Jana Plodková si zahrála pečující ve filmu Němá tajemství

V posledních letech byla vidět převážně v komediích. Teď ale herečku Janu Plodkovou čeká premiéra filmu Němá tajemství, v němž ztvárnila vnitřní boj ženy, která pečuje o manžela postiženého afázií. Zároveň má za sebou natáčení road movie Karavan, kde si zase zahrála po boku chlapce s Downovým syndromem, ale o tom rozhovor nebude.

Ve filmu Němá tajemství hrajete manželku zvěrolékaře, který po úrazu hlavy trpí afázií - vážnou poruchou řečových center v mozku. Mluvila jste před natáčením se skutečnými pacienty, abyste jejich nemoci lépe porozuměla?

Ano, režisér Tomáš Mašín a produkce nám zařídili návštěvu v rehabilitačním centru Ergo Aktiv, které se o afatiky stará. Setkala jsem se tam jak s pacienty, tak se zdravotním personálem a s blízkými, kteří o ně pečují, což bylo pro moji roli zásadní. Díky tomu jsem zjistila, jak se lidé s afázií cítí po probuzení i jak vypadá jejich rekonvalescence.

Zároveň jsem pak ale tyhle znalosti musela při natáčení trochu upozadit, protože moje postava se s afázií setkává poprvé. Zpočátku si myslí, že se o manžela zvládne postarat sama, což ale samozřejmě není možné. Čtyřiadvacetihodinová péče se bez rodinné, odborné i finanční podpory opravdu nedá vydržet. Což je pro mě i jedním z podprahových sdělení filmu - nemá smysl být na všechno sám, když tady jsou lidé, kteří vám mohou těžkou situaci ulehčit.

Otevřelo vám setkání s pacienty a pečujícími v něčem oči? Dověděla jste se o afázii něco, co vás do té doby nenapadlo?

Než jsem četla scénář, nevěděla jsem, že člověk může ztratit schopnost komunikace. Najednou se probudí, netuší, co se stalo, a když se to chce dovědět, zjistí, že ani trochu nerozumí, co mu lékař nebo jeho rodina říkají. Nedokáže ani odezírat ze rtů, mozek to v tu chvíli zkrátka neposkládá. A druhá strana zase nerozumí jemu.

Pacienti nám vyprávěli, jak pořád dokola opakovali jenom jedno slovo, aniž by o tom věděli. Mysleli si, že říkají normální věty, a z jejich úst přitom vycházelo třeba "auto, auto". Představa, že se znenadání ocitnete v naprostém vakuu a uvědomíte si, že je něco špatně, mi přijde šílená.

Osobnost člověka je pak de facto uvězněná v jeho nemohoucím těle a hledá cestu ven…

Ano, zároveň mě ale při setkání s afatiky překvapilo, jak pozitivně ke své nemoci přistupují. Většina z nich si nese nějaké následky dodneška - pořád se při řeči zasekávají nebo mají i fyzické postižení. Přesto jsou rádi, že žijí a že si už se svým okolím rozumí. Jasně, někdy jim nenaskočí správné slovo, ale pak zase jedou dál a mají neuvěřitelnou sílu se zlepšovat. Je tedy nesmírně důležité, aby se afatici do rekonvalescence pustili co nejdřív, aby se okamžitě začali znova učit písmenka a postupně z nich skládat slova i věty. Neurony v mozku se jim pak zase pomalu pospojují.

Pro jaký typ pacientů je nemoc obzvlášť obtížná?

Pečovatelé nám taky říkali, že pro lidi, kteří před afázií pracovali jenom hlavou, bývá návrat do běžného života mnohem pomalejší a těžší. Pokud byli naopak zvyklí něco tvořit rukama, můžou se jim díky manuální činnosti rychleji obnovit právě spojení řečových center v mozku. Písmenka, slova a věty jim začnou naskakovat dřív.

Jedna slečna mi vyprávěla o své mamince, která dřív bývala právnička, takže pro ni bylo neuvěřitelně frustrující, když se kvůli afázii najednou nedokázala vyjadřovat. Jednou si šla třeba koupit halenku a říkala prodavačce, že chce zelenou, i když ve skutečnosti myslela červenou. Když jí tedy znovu a znovu podávala špatnou barvu, byla vzteky bez sebe. Přestože už dnes bohužel nežije, její dcera na podobné situace vzpomínala s ohromným nadhledem, což bylo i pro mě posilující.

Hlavní hrdinka filmu Němá tajemství se na jednu stranu snaží úplně nesložit a být manželovi oporou, ale zároveň si prochází intenzivními momenty beznaděje. Zažívají podobné emoční výkyvy i blízcí pacientů, s nimiž jste se setkala?

Ano, v rehabilitačním centru nám potvrdili, že rodiny pacientů se je na jednu stranu snaží podporovat, ale zároveň cítí, že jejich stav už nikdy nebude takový jako dřív. Před nemocnými samozřejmě nedávají nic znát, ale uvnitř bývají úplně rozbití. Nejhorší je, když nechodí k psychologovi, který by jim poradil, jak to všechno zvládat, a nemají se komu vypovídat…

Film Němá tajemství má v kinech premiéru 7. září.

Zdroj: Aktuálně