NRZP o návrhu Zákona o médiích veřejné služby

Cílem vládního návrhu Zákona o médiích veřejné služby je zajistit efektivní, transparentní a hospodárné fungování veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání v ČR. Zákon zároveň vytváří podmínky pro nezávislost médií veřejné služby na přímém vlivu státu. Posiluje veřejnou kontrolu nad činností a definuje udržitelné financování.

Dosavadní právní rámec sice dlouhodobě zajišťoval existenci a fungování médií veřejné služby, avšak v některých ohledech již neumožňuje dostatečně přehledně a srozumitelně vyjádřit jejich postavení, účel, hlavní funkce a principy financování. Za problematické lze považovat zejména roztříštěnost právní úpravy, absenci jednotného vymezení veřejné mediální služby, nedostatečně systematické uchopení vztahu mezi veřejnou službou a doplňkovou činností a přetrvávající financování prostřednictvím rozhlasových a televizních poplatků, které je administrativně náročné a společensky stále více zpochybňované.

Prvním základním principem návrhu je výslovné zakotvení nezávislosti médií veřejné služby na výkonné moci. Český rozhlas a Česká televize jsou v návrhu výslovně definovány jako samostatné veřejnoprávní instituce, které nejsou podřízeny vládě, ministerstvům ani jiným správním úřadům. Tím je posilována jejich institucionální autonomie a současně se zdůrazňuje, že jejich existence a činnost sledují veřejný zájem, nikoli zájem státní správy či momentální politické reprezentace.

Druhým základním principem je jasnější vymezení veřejné služby a jejích priorit. Návrh zákona nově systematicky rozlišuje jednotlivé funkce veřejnoprávního vysílání a stanoví jejich hierarchii. Tím vyjadřuje, že jádrem veřejné služby je především poskytování spolehlivého, objektivního a vyváženého zpravodajství, dále obsah vzdělávací, kulturní, společenský a publicistický, zatímco obsah zábavní má doplňkový charakter. Tato systematika má význam nejen interpretační, ale i praktický, zejména při rozhodování o programových prioritách a alokaci veřejných prostředků.

Třetím principem je posílení transparentnosti a veřejné kontroly. Návrh zachovává dosavadní model rad jako orgánů veřejné kontroly a dozorčích komisí jako odborných poradních orgánů ve věcech hospodaření, avšak v nové systematice zákona jejich postavení jasněji zasazuje do celkové struktury právní úpravy. Důraz je kladen na zveřejňování klíčových dokumentů, kontrolu hospodárnosti, přezkoumatelnost rozhodování a na oddělené účtování veřejné služby a doplňkových činností.

Čtvrtým principem je nové nastavení financování médií veřejné služby. Návrh opouští dosavadní model financování prostřednictvím individuálně vybíraných rozhlasových a televizních poplatků a nahrazuje jej přímým, zákonem stanoveným a valorizovaným příspěvkem ze státního rozpočtu. Smyslem této změny je vytvořit financování stabilní, předvídatelné, administrativně méně náročné a transparentní. Současně návrh zachovává možnost dalších doplňkových příjmů, včetně příjmů z vedlejší činnosti, grantů, darů a dobrovolných příspěvků, avšak za podmínky, že tyto prostředky budou využity k plnění a rozvoji veřejné služby.

Pátým principem je důslednější úprava hospodaření a finanční transparentnosti. Návrh výslovně stanoví, že Český rozhlas a Česká televize hospodaří s vlastním majetkem odděleným od majetku státu, že jejich hospodaření podléhá kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu a že kladné hospodářské výsledky nemohou být použity k jinému účelu než k zajištění a rozvoji veřejnoprávní mediální služby. Současně ukládá oddělené účtování veřejné služby a podnikatelských činností, což odpovídá požadavkům evropského práva na transparentnost finančních vztahů a kontrolu veřejné podpory.

Takový přístup k zákonu má Národní rada zdravotně postižených, připomínky můžete poslat do 2. května 2026 na adresu v.krasa@nrzp.cz.