Záchrana pro české a moravské seniory přijde z Filipín?

Lidí starších osmdesáti let bude v roce 2041 už 871 tisíc, zatímco na začátku roku 2023 jich bylo 466 tisíc. Kdyby si stát chtěl jen udržet dnešní poměr lůžek na počet seniorů, musel by přidat zhruba 40 tisíc lůžek, tedy asi 600 nových domovů pro seniory za přibližně 80 miliard korun. Přitom dnešní poměr nestačí už teď.

U těchto pobytových zařízení eviduje stát 70,2 tisíce neuspokojených žádostí. Podle společnosti GrapeCare je proto nutné posunout těžiště péče do domácností. K tomu bude potřeba zhruba dvojnásobek dnešního počtu terénních pečovatelů, tedy asi 35 tisíc nových lidí. Část této kapacity mohou pokrýt filipínští pečovatelé, kteří v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Itálii pracují běžně a do Česka přijedou první na konci letošního roku.

Podle projekce Českého statistického úřadu (ČSÚ) žilo v Česku na začátku roku 2023 celkem 466 tisíc lidí starších osmdesáti let. V roce 2031 jich bude zhruba 721 tisíc a v roce 2041 už 871 tisíc. Za necelých dvacet let se tedy jejich počet téměř zdvojnásobí. Důvodem jsou silné poválečné ročníky a rostoucí naděje dožití. Ta v roce 2040 dosáhne u mužů 80,4 roku a u žen 85,7 roku, tedy o více než tři roky než v roce 2023.

Seniorů starších 65 let přibude z 2,29 milionu na 2,74 milionu v roce 2040 a na 3,10 milionu v roce 2050. Pro potřebu péče je ale rozhodující právě věk nad 80 let. Zatímco příspěvek na péči pobíralo na konci roku 2024 v celé populaci 374 tisíc lidí, ve věkové skupině 85 až 94 let ho pobíralo 43 % obyvatel a nad 95 let už 79 %.

„Během několika let tu bude 800 tisíc lidí nad osmdesát let, kteří budou potřebovat péči v domovech pro seniory nebo u sebe doma. Nárůst potřeby pečovatelů bude enormní, půjde o tisíce lidí. Není to otázka příštího desetiletí, je to otázka příštích pár let, kdy se musíme rozhodnout, jak to zvládneme,“ říká Jana Míčková Sladká, zakladatelka společnosti GrapeCare.

V ČR bylo na konci roku 2024 celkem 521 domovů pro seniory s 35.374 lůžky a 416 domovů se zvláštním režimem s 27.111 lůžky. Dohromady jde o 937 zařízení a 62.485 lůžek, tedy průměrně 67 lůžek na jeden domov. Pokud by měl tento poměr zůstat zachován i v roce 2040, potřebovalo by Česko podle propočtu GrapeCare nad daty ČSÚ přibližně 102 tisíc lůžek. To znamená zhruba 40 tisíc lůžek navíc a při dnešní průměrné velikosti zařízení asi 600 nových domovů. Při nákladu kolem dvou milionů korun na jedno lůžko jde o investici okolo 80 miliard korun.

Odhad potvrzují oficiální prognózy. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) počítá s nárůstem ze 76.761 lůžek v roce 2024 na 111.500 v roce 2035, tedy s 34.700 novými lůžky už za deset let. Studie Asociace poskytovatelů sociálních služeb (APSS) uvádí 35 tisíc nových lůžek a investici 70 miliard korun ve stejném horizontu[1]. Roční náklady systému dlouhodobé péče přitom podle téže studie porostou z 80 miliard korun v roce 2024 na 137 miliard v roce 2035.

„Překážkou nejsou jen peníze a stavební kapacity, ale i personál. V sociálních službách chybí už dnes zhruba 3 tisíce pracovníků, z toho přes 1500 pečovatelů a pečovatelek. Nová lůžka by si vyžádala řádově dalších 30 tisíc lidí. Právě proto vše inklinuje k tomu, že se bude posilovat role péče v domácnosti. Ta totiž nevyžaduje investice do výstavby domovů pro seniory, ale pouze novou pracovní sílu, a to je rychlá a finančně méně náročná záležitost,“ vysvětluje Jana Míčková Sladká.

V domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem přitom žijí jen zhruba 2,6 procenta lidí starších 65 let. Drtivá většina seniorů zůstává doma a péči tam zajišťuje buď rodina, nebo terénní pečovatelská služba, kterou v roce 2024 využívalo 90 tisíc klientů. V terénních službách dnes pracuje přibližně 34 tisíc pečovatelů a pečovatelek pro zhruba 96 tisíc klientů. Na jednoho pečovatele tak připadají necelí tři klienti. Podle APSS jich bude v roce 2035 potřeba kolem 55 tisíc a počet klientů vzroste na 141 tisíc. Podle propočtu GrapeCare je potřeba až 69 tisíc asistentů. To je dvojnásobek dnešního stavu.

„Pro veřejné rozpočty je přitom domácí péče výrazně levnější. Domovy pro seniory stály v roce 2024 celkem 22,4 miliardy, což vychází na zhruba 665 tisíc korun na klienta a rok. V případě pečovatelské služby to je zhruba 66 tisíc korun na klienta a rok. Obě čísla nejsou sice přímo srovnatelná, protože domov zahrnuje i bydlení, stravu a nepřetržitou péči. Řádový rozdíl ale ukazuje, kde je prostor,“ říká Jana Míčková Sladká.

V Německu, Rakousku, Švýcarsku a Itálii jsou filipínští pečovatelé běžnou součástí systému péče o seniory. První skupina pečovatelů pro ČR dorazí ke konci letošního roku. Nyní procházejí lékařskými prohlídkami, výukou češtiny a vízovým řízením. Nastoupí v pražském zařízení, které kombinuje domov pro seniory, zdravotnické středisko s nepřetržitou péčí a oddělení pro pacienty s Alzheimerovou chorobou.

„Průměrný věk těchto asistentů je 35 let a významnou část z nich tvoří muži. Jde o vysokoškolsky vzdělané lidi s velmi dobrou angličtinou, kteří se češtinu učí přes naši vlastní aplikaci ještě před příletem a pokračují v ní i po příjezdu. V zařízeních začínají jako pomocná síla po boku sester a pečovatelek. Samostatně mohou pracovat až po uznání kvalifikace, složení zkoušek a absolvování kurzu,“ popisuje Jana Míčková Sladká a dodává: „Jsou to inteligentní a vzdělaní lidé, kteří se učí velmi rychle i jazykům. Zároveň platí, že generace, která bude péči potřebovat za dvacet let, už anglicky mluví. V Německu ani v Itálii filipínské pečovatelky německy a italsky neumí a systém tam funguje. Jazyková bariéra je tedy problém přechodné doby, ne principu,“ vysvětluje Jana Míčková Sladká.

Vedle chybějících rukou řeší senioři žijící doma ještě jeden problém, o kterém se mluví jako o epidemii samoty. Mnoho z nich nechce do zařízení a zůstává samo v bytě, často ve městě vzdáleném od dětí. To se promítá do jejich duševního i fyzického zdraví. Pečovatelka, která přijede do domácnosti, tak neřeší jen hygienu a jídlo.

„Do jedné domácnosti jsme poskytli filipínskou pečovatelku ke dvěma seniorům, kteří byli úplně apatičtí. Začala k nim chodit každý den. Po čase mi volala jejich dcera a říkala, že se u nich dějí zázraky. Rodiče se začali hýbat, začali se učit anglicky, a hlavně měli každý den společnost. Vyřešila jim samotu a s ní i duševní a fyzické zdraví,“ popisuje Jana Míčková Sladká.

„Naše dřívější zkušenost z domácností je jednoznačná. Šlo o každodenní pomoc, komunikaci, zábavu a podávání jídla. Senioři se stali mnohem vitálnějšími a spokojenějšími, protože jsme s péčí vyřešili i jejich samotu. Filipínští pečovatelé jsou velmi empatičtí, chápaví a vstřícní a práci dělají s úsměvem. I to léčí,“ dodává.

Zdroj: I- life star