Zejména mezi mladými se šíří strach z třetí posilující injekce

Posilovací dávka vakcíny proti covidu dokáže výrazně snížit riziko nákazy a zvlášť u lidí nad 65 i úmrtí. Češi, kteří se k ní mohou registrovat, tak ale z velké části nečiní. Jedním z důvodů je strach, a to zejména u mladých lidí, kteří měli při předchozí vakcinaci nežádoucí účinky.

Zkraťte po vzoru Británie a Izraele lhůtu pro dobrovolné přeočkování a dopřejte zájemcům posilovací dávku už pět měsíců po prvním kole místo stávajících šesti. Také se snažte co nejrychleji doočkovat lidi starší 65 let. Návody expertů, jak udržet počet obětí epidemie aspoň v jednotkách tisíc, narážejí na únavu i nezájem.

Analýza datových novinářů serveru iROZHLAS.cz ukazuje, že poptávka po očkování se po dlouhé letní stagnaci začala mírně zvedat až ke konci října, kdy vláda přestala neočkovaným proplácet testy. Z věkové skupiny 25-34 let ale dosud nemá druhou dávku ani polovina.

Mezi lidmi staršími 70 let, kteří se na začátku roku očkovali mezi prvními, má posilovací dávku v těle jen polovina z těch, kdo by ji podle aktuálně platných pravidel mohli.

V nejohroženější skupině lidí nad 80 let má třetí dávku třetina obyvatel, přestože nárok na ni už získala více než polovina.

Podle výsledků dlouhodobého výzkumu Život během pandemie váhají lidé často kvůli negativní zkušenosti s prvním očkováním. Kdo měl po prvním očkovacím kolečku středně závažné nežádoucí účinky (bolest v místě vpichu, únavu, zvýšenou teplotu), je ochoten dojít si pro třetí dávku jen v 56 % případů – oproti 73 % těch, kteří nepříjemné vedlejší účinky nezažili.

Podle autora výzkumu Daniela Prokopa se tato zkušenost propisuje do statistik v různých věkových skupinách. „Stát by se tedy měl zaměřovat na redukci nejistot, které může ovlivnit. Například nabízet v případě nežádoucích účinků plnou nemocenskou.“

Silnější vedlejší účinky sociologům častěji hlásili mladší lidé. „Klíčové je, že se s nimi zřejmě častěji potýkají právě ty skupiny populace, které jsou méně ochotné k očkování a nežádoucí účinky je omezují v práci. Pokud se tyto informace mezi mladými lidmi šíří, může to omezovat ochotu dalších k vakcinaci. Veřejná politika by na to měla reagovat,“ domnívá se Prokop.

Nejefektivnější motivace jsou podle jeho výzkumu ty nefinanční a snižující nejistotu. Tedy například možnost vybrat si typ vakcíny či vyšší odpovědnost státu za náklady nežádoucích účinků, jako je zmíněná nemocenská.

Zdroj: irozhlas, red

 

 

.