Znásilnil pacientku po anestezii. Kolegové ho hájili peticí

Sanitář třebíčské nemocnice, který byl pravomocně odsouzen za znásilnění pacientky po operaci, u Ústavního soudu neuspěl. Ten odmítl jeho stížnost jako zjevně neopodstatněnou a potvrdil závěry všech předchozích instancí, že muž zneužil bezbrannosti ženy po narkóze a dopustil se zvlášť závažného zločinu znásilnění.

Soud zároveň podrobně vysvětlil, proč nepřijal jeho námitky proti dokazování, právní kvalifikaci ani proti výši šestiletého trestu.

Případ se odehrál před třemi lety v třebíčské nemocnici. Podle pravomocného rozsudku Krajského soudu v Brně sanitář během převozu pacientky po operaci využil jejího stavu po celkové anestezii. Žena byla po narkóze utlumená, přesto však vnímala, co se děje. Právě této chvíle podle soudů muž využil a při transportu na dospávací pokoj jí několikrát zasunul prsty do vaginy.

Toto počínání zdravotních sanitářů je dnes oproti minulosti více rozšířené a vedení nemocnic takové záležitosti, zdá se, nerado řeší. Mimo jiné proto, že je těžké získat svědectví, neboť se vše zpravidla odehrává mimo kamery (personál ví, kde jsou nainstalované). Otázkou samozřejmě je, kdo je dnes přijímán na místa sanitářů…  

Ale tohle my zde nevyřešíme, takže zpět k případu: Bezprostředně poté, co se pacientka plně probrala z narkózy, začala zjišťovat, zda jsou v prostorách kamery, a chtěla si na sanitáře stěžovat. Trauma z události u ní nezůstalo jen v rovině okamžitého šoku. Znalecké posudky potvrdily, že se u ní následně rozvinula posttraumatická stresová porucha, což soudy vyhodnotily jako těžkou újmu na zdraví.

Soudy postupovaly logicky a bez libovůle

Odsouzený sanitář podal ústavní stížnost prostřednictvím slavného advokáta Tomáše Sokola, v níž zpochybňoval průběh dokazování, právní kvalifikaci skutku i přiměřenost uloženého trestu.

Sanitář ve své ústavní stížnosti tvrdil, že skutkový stav nebyl prokázán bez pochybností. Namítal zejména rozpory v tom, kde přesně se útok odehrál. Podle něj existovaly dvě možné verze místa činu, přičemž jedna z nich byla podle jeho názoru fyzicky nemožná, protože by si jeho jednání musel všimnout i další zdravotnický personál.

Ústavní soud tuto argumentaci odmítl. Uvedl, že obecné soudy rozpory v popisu místa činu řešily a své závěry logicky vysvětlily. Znalci podle něj přesvědčivě popsali, že anestezie ovlivnila schopnost pacientky přesně určit čas a místo události. Neovlivnila však její schopnost zapamatovat si samotný traumatický zážitek.

Vliv anestezie ovlivnil řazení dějů

„Poškozená byla po operaci vlivem anestezie v útlumu, což mohlo mít za následek špatné časové zařazení děje nebo jeho detailů, byla však orientována natolik, aby si silně traumatizující zážitek zapamatovala,“ uvedl Ústavní soud.

Soud zdůraznil, že vina odsouzeného nestála jen na výpovědi pacientky. Potvrdilo ji i jeho původní doznání policii, které později odvolal. Dalším důkazem byla výpověď svědkyně z nemocničního personálu, svědectví lidí, kteří krátce po činu viděli psychický otřes pacientky, i znalecké závěry o jejím stavu.

Zdravotníci většinou stojí při sobě. I v tomto případě

„Trestní soudy z ústavních mezí nevybočily, jejich odůvodnění není v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním ani s pravidly logiky,“ konstatoval Ústavní soud.

Petice zdravotníků, kteří výpověď postižené zpochybnili a neváhali se postavit za svého kolegu, jako nový důkaz neuspěla.

Ústavní soud připomněl, že petice vznikla až po vydání napadených rozhodnutí. Navíc nevysvětlovala konkrétně, proč by popsaný děj nebyl možný. „Není nyní úkolem Ústavního soudu, aby jako první takovýto důkaz prováděl,“ uvedl soud. Dodal, že odsouzený může tento materiál využít v případném návrhu na obnovu řízení.

Nešlo o sexuální útok, ale o znásilnění

Sanitář také namítal, že i kdyby byl skutek prokázán, neměl být posouzen jako znásilnění. Podle něj šlo maximálně o sexuální útok. Tvrdil, že soudy nesprávně vyložily pojem styku srovnatelného se souloží.

Ani tuto námitku Ústavní soud nepřijal. Připomněl, že Nejvyšší soud už dříve vysvětlil, proč opakované vsunutí prstu do ženských pohlavních orgánů naplňuje znak styku srovnatelného se souloží. Podle Ústavního soudu tento výklad nepřekračuje ústavní meze.

Soud zároveň zdůraznil, že jeho úkolem není nahrazovat výklad trestního práva, pokud obecné soudy nejednají svévolně.

Šestiletý trest není exemplární

Další část stížnosti směřovala proti výši trestu. Odsouzený tvrdil, že šest let vězení je exemplární sankce. Namítal také, že soudy dostatečně nezohlednily jeho roli otce nezletilých dětí.

Ústavní soud připustil, že krajský soud trest odůvodnil stručněji, než bylo vhodné. Tuto vadu ale napravil vrchní soud, který otázku trestu i dopady na děti rozebral podrobně. Nejvyšší soud navíc už dříve uvedl, že děti nejsou na otci existenčně závislé a během výkonu trestu se o ně může postarat matka.

„Stěžovatel sice má pravdu, že Ústavní soud ukládání exemplárních trestů nepřipouští, v jeho případě však o exemplární trest nejde, a to ani objektivně, protože byl uložen rok nad minimální trestní sazbou,“ uvedl Ústavní soud.

Pacientce soud přiznal odškodnění

Vrchní soud v Olomouci přiznal poškozené pacientce náhradu nemajetkové újmy ve výši 150 tisíc korun. Se zbytkem nároku ji odkázal do občanskoprávního řízení.

Rozhodnutím Ústavního soudu případ definitivně končí. Vina sanitáře, právní kvalifikace skutku i výše trestu zůstávají beze změny.

Článek, doplněný drobnou redakční poznámkou, byl převzat ze zpravodajského portálu Česká justice, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a EU Perspectives patří do vydavatelství Media Network.