Na jednotce intenzivní péče interního oddělení mají deset lůžek, polovina pacientů je ventilovaných. „Internisté nejsou úplně zběhlí v péči o ventilované pacienty, ale teď to jinak nejde. Takže jsme tam poslali našeho intenzivistu a o pacienty postaráno je,“ popisuje krizové řešení primář Proksa.

Zdravotníci pracují v ochranných oděvech.. Na oddělení je ticho, tiše hučí i klimatizace, kterou přerušuje pravidelné pípání přístroj nebo zazvonění. „Ano, děkuji Magdi, připravíme,“ odpovídá rychle do telefonu vrchní sestra Zdeňka Gajdošová. „Ten předsudek, že jsem mladý a mám dobrou imunitu, asi neplatí,“ říká zkušená sestra s vlasy staženými do culíku a naráží na čtyřicetiletého pacienta, který bojuje o život na ventilátoru.

„My jsme malé oddělení, známe se dvacet let, jsme sehrané, holky jsou zvyklé setkávat se se smrtí, ale tohle je extrém. A komentáře na sítích, že je to naše povolání, mě dokáže opravdu rozčílit. Moje povolání je zachraňovat lidský život, a ne, jak je to teď tady, zapínat černé pytle.“

Covidoví pacienti se dostávají na ARO ještě při vědomí a zdravotníci s nimi mluví. Znají jejich příběhy, ale ten postupný konec je podle Gajdošové těžký pro všechny. „My jim říkáme, pomůžeme vám s dýcháním, dostanete trubičku, ale člověk tuší, že to může být konečná.“ Vrchní sestře trochu poklesne hlas. „Blbý je dotaz, jestli umřu…“

Zdroj: Rádiožurnál