Dlouhé čekaní na specialistu se podepisuje na zdraví lidí

Jen zhruba každý 5. pacient dostane u ambulantního specialisty termín do jednoho měsíce, naopak skoro 1/3 čeká více než čtvrt roku. Pacienti největší problém dostat termín mají u neurologů či ortopedů. Výsledky červencového průzkumu Sdružení ambulantních specialistů a agentury Ipsos mezi 2 100 respondenty ukázaly, že na termín se obvykle čeká i několik měsíců.

Nejvíce se pacienti potýkají s nedostupností v oborech neurologie a ortopedie – zatímco v Praze má problém sehnat termín u ortopeda až 28 % respondentů, ve zbytku republiky je nejsložitější dostat se k neurologovi.

„Dlouhé čekací lhůty nejsou jen organizační komplikací. Představují reálné zdravotní riziko pro pacienta a znamenají nadměrnou zátěž pro zbytek systému. Jen 18 % pacientů čeká na vyšetření u ambulantních specialistů kratší dobu než 4 týdny. Téměř polovina z nich si musí počkat 1 až 3 měsíce a 30 % z nich dokonce déle než tři měsíce,“ vysvětluje předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko.

„Rovněž data od samotných ambulantních specialistů z naší interní ankety z minulého roku potvrzují, že například k alergologovi se nový pacient dostane za méně než dva týdny pouze ve 2 % případů. U dětské psychiatrie je to do konce 0 %, u logopedie nebo kardiologie 6 %. V některých oborech je tak dostupnost péče fakticky jen iluzí. Největším kapacitním problémům čelí Liberecký kraj, kde 56 % respondentů uvedlo, že pociťuje nedostatek specialistů,“ dodává Jojko.

Ani geografická dostupnost není optimální. Přes 56 % lidí uvedlo, že museli specialistu navštívit mimo své bydliště, a to i ve vzdálenostech několik desítek kilometrů. V Ústeckém, Jihočeském a Karlovarském kraji je zhruba 20 % respondentů ochotných cestovat za lékařem i více než 50 kilometrů.

Problémy s dostupností péče se podle průzkumu podepisují na zdraví pacientů. Téměř třetina dotázaných uvedla, že se jim v důsledku nedostupnosti specializované ambulantní péče zhoršil zdravotní stav. Dalších 26 % přiznalo, že když nemají šanci se k lékaři dostat, svůj problém vůbec neřeší. Mnozí pak volí cestu nejmenšího odporu – rovnou míří do nemocnice nebo na pohotovost. Celkem 98,7 % respondentů potvrdilo, že kvůli problémům s dostupností ambulantní péče muselo jednou nebo víckrát vyhledat akutní pomoc právě v nemocnici či na pohotovosti. 13,5 % dotázaných pak uvedlo, že si raději našli specialistu, který nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou.

„Nemocnice tak vlastně se zpožděním zachraňují, co nestihla specializovaná ambulantní péče, což je zbytečně drahé, riskantní a dál to přetěžuje systém. Všechno, co jde řešit ambulantně, má být skutečně včas řešeno ambulantně,“ dodává Jojko.

Zdroj: Zdravotniký deník