ZPRÁVY: Jsme opět mezi rizikovými zeměmi. Scénář se opakuje
Někteří vládní politici donedávna ujišťovali, že ČR boj s koronavirem naprosto zvládá a v některých parametrech patříme mezi nejlepší v Evropě. Omyl připustili až poté, co je k tomu donutila série rekordních nárůstů počtu nakažených. A i to, že čím dál více zemí ČR zařadilo opět mezi rizikové.
Z odborných kruhů přitom bylo už dlouho slyšet varování, že příliš lehkovážný přístup k šíření nemoci covid-19 se zákonitě vymstí.
Jeden z nejuznávanějších českých ekonomických teoretiků Jakub Steiner, který působí na Curyšské univerzitě a na CERGE-EI, společném pracovišti Akademie věd a Univerzity Karlovy, předpovídal nynější rychlé šíření viru už v červenci. V rozhovoru pro Seznam Zprávy říká, že za podceněním nemoci covid-19 jsou i rozšířené názory některých expertů.
Jak je na tom Česko nyní ze statistického pohledu a co nás čeká?
Je potřeba rozlišovat mezi úrovní a trendem. Je pravda, že u nás na podzim skutečně zemřelo velmi málo lidí a velmi málo lidí mělo závažné zdravotní komplikace, pokud to srovnáme se zeměmi západní Evropy. V tomto smyslu jsme na tom zatím opravdu velmi dobře. Trend je ale něco jiného. Když srovnáme tempo růstu pozitivních případů v uplynulých dvou týdnech, v tomto ukazateli jsme nejhorší v Evropě. Explozivní růst je momentálně dokonce rychlejší než v Izraeli, naštěstí začínáme z nižších čísel.
Vyšší čísla nakažených už se začala projevovat v dalších statistických ukazatelích. Jak úzká je vazba mezi počtem pozitivně testovaných a počtem hospitalizovaných, případně lidí v těžkém stavu, nebo dokonce úmrtí?
Je to samozřejmě mechanický efekt. Když se více lidí nakazí, určité procento onemocní. Důležité je, že u nás se v uplynulých týdnech změnila kompozice nakažených. V létě mezi nimi převažovali mladí lidé, kteří se nebáli a chodili na různé party. Zároveň vláda zlehčovala situaci, když říkala, že u asymptomatických lidí s covidem-19 vlastně o nic nejde. Počet těch mladých nakažených ale vzrostl natolik, že se nákaza dostává více i mezi starší. Může se stát, že počet lidí, kteří budou potřebovat hospitalizaci, poroste rychleji než počet lidí s prokázanou nákazou.
Ministerstvo zdravotnictví a hygiena sáhly v posledních dnech k některým přísnějším omezením. Jsou podle vás postačující?
Určitě nestačí zavést roušky v MHD nebo v obchodech. Nejzásadnější je změna pojetí, přiznání si, že nynější trend není udržitelný, že musíme zásadně změnit přístup ke covidu-19. Ukazuje se, že musíme nějakým způsobem omezit naše aktivity, abychom růst dostali do přijatelných čísel. To bude na chvíli bolet. Budeme muset udělat opatření, která třeba v Německu nejsou potřeba. Měli bychom více omezit činnosti, které jsou nejvíce nebezpečné, například noční kluby, hromadné sporty. Musíme se zamyslet nad tím, zdali si můžeme dovolit otevřít všechny úrovně školství, včetně vysokých škol. Jsou to politická rozhodnutí, mnoha lidem uškodí, ale budou účinná. Je třeba se rozhodnout rychle. Když se nerozmyslíme rychle, skončíme jako v Izraeli, nebo dokonce dojde ke zhroucení zdravotnictví.
Můžeme si vzít příklad z některé jiné evropské země? Dá se s odstupem říci, že některá z nich zvolila optimální opatření?
Německo nešlo extrémními cestami a je relativně úspěšné. Sice mělo na začátku výrazně více úmrtí než my, ale to také souviselo s větší mírou zasažení. Oni se skutečně snaží balancovat omezení ekonomiky natolik, aby udrželi růst v rozumných mezích. Je vlastně celkem jednoduchý ukazatel – jeden nakažený by v průměru neměl nakazit více než jednoho dalšího. Pokud je toto splněno, jsme ve stabilní situaci. Německo podle toho postupuje a je ochotno udělat i přísnější opatření, pokud je to potřeba. Kancléřka Angela Merkelová je schopna říkat lidem dobré i špatné zprávy, díky tomu je důvěryhodná. Německá společnost asi většinově vnímá, že jde o velký problém a omezení jsou nutná. Tomu bychom se měli přiblížit.
Kdy se u nás stala hlavní chyba, při velkém uvolnění na konci června, nebo v srpnu, když premiér Andrej Babiš zamítl přísnější opatření, která navrhovali epidemiologové?
V Česku se stala chyba na expertní úrovni. Tady skutečně převládl názor, který zastává rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima nebo senátor Jan Žaloudík (oba původním povoláním lékaři a profesoři, pozn. red.), že jde o nemoc jednotlivců a není třeba se zabývat udržitelností růstu epidemie, že promořování mladých je přirozený proces. Tento narativ ale není v souladu s převažujícím vědeckým názorem, který vidíme v odborných časopisech. Nálada u nás přesto šla tímto směrem, rozvolnili jsme opatření skoro nejvíce na světě. Není překvapivé, že dnes je naše situace komplikovaná. Dalo se to předvídat.
Na sociálních sítích jste se kriticky zmínil o šéfovi Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Ladislavu Duškovi, když tvrdil, že počet lidí s prokázanou nákazou u nás neroste exponenciálně, ale mírněji. Bylo cítit, že jako vědec pracující se statistikou k němu nemáte důvěru.
Na profesora Duška mám kritický názor. Nejúčinnější nástroj státu v boji s epidemií je komunikace s občany – edukace o rizicích a ovlivňování společenských postojů vůči epidemii. Zde má hlavní roli ÚZIS. Profesor Dušek ale ve vedení ÚZIS selhal. Nejprve epidemii přecenil a občany neadekvátně vystrašil ve svém slavném vystoupení na sněmovním výboru pro zdravotnictví. Poté covid-19 bagatelizoval. Přesvědčil veřejnost, že sledování růstového faktoru nemá smysl. Vedl nesprávnou tezi o izolovaných ohniscích, která prý byla pod kontrolou. Zlehčoval přenašečský potenciál mladých nakažených. Semafor ÚZIS nesprávně indikoval, že téměř celá Česká republika je zcela v bezpečí. Ještě minulý týden popíral exponenciální růst nákazy v ČR v rozporu s daty. Popíral možnost přeplnění českých nemocnic, ač to už připouštějí jiní vládní představitelé.
Zdroj: Seznam zprávy
