ZPRÁVY: Pro Asiaty je porušení covidových pravidel ostuda
Wu-chan si připomíná rok od okamžiku, kdy úřady uzavřely město kvůli šíření koronaviru. Situaci nejen v Číně, ale v celé jihovýchodní Asii bedlivě sleduje zpravodaj Českého rozhlasu David Jakš, který v této době pobývá v Thajsku. V Rozstřelu hovořil o tom, jak asijské země zvládají pandemii, jak se Číňané staví k očkování nebo jak Asiaté vnímají porušování koronavirových pravidel.
Před rokem světem otřásly záběry z Čínského Wu-chanu, kde začala největší epidemická krize za poslední století. Podle Jakše se situace v postiženém městě vrací do normálních kolejí. „Už je to naprosto běžné město s jedenácti miliony obyvatel. Situace je tam stejná jako před několika lety. Lidé chodí do práce, jsou otevřené školy, restaurace, bary. Omezení je tam v letecké dopravě, ale to souvisí s tím, že je omezená letecká mezinárodní doprava všude po světě.“
„Největší změnou je to, že lidé mnohem více než před pěti nebo deseti lety nosí roušky, více dbají na bezpečnost. Ale město žije dál, baví se, jako by ani žádná epidemie nebyla,” doplňuje Jakš.
Čína je ale podle Jakše příliš rozlehlou zemí na to, aby se dala současná situace zobecnit. „Vůbec neslyšíte o jižních teplých provinciích. O městech jako je třeba Kanton. Tam se zdá, že úřady nad pandemií zvítězily. Naopak severní studené provincie, včetně hlavního města Pekingu, jsou místy, kde jsou každý den hlášeny desítky nových případů.“
„Co my bychom za desítky případů denně dali,” poznamenává zpravodaj. „Ale v Číně je to alarm nejvyššího řádu. Znamená to mobilizaci všech záchranných složek, karantény, lockdowny, uzavření měst, přísné trasování, plošné testování. Čína nebere nové případy na lehkou váhu, ale zároveň tvrdí, že pandemii překonala a celý svět by se měl od ní inspirovat.“
Realita je taková, že čínské úřady reagují podle zpravodaje na nové výskyty nákazy doslova bleskově. Jakmile přijde ráno informace o pozitivních testovaných, okamžitě během dopoledne přijde absolutní lockdown, uzavřou se celé městské čtvrti, pokud je to nutné, rozšíří se lockdown na předměstí nebo i celou provincii.
Samozřejmostí jsou podle Jakše povinné aplikace v mobilních telefonech, které si lidé musejí nainstalovat. Ty je automaticky sledují a trasují. Na rozdíl od Evropanů to údajně Čínani neberou jako přítěž. „Podle nich je to v zájmu celku, v zájmu národa. A nediskutují o tom,” říká zpravodaj.
„Asiaté to berou jinak,” míní Jakš. „Pokud byste se tomu podle nich vzpírali, vzpíráte se zájmům národního státu. Jste považován za sobce, někoho, kdo brzdí pokrok. A je to svým způsobem ostuda.”
Zpravodaj mluvil i tom, jak asijské státy pomáhají podnikatelům, kteří museli kvůli pandemii omezit provoz. Podniky, restaurace, bary nebo hotely mohly od místních vlád získat jen omezené množství finančních prostředků. Oproti evropským podpůrným programům je třeba pomoc určená thajským podnikatelům zanedbatelná, v řádech několika tisíc korun.
Jakš hovořil i o tom, jak vypadá v Asii karanténa. Ta podle něj bývá v asijských zemích velmi přísná. „Třeba dostat se do Číny je velmi obtížné. Své o tom vědí čeští obchodníci. Karanténa trvá až tři týdny. Musíte chodit na opakované testy. Ze 70 procent je Čína stále uzavřená,” uvádí Jakš.
Zdroj: idnes
