Česko míří k oligarchii, jsme ráj bohatých

Česká společnost si zakládá na představě, že o úspěchu rozhodují schopnosti a píle. Sociolog Daniel Prokop ale tvrdí, že realita je jiná. V nové knize Spravedlivý růst, kterou představil v Rozstřelu na iDNES.cz, upozorňuje, že stát zvýhodňuje majetek před prací, prohlubuje nerovnosti a ve školství promarňuje tisíce talentů z méně majetných rodin.

„Na velkou část společnosti jsme rezignovali.“ Právě tato věta možná nejlépe vystihuje pohled sociologa Daniela Prokopa na stav českého školství. Autor knihy Spravedlivý růst však problém nevidí pouze ve vzdělávacím systému. Školy jsou podle něj jen jedním z míst, kde se naplno projevují hlubší nerovnosti, které český stát dlouhodobě vytváří a přehlíží.

Podle Prokopa patří Česko mezi země s relativně malými příjmovými rozdíly, zároveň ale vykazuje mimořádně vysokou koncentraci majetku. „Podle různých odhadů vlastní horní jedno procento nejbohatších zhruba 28 až 36 procent celkového majetku,“ upozornil v Rozstřelu.

Právě majetkové nerovnosti považuje za mnohem nebezpečnější než rozdíly v platech. „Majetek se zhodnocuje výrazně rychleji než mzdy. A my jsme země, která prakticky nedaní majetek a kapitálové příjmy. Jsme daňový ráj těchto typů příjmů,“ řekl.

Daníme práci, majetek prakticky ne

Zatímco zaměstnanci odvádějí vysoké daně a odvody, tak  příjmy z prodeje firem, akcií nebo rozsáhlého majetku jsou podle Prokopa zatíženy výrazně méně.

„Daníme pracující, daníme mzdy. Když však máte příjmy z prodejů firem, akcií nebo zhodnocování majetku, tak z toho neodvádíte skoro nic,“ kritizoval.

Nejde podle něj jen o otázku spravedlnosti. Takový systém postupně vytváří stále větší rozdíly mezi lidmi a ovlivňuje životní šance dalších generací. „Velká část majetku je zděděná. A právě majetek se přenáší mezi generacemi a ovlivňuje startovací pozici dětí,“ upozornil.

Důsledkem je podle něj i rostoucí koncentrace moci. „Takto extrémní kumulace majetku vede k oligarchizaci společnosti. Koncentruje se politická, mediální i ekonomická moc v úzké části společnosti,“ varoval.

Nerovnost šancí začíná dávno před přijímačkami

Děti z majetnějších a vzdělanějších rodin mají podle Prokopa výrazně lepší výchozí pozici už od prvních let školní docházky. „Máme velmi malou úspěšnost dětí ze spodní čtvrtiny socioekonomického rozložení. Nejde jen o romské děti, ale obecně o děti z méně vzdělaných a chudších rodin,“ řekl.

Zatímco jiné evropské země dokážou potenciál těchto dětí využít, Česko podle něj přichází o obrovské množství talentů. „V Polsku to jde. U nás ztrácíme spoustu talentů a potenciálu tím, že děláme selekci podle sociálních kritérií,“ uvedl.

Právě proto odmítá představu, že české školství funguje jako spravedlivý výtah pro schopné děti bez ohledu na původ. Jedním z nejviditelnějších příkladů jsou podle něj přijímací zkoušky na střední školy.

Nejde pouze o samotné testy. Klíčová je schopnost rodičů zorientovat se v systému, správně vyhodnotit výsledky a strategicky zvolit pořadí škol. „Musíte dobře seřadit priority přihlášek, vědět vlastní percentil, vědět, kolik stačí na jednotlivé školy. Je to strategická hra,“ popsal Prokop.

A právě zde se podle něj nejvíce projevuje nerovnost mezi rodinami. „Když máte vzdělaného rodiče, který tomu dá osm nebo šestnáct hodin rešerše, zvýší obrovsky vaše životní šance,“ uvedl.

Výsledkem je systém, ve kterém o budoucnosti dítěte často nerozhoduje pouze jeho výkon, ale také rodinné zázemí. „To není zásluhové kritérium,“ poznamenal sociolog.

Na tisíce dětí jsme rezignovali

Podle Prokopa vznikají rozdíly ještě dříve. České školství je mimořádně roztříštěné, mezi jednotlivými školami existují obrovské rozdíly a stát podle něj kvalitu systému fakticky neřídí.

„My ani neměříme výsledky tak, abychom věděli, které školy jsou dobré a které špatné. Nemáme prakticky řízení té soustavy,“ kritizoval. V důsledku toho se problémy koncentrují do několika stovek znevýhodněných škol.

„Je výhodné se dětí z chudšího prostředí zbavit. A tím se prohlubuje nerovnost,“ řekl. Připomněl také známý „Pygmalion efekt“, podle kterého očekávání učitelů významně ovlivňuje výsledky žáků. „My učitelům od začátku říkáme, kdo má talent a kdo ne. A na velkou část společnosti se rezignuje,“ uvedl.

Kritika se netýká jen základních škol. Prokop upozorňuje i na zvláštní strukturu českého středního vzdělávání. Na všeobecné střední školy podle něj chodí pouze kolem třiceti procent žáků, zatímco na vysoké školy míří více než polovina populačního ročníku.

Spravedlivější systém by pomohl ekonomice

„Máme umělé úzké hrdlo ve středním školství,“ tvrdí. Dopady následně pociťují i univerzity. „První rok vysoké školy představuje často jen nultý ročník. Dohánějí se tam rozdíly v matematice a dalších předmětech,“ řekl. Vysoké školy podle něj musejí napravovat problémy vzniklé mnohem dříve, místo aby se soustředily na špičkové vzdělávání a výzkum.

Prokop odmítá pohled, že jde pouze o sociální problém několika regionů nebo části populace. Podle něj je nevyužitý talent jedním z důvodů, proč česká ekonomika zaostává.

Proto jsem knihu nazval Spravedlivý růst. Máme systémy, které současně posilují nerovnosti a zároveň jsou strašně neefektivní z hlediska prosperity české ekonomiky,“ uzavřel.

Podle sociologa tak nejde jen o školství. Jde o to, zda bude o budoucnosti českých dětí rozhodovat jejich talent a práce, nebo majetek a do jaké rodiny se narodily.

Zdroj: idnes