Umři do měsíce, jinak nezaplatíme...
Pozoruhodný článek vyšel na iDNES. Vyjímáme z něho: Ví, že už brzy zemře. Osmašedesátiletá Jiřina ze Starého Města trpí rakovinou slinivky v terminálním stadiu. Stará se o ni od listopadu terénní hospic PAHOP. Nemoc z ní vysála zbytek sil a změnila ji v uzlíček kostí a kůže. Oxygenerátor v rohu místnosti na podporu dechu tiše hučí…
Žena právě dostala morfiovou injekci, proto je klidnější a chvíli nezvrací. „Původně jsem se neměla dožít Vánoc. Teď věřím, že se ještě stihnu dožít Velikonoc,“ tiše hlesne.
Problém je, že paní Jiřina tu už skoro tři měsíce neměla být. Alespoň podle úhradové vyhlášky českých zdravotních pojišťoven. Ty říkají, že člověk v domácí hospicové péči má hrazenou péči jen třicet dnů. Pak za ni mobilní hospic nedostane peníze. Paní Jiřině – a dalším stovkám smrtelně nemocných lidí v Česku – pak zbývá vrátit se do nemocnice anebo doufat, že hospic se o ně postará zadarmo.
Komu totiž lékař doporučí domácí hospic, ten může být v jeho péči jen měsíc. Jak mám ale vysvětlit pacientům, že musí do třiceti dnů zemřít, jinak za ně nedostaneme peníze?“ ptá se Helena Schwarczová, ředitelka domácího hospice PAHOP, který zajišťuje 6 poboček ve Zlínském a Jihomoravském kraji.
PAHOP je křiklavým příkladem toho, jak pojišťovny úhradovou vyhlášku tvrdě vymáhají. V minulých letech měl hospic 35 lidí, kteří „přežili“ státem stanovených třicet dnů. Odmítl se o ně přestat starat. Náklady, které hospic za péči o ně vyfakturoval, po něm chce pojišťovna zpět. Jde o 7,5 milionu. Celé zařízení se 77 zaměstnanci je kvůli tomu ochromené. „Je to kupčení se smrtí,“ zlobí se ředitelka Schwarczová.
Uvedená praxe se dotýká všech domácích hospiců v Česku. Některé to řeší tak, že pacienta přijímají až skutečně v posledních dnech života, tedy pacienta nepřijmou do péče, dokud mají obavu, že by „žil ještě moc dlouho“. A mimo záznam mnohé hospice připouštějí, že existuje i jiné tajné řešení: trpícímu pacientovi „odmítajícímu“ zemřít v určené lhůtě píchnout vyšší dávku morfia a zabít ho. Tedy jakýsi nepřiznaný způsob eutanazie.
Třicetidenní lhůta placení nákladů za péči o člověka v domácím hospici byla nastavena v roce 2015, kdy se spustil pilotní program Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), který určil model financování mobilních hospiců. Do projektu tehdy vstoupily zavedené hospice s vybudovanou dárcovskou základnou, kdy jim na chod přispívala města, kraje a široká škála dárců. Nové hospice, které tyto vazby nemají, se musí spoléhat jen na pojišťovny. Nebo doslova žebrat o peníze.
„Je to nedůstojné. Zlínský kraj nám nedává ani korunu. Chodíme tedy po domech a škrábeme na dveře, jestli by nám někdo nepřispěl,“ zdůraznila Helena Schwarczová z uherskohradišťského PAHOP. Pro srovnání: na Slovensku proplácí pojišťovny půl roku, v Německu a Rakousku je doba hrazené péče neomezená. Péče v domácím hospici je přitom pro stát levnější, než když je umírající v nemocnici. Za den péče mobilního hospice platí pojišťovny 1 500 – 1 800 korun, špitál dostává 3 000 korun.
Hospici PAHOP, který úhradovou vyhlášku porušil, nakonec pomohla nadace A. Babiše Agrofert, který mu věnoval 657 tisíc korun, což jsou peníze vrácené hospicem Girasole, který s Babišem nechtěl být spojován.
Zdroj: iDNES
