Zemřel vzácný a jedinečný člověk - Jiřina Šiklová

Včera zemřela socioložka a naše dlouholetá a blízká spolupracovnice Jiřina Šiklová. Bylo jí 85 let. Její úmrtí serveru Aktuálně.cz potvrdili její syn i vnuk. Jiřina Šiklová do konce života pomáhala druhým a vždycky sama vyhledávala situace, kde je třeba pomoci, řekl její dlouholetý přítel Petr Pithart a přesně vystihl to, co pro ni bylo nejcharakterističtější.

Jiřina Šiklová za normalizace pomáhala dostávat zakázanou československou literaturu z republiky do zahraničí a exilovou literaturu do Československa. Kvůli tomu strávila v roce 1981 rok ve vazbě. „Jsem pes obranář, který se angažuje, když má pocit, že se dá něco změnit,“ říkávala. O svém působení v 70. a 80. letech zase uvedla, že nebyla v disentu, jen se prý snažila zachovat československou kulturu. Ke své profesi se mohla vrátit až po sametové revoluci v roce 1989. V prosinci tohoto roku založila na Karlově univerzitě katedru sociální práce

Ve stručnosti její životopis:

Dcera pražského očního lékaře a učitelky, absolventka dívčího gymnázia Minerva, se narodila 17. června 1935. Vystudovala historii a filozofii na pražské filozofické fakultě, kde v roce 1965 pomohla otevřít sociologickou katedru. Ještě na škole vstoupila do komunistické strany, bylo jí tehdy 21 let. "Jestliže se člověk chce podílet na určitých změnách, musí se pro to angažovat," vysvětlila svou motivaci k tomuto kroku Jiřina Šiklová, po sovětské okupaci vyloučená.

Po vyhazovu z fakulty ji nakonec přijali v Klementinu. Ráno uklízela a potom studovala a psala své materiály. Pozdější angažmá sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice také využívala k transportu materiálů. "Je to velmi statečná žena. Ona byla opravdu hlavní poštou. Musím říct, že jsem ji dost obdivoval," řekl o ní prezident Václav Havel. Za normalizace se Jiřina Šiklová totiž také starala o dovoz literatury ze Západu. Spolupracovala s Dokumentačním střediskem československé nezávislé kultury Viléma Prečana v německém Scheinfeldu, a podílela se na transportu knih a časopisů.

Pašerácký kanál, který z Londýna organizoval pozdější český sociálnědemokratický ministr zahraničí Jan Kavan, fungoval dvě dekády. V roce 1981 však policie jeden z mnoha desítek kamionů s literaturou zadržela a Jiřina Šiklová a spolu s ní dalších osm lidí šlo na rok do vězení. Pod tlakem mezinárodních protestů byli ale nakonec propuštěni a souzeni na svobodě. I ve vězení uplatnila svůj organizační talent, pro vězeňkyně uspořádala kurzy angličtiny a němčiny, zavedla ranní rozcvičky. Sama tento pobyt později nazvala "zajímavým zúčastněným pozorováním".

V roce 1995 získala cenu Žena Evropy, o čtyři roky později od Havla medaili Za zásluhy. Byla autorkou několika knih. Například titulu Vyhoštěná smrt - úvahy o umírání a smrti z roku 2013 nebo knihy Omlouvám se za svou nepřítomnost: dopisy z Ruzyně 1981 - 1982, kterou v roce 2015 vydalo nakladatelství Kalich. "Mám dobré děti, se kterými mám dobré vztahy. Nikdy jsem neprostituovala ve smyslu společenském a politickém. Jsem ráda, že se mi to podařilo. Můj život se mi líbí," prohlásila jednou.

Zdroj: Lidovky, Aktuálně, red