pečuj doma

Vakcíny teď mladším, 70+ až naposled, volá primář

26.2.2021

Nabízíme rozhovor z Parlamentních listů s primářem nemocnice v Chebu. Tento lékař, jak zjistíte, šíří názory zjevně zvrácené, ale i takoví jsou mezi lékaři občas zastoupeni. Příznačné je, že pan doktor v hovoru nikde ani nezmiňuje, že staří jsou nejvíc ohroženi smrtí, což stále bez diskuzí platí. Zjevně to pro něj není důležité, zjevně jsou pro něj důležité úplně jiné věci.

Podle primáře interního oddělení Nemocnice Cheb Stanislava Adamce by se totiž nyní měli začít očkovat lidé, kteří jsou na ekonomickém vrcholu. Tedy padesátníci. Obvykle mají největší platy, a tudíž nejvíc přispívají do sociálního a zdravotního systému. Je třeba prý rychle přehodnotit strategii a kategorii 70 plus očkovat až naposledy. Očkování lidí nad osmdesát let bylo podle něho plýtváním nedostatkových vakcín.

To je řečeno v kostce a zde je nyní podstatná část rozhovoru.

Jak kritickou situaci u vás v nemocnici ovlivnilo uzavření celého okresu Cheb před dvěma týdny?

Nechci to zakřiknout, ale poslední dva-tři dny trochu poklesl příliv pacientů, už nemáme příjem dvacet pacientů za den, ale pohybujeme se mezi deseti až patnácti. Určitě ale nejásáme, intenzívní péče je pořád našlápnutá, pořád tam bojujeme o místa.

Ale stav, kdy jste neměli kam dávat nové a nové pacienty a nemohli úplně všem poskytovat náležitou péči, už neplatí?

O standardní pacienty nejde, ty přijímáme stále, ale jde o intenzívní péči. U té je nutné vybírat z pacientů, kteří mají v případě rapidního zhoršení šanci na přežití, a z těch, kterým je zbytečné „dávat šanci“, když jejich pravděpodobnost přežití je blízká nule. Ti druzí se na intenzívní péči nedostanou. Vždy je to na základě výběru s přihlédnutím ke kvalitě života, k přidruženým chorobám, k rozsahu onemocnění a samozřejmě k věku. Věk by však neměl být jediným kritériem. Může vás to dostat do situace, kdy budete mít stejně staré a stejně nemocné pacienty, ale když budete mít jen jeden ventilátor, tak se budete rozhodovat – no, nevím – snad jedině losem v tu chvíli. Teď už naštěstí nejsme v situaci, kdy jsme se museli rozhodovat, že se nedostane intenzívní péče pacientům, kterým bychom v dobách tzv. mírových šanci dali, byť bychom věděli, že je malá. Ale když máte volné postele, šanci tomu člověku dáte. Když je málo zdrojů, málo ventilátorů, málo personálu, tak lidé s touto perspektivou už nemají šanci, že by se do intenzívní péče dostali. Obávám se, že se to posune do Středočeského kraje. A jestli ten vrchol zažije i Praha, tak lidé teprve uvidí, co jsme tu zažívali my. Nepřeji to nikomu, ale nelze to vyloučit. Praha se tomu neubrání, protože zavření okresů přišlo poměrně pozdě.

Zaregistroval jsem děsivou statistiku chebské nemocnice, že z deseti pacientů na ventilátorech devět zemře. Čím je to způsobeno? To jsou k němu připojovány už jen skoro beznadějné případy?

Ta čísla přesně neznám, ale odhaduji, že osm až devět pacientů z deseti skutečně umírá. Pacienti přijdou s tím, že jsou dušní. Nejdřív potřebují jenom kyslík s nějakou maskou, během jednoho-dvou dnů – někdy i rychleji – se zhorší natolik, že je nutné high flow, vysokoprůtoková aplikace kyslíku. Na tom zase vydrží den-dva, pak přichází ke slovu neinvazívní ventilace. Tam už potřebují ventilátor. Člověk dostane speciální masku, která mu pomáhá dýchat. Pak po různě dlouhé době řada lidí dospěje do fáze intubační. Zatímco na neinazívní ventilaci jsou lidé ještě při plném vědomí, tak při intubaci je nutné pacienta kompletně uspat. Ale stejně tam většina pacientů přes veškerou snahu umře. Když je to mladý člověk a má perspektivu, tak je ještě poslední šancí ECMO. Ale i to ECMO jsou v podstatě omezené zdroje. Na ně také nemůžete dávat pětasedmdesátiletého člověka, jehož prognóza je špatná i na tom ECMO. Posílají se tam lidé čtyřicetiletí nebo padesátiletí. Ve středu jsme posílali například mladého Vietnamce, 94. ročník, s rozsáhlým zápalem plic do pražské Všeobecné fakultní nemocnice. Pokud by se jeho stav zhoršoval, měl by šanci na ECMO.

Je to tak, že jakmile člověk skončí zaintubovaný, tak se mu obvykle velmi rychle zhroutí oběh i dýchání. Nemocný se intubuje v pronační poloze, tedy na břiše. Tuhle polohu využíváme jen v nejtěžších případech, ale teď se to stává často. Jsou na tom tak špatně, že ani běžná ventilace v poloze na zádech nestačí. Musíme je přetáčet na břicho, což je pro personál obrovská zátěž, protože řada pacientů je obézních. Představte si, že přetáčíte na břicho stotřicetikilového člověka, který leží naprosto bezvládně, protože je uspaný, takže vám nijak nepomůže. Máte pacienty, které se nesnažíte ani zachraňovat, ani intubovat. Máte stosedmdesátikilového pacienta, který je sice ročník 1974, ale víte, že jeho prognóza je v podstatě nulová, tak ho ani na ventilátor nepřipojujete. Ani ECMO není schopno takové pacienty zachránit, neboť hadičky, které k tomu potřebujete, by musely být tak tlusté, že ani nejsou. Navíc u obézního pacienta, když je hadička v třísle, tak je v podstatě zdrojem infekce. Hadička se infikuje velmi rychle, protože v kožních záhybech je velké riziko infekce a katetr se může velmi rychle infikovat. Proto musíte ty katetry vyměňovat a je velké riziko, že se infekce dostane do organismu. A člověk nakonec umře na septické komplikace, ne na COVID.

V rozhovoru pro Echo24 jste se vyjádřil, že začít očkování penzisty byla strategická chyba. Považujete opravdu očkování lidí nad 80 let plýtváním nedostatkových vakcín?

Přesně tak. Ve světle toho, co bylo loni na jaře a co je teď, si myslím, že populaci osmdesátníků můžeme nějakým způsobem izolovat. Když budou nosit respirátory, nebudou moc vycházet, v ústavech se bude testovat personál, aby je nenakazil, tak jsou relativně izolovaní a riziko, že se nakazí, je poměrně malé. Když vidíme, jak se chová britská mutace, že umírají už i padesátníci či čtyřicátníci, tak si říkáte: Dobře, zachráníme osmdesátníky, ale generaci jejich dětí, padesátníků, necháme umřít? Kdo se ve finále o ty osmdesátníky bude starat? A padesátníci, čtyřicátníci, vlastně i šedesátníci musí ještě chodit do práce. Podle všech epidemiologických studií je největší riziko nákazy v zaměstnání a pak v domácnosti. Ti lidé chodí do práce, jezdí hromadnou dopravou, takže jsou neustále v kontaktu. Na rozdíl od jarní epidemie, kdy se uvádělo, že koronavirus potřebuje minimálně patnáctiminutový kontakt, aby se člověk nakazil, tak dnes se tvrdí, že v podstatě stačí pár desítek vteřin, aby člověk získal tu britskou mutaci.

Strategicky by se  tedy měli začít očkovat 50+ a nejdřív ve vybraných kategoriích, energetici, plynaři, aby se proočkovala strategická infrastruktura státu. Pak očkovat ve velkých firmách, jako je Škodovka a podobně, aby mohly fungovat důležité firmy. Proočkovat lidi od padesáti do pětašedesáti nebo sedmdesáti, a pak to posunout do kategorie čtyřicet plus. Problém je, že když to padesátníci přežijí, tak budou mít pravděpodobně dlouhodobé následky. Přitom jde o lidi na ekonomickém vrcholu, jsou to většinou lidé, kteří mají největší platy, nejvíc přispívají do sociálního a zdravotního systému. Nikdo neví, jak se to bude vyvíjet, protože zkušenosti z dlouhodobých následků těžkých průběhů, které přináší britská mutace, nemůže ještě nikdo posoudit. Ale když skončí v invalidním důchodu po rozsáhlém covidovém zápalu plic, tak máte z nejvíce přispívajících do sociálního a zdravotního systému naopak příjemce sociálních dávek.

Takže postup začít očkování od těch nejstarších považujete za nelogický?

Stát si tak trochu nabíhá na vidle. Sice zachráníme starou populaci, ale kdo se o ty staré lidi bude starat. Navíc ti padesátníci mohou mít ještě děti na vysokoškolských studií. Když jim ten tatínek umře, tak té generaci znesnadňujete přístup ke vzdělání. Když se na to podíváte komplexně, tak dá rozum, že byste měl chránit ekonomicky aktivní ohroženou část populace. Proto bych tu strategii přehodnotil, a ne tvrdošíjně lpět na tom, že teď budeme očkovat 70+, kterých už nebude jen 450 tisíc jako osmdesátníků, ale daleko víc. Nyní bych dal lidi 70+ až na poslední místo, když osmdesátníci už jsou z velké části proočkovaní. U nich už jsme o ty vakcíny přišli.

Zdroj: Parlamentni listy

Vypsali jsme srpnové kurzy Brně. Kapacita je již naplněna, zapisujeme náhradníky.
Třetí a čtvrtý rozhovor. Pavlína Dufková se ptá Petry Otychové a Martina Krčmáře.
Moravskoslezský kruh připravuje dvě kvalitní publikace. Chceme je distribuovat v srpnu a v září.
Pročtěte si naše noviny Pečujeme doma. A napište nám pak, co se vám líbí a co zlepšit.

Články

INFO: Novela zpřístupní péči o nemocné, týká se i otcovské

31.7.2021 Ti, co pečují o své blízké dlouhodobě nemocné, budou mít snazší cestu k dlouhodobému ošetřovnému a ošetřovnému. Poslanecká sněmovna schválila novelu zákona o nemocenském pojištění, která rozšiřuje možnosti získání obou dávek, aby lépe umožňovaly péči o blízké. Změny se týkají také otcovské, která byla prodloužena na dva týdny. více...

ZPRÁVY: Jedna dávka nestačí. A u starých imunita rychle klesá

30.7.2021 Vakcíny Pfizer/BioNTech a AstraZeneca jsou účinné proti delta variantě koronaviru (dříve indické) téměř stejně jako proti variantě alfa (dříve britské). Uvádí to lékařská studie, jejíž výsledky zveřejnil odborný časopis New England Journal of Medicine. Výzkum ukázal, že dvě dávky preparátu Pfizer/BioNTech chrání z 88 procent. více...

ZPRÁVY: Vláda má poslední zbraň proti covidu. Naději

29.7.2021 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o nezákonnosti nařízení nosit roušky a respirátory v uzavřených prostorách je obrovskou ranou pro celou vládní covidovou politiku. Jakkoli lze soudcům vyčítat do jisté míry aktivistický přístup, či právní formalismus, nic to nemění na tom, že vláda měla dost času opatření podle postojů justice vyladit. více...

Podporují nás

Ministerstvo práce a sociálních věcí
Ministerstvo zdravotnictví
Jihomoravský kraj
Statutární město Brno
TZMO s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni
Chcete být informováni o nových článcích na našem webu? Přihlaste svůj e-mail k odběru.

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.