Zavrhují očkování i na covidovém lůžku

Na covidových lůžcích brněnské fakultní nemocnice dnes leží úplně jiná skupina lidí než zde ležela před rokem. Jde takřka bez výjimky o neočkované. Ale ani pobyt na nemocničním lůžku covidového oddělení v Bohunicích nemusí změnit názor lidí na očkování. „Vakcína ještě není dost ověřená,“ tvrdí někteří z nich.

Seznam Zprávám to například řekla Iva T., toho času pacientka brněnské nemocnice. Vyčerpané plíce jsou znát od prvních slov. Iva T. mluví tichým, slabým hlasem. Leží s covidem ve Fakultní nemocnici Brno. „Celé jméno po mně nechtějte, nemusí mě znát celá republika,“ říká z lůžka reportérovi Seznam Zpráv.

Netrpí jinou vážnou nemocí ani nadváhou, dlouhodobě neužívá léky. Také proto čtyřicetiletá žena doteď považovala covid-19 za nemoc jako kteroukoliv jinou. Očkování nechce. A to ani teď. „Vakcína ještě není dost ověřená,“ má jasno i na lůžku.

Prvotní příznaky pocítila před víc než před týdnem a myslela si, že vše zvládne doma. Samotest z lékárny, který si dělala hned první den, navíc vyšel negativně. „Asi bylo ještě moc brzo. Nakoupila jsem si paralen, ibalgin a další léky. Jenže průběh byl od začátku dramatický. Měla jsem horečku přes 39 stupňů celou dobu. Léky teplotu vždy srazily jen na chvilku,“ popisuje Iva, která se obejde bez kyslíkové masky a leží na standardním pokoji.

V největší moravské nemocnici teď evidují dvanáct pacientů s covidem. Všichni jsou na Klinice infekčních chorob. Podle primářky Radany Pařízkové je oproti předchozím epidemickým vlnám situace nesrovnatelná. V nejhorších fázích měli i tři stovky pacientů. „Loni na podzim se mobilizovala celá nemocnice. Vypomáhaly interní chirgurgické kliniky. Pak následovala i triáž pacientů. Průběhy nemoci byly extrémně těžké. Nyní je situace přiznivější,“ říká s pokorou.

Vnímá ještě jednu změnu. Zatímco loni plnili lůžka především nejstarší klienti pečovatelských služeb, teď tam nejčastěji míří nemocní přímo z vlastního bytu. „Nejsou to lidé z domovů důchodců nebo léčeben dlouhodobé nemocných, kde je skoro stoprocentní proočkovanost. To je opravdu největší rozdíl oproti loňsku,“ zdůrazňuje primářka.

U covidových pacientů se různí věk, vzdělání či fyzická kondice. Mají tak jediné hlavní společné pojítko: Jsou neočkovaní.

Měli jsme tu pacientku, která byla hluboce věřící. Leželo jich doma hodně. Očkování prý nebylo doporučeno shora.

„V září jsme tu měli snad jediného pacienta po vakcíně, jinak samí neočkovaní,“ přidává se zástupkyně staniční sestry. Její zkušenosti korespondují s celostátními čísly. Víc než devadesát procent pacientů s covidem předtím nedostalo vakcínu.

Odpůrci jehel často nemění názor ani v nemocnici. „Věřím, že teď budu mít protilátky. Nechci se očkovat. Neříkám, že nikdy, ale vyčkávám,“ tiše přemítá pacientka Iva.

Podle lékařů je to běžný přístup. „Část lidí prostě drží postoj na život a na smrt. Někteří věří blábolům, které se někde píšou, a nevymluvíte jim to,“ přemýšlí zástupkyně staniční sestry.

Argumenty jsou různé: Podle některých nevyzkoušená vakcína. Důvěra v hoaxy. „Měli jsme tu pacientku, která byla hluboce věřící. Leželo jich doma hodně. Očkování prý nebylo doporučeno shora,“ ukazuje primářka k nebi. Na to už se podle ní hledají argumenty těžko.

Část pacientů ani důvody rozebírat nechce. „Když se na to ptáme, lidé se o tom moc nechtějí bavit,“ doplňuje lékařka.

Nemocniční postel vedle Ivy je zatím prázdná. Žena se na ni dívá s obavami. „Přítel je také pozitivní, v podstatě na cestě sem. Je to diabetik a kardiak. Už se mu také těžce dýchá. Mám o něj strach,“ vysvětluje.

Přemítá, kde se mohla infikovat. „Vůbec si to nedovedu představit. Nikam nechodíme. Maximálně na nákupy. Ale minulý týden jsem byla v nemocnici na vyšetření se žaludkem. Tak možná tam,“ dodává.

Jen o několik metrů dál leží, za zdí na jednotce intenzivní péče, starší muž z akademického prostředí. Očkování důrazně odmítal. Stejně jako druhý covidový pacient ve velmi vážném stavu. „Jeho manželka je naočkovaná zubařka, on si nedal říct,“ shoduje se personál.

Ivě T. se stále špatně dýchá, vnímá tlak na plicích, ale cítí se mnohem líp. Doktor jí naordinoval pětidenní léčebnou terapii. Pak se uvidí, zda léčba zabírá. „Zaskočilo mě, jak dlouho těžký průběh trvá. Znám chřipku s podobnými příznaky, ale po týdnu se člověk pak jen doléčoval. Tohle je opravdu vyčerpávající,“ povzdechne si žena.

Primářka na snímcích pacientů ukazuje, jak covidový zápal plic dokáže dýchací cesty zlikvidovat. „Jsou bílé. Vypadají jako polité mlékem,“ líčí těžké stavy.

A zároveň apeluje na lidi, aby i při prvotních příznacích svůj stav co nejdřív konzultovali s praktickým lékařem. Ač jsou počty covidových pacientů oproti loňsku nesrovnatelné, primářka optimismu nepodléhá. „Vím, co jsme tu zažili. Mám před tou nemocí velkou pokoru,“ říká.

Zdroj: Seznam zprávy