pečuj doma

Já pečuji, ale rodina intrikuje a nepomáhá mi

28.7.2023

Moje maminka trpí středně těžkou demencí, starám se o ni a jsem také její opatrovnicí, je zbavena svéprávnosti. Nikdo ani jiní členové rodiny mi s péčí nepomáhají. Naopak jen škodí svými intrikami, které vznikají po telefonátech s maminkou. Ona vlivem demence má trochu pozměněné zpracování reality. Přestože to vědí, zneužívají jejího duševního stavu a vznikají velmi nepříjemné situace. Nechci a ani jim nemohu bránit v kontaktu. Ale ráda bych poprosila o radu.

Odpověď

Milá paní pečující, znáte rčení Můj dům, můj hrad? Doma, tam se chceme cítit především bezpečně. A každé narušení tohoto prostoru je citlivé a nepříjemné. Proto je to pro vás i maminku tak náročná situace. Píšete, že trpí středně těžkou demencí a má pozměněné zpracování reality. No to je pochopitelné, to bohužel, jak už vám život ukázal, s sebou demence přináší.

Řešíte problém v rodině, vaše sestra a jiní členové rodiny škodí intrikami a zneužívají maminčina duševního stavu. Problémy v rodinách jsou téměř všude a hledání jednoduché odpovědi neexistuje. Ideální je varianta, že se všichni aspoň přiměřeně mají rádi, vzájemně se tolerují a podporují. To by byla krása a vy byste mi nemusela psát. Ale, milá paní pečující, já si toho moc vážím, že píšete. Je vidět, že vás situace doma trápí, že maminku máte ráda a chcete jí pomáhat. Chcete to řešit, a to je základ!

První velký krok máte za sebou. A to, že jste její opatrovnicí. To je vynikající! Máte v ruce velký nástroj, jak maminku ochránit. Protože maminčiným omezením svéprávnosti jste si ušetřila spoustu nervů a starostí s nechtěnými podpisy smluv, převodu majetku a jiných záležitostí. Což navozuje otázku, proč vlastně má vaše sestra potřebu intrikovat. A proti komu? Čeho se snaží dosáhnout? Je cílem intrik maminka, vy, váš vztah s ní, takže žárlivost? Nebo peníze a majetek? Anebo nic z toho a vaše sestra „jen“ nepochopila, že je maminka nemocná? A co když nakonec ona třeba vidí vás jako tu špatnou, která dělá z maminky nesvéprávného chudáka, za kterého rozhodujete?

S nepochopením „principu“ demence se setkávám poměrně často. S nepřijetím představy, že demence je nemoc. A to závažná nemoc. A že by na konci snah o péči měla být spokojená maminka, ne rozhádaná rodina, kdy spolu jednotliví členové nemluví, vyčítají si nezvládnutí péče a vzájemně se osočují z neschopnosti s tím něco dělat. Vy jste nejspíš s maminkou podstatně častěji než sestra či ostatní příbuzní. Proto ji vidíte v každodenní realitě a s myšlenkou nemožnosti změnit její zdraví jste už o něco lépe než oni srovnaná. Máte už za sebou proces omezení svéprávnosti a rozhodnutí soudu o opatrovnictví. Tudíž i martyrium lékařských vyšetření s maminkou od obvodního lékaře přes neurologa, psychiatra, sociální péči až po samotné soudní rozhodnutí. Ale vaše sestra tuto cestu za sebou nemá a zatím si nechce přiznat, že se její maminka tak moc mění. Možná se sestra bojí. Bojí se, že jí zmizí máma a zůstane někdo, kdo ji nepozná. Tělo maminky, ale duše utíká do neznáma.

Takže co bych vám radila, duše milá? Zkuste navrhnout aspoň malou pravidelnost v návštěvách, které spojíte s drobnými povinnostmi. Pokud sestra s maminkou telefonuje, tak o ni má jakýsi zájem. Píšete, že sestra intrikuje. Ale pokud je to neznalost situace a sestra si myslí, že přeháníte, že maminka na tom tak špatně není, mohla by být na místě domluva pravidelných návštěv třeba jedno odpoledne v týdnu, spojená s procházkou, drobným nákupem, hraním Člověče nezlob se… Aby si sestra měla příležitost uvědomit rozsah změn v myšlení u maminky.

Vycházím z hypotézy, že sestra má maminku ráda, jen si nechce její demenci připustit. Pokud je ale za jejím chováním opravdu snaha ublížit jí a pokusy o domluvu selhávají, uvědomte o tom praktického lékaře a sociální odbor. Ti mohou v extrémním případě i podezření na týrání hlásit policii. To můžete samozřejmě také vy. Ale pokud se dostanete až do tohoto stupně, budete dotazována na důkazy o zneužívání či týrání. Navíc pro maminku by to bylo těžké. Ovšem drobné rodinné intriky se takto neřeší. To spíš skončíte hádkou a rozkolem se sestrou, který mamince v důsledku moc nepomůže.

Když nepomůže rodina, hledejte pomoc jinde. Zkuste si domluvit pečovatelskou službu, ať vezmou maminku na delší procházku, ať s ní zajdou do obchodu něco malého koupit, ať s ní zkouší třeba drobný úklid doma pod dohledem. Maminka tak získá pocit potřebnosti a důležitosti, že ještě něco dokáže. A vy získáte čas pro sebe. Výbornou variantou jsou denní stacionáře. Existuje i odlehčovací služba, hlavně péči o maminku rozdělte mezi další lidi, nebojte se o pomoc říct jinde než u vás doma.

Moc vám přeji, ať se situace zklidní a mezi vámi, sestrou a maminkou nastane klid. Ale ideální řešení neexistují, takže i kdyby ne, prostě přijměte pomoc jiných rukou.

Vaše Sally

 

Potom byste mohli být v kolizi. Přečtěte si návod právničky Radky Pešlové, jak situaci vyřešit.
Podívejte se na seriál videí a seznamte se službami, které pomáhají rodinným pečujícím.
Publikaci Opatrovník v praxi II jsme připravili s právničkou Radkou Pešlovou.

Články

ZPRÁVY: Dotace místa pro stomatology v regionech nevytvoří

14.10.2026 Dotace mladé zubní lékaře do regionů nenalákají. Problém je podle prezidenta České stomatologické komory Romana Šmuclera v tom, že v nich bude ubývat lidí. Podle projekce Českého statického úřadu (ČSÚ) v některých regionech zmizí až pětina obyvatel, tedy potenciálních pacientů. Lékaři tam proto nemusí vidět perspektivu. více...

ZPRÁVY: Chráněné dílny Charity Opava mají už třicet let

13.10.2026 Třicet let už dávají chráněné dílny Charity Opava práci lidem se znevýhodněním. Na začátku stála malá dílnička, která zaměstnávala dvacet lidí. Dnes v areálu bývalé traktorové stanice v Opavě-Jaktaři pracuje více než 170 handicapovaných. Kulaté výročí oslavili společně s vedením v jedné z hal technických dílen jejich podniku. více...

Krátce

Potíže se sluchem má většina lidí nad 60 let. Odborníci doporučují pravidelné kontroly. Včasný záchyt je důležitý pro zachování kvalitní komunikace.

Ocenění Švédskou královskou akademií získali Američan Karl Deisseroth a Němci Peter Hegemann a Georg Nagel za svou práci na světelných iontových kanálech, která umožňuje sledovat, jak nervové buňky formují vzpomínky, pocity a chování v živém mozku.

Podporují nás

Ministerstvo zdravotnictví
Statutární město Brno
Jihomoravský kraj
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Chcete být informováni o nových článcích na našem webu? Přihlaste svůj e-mail k odběru.

K poskytování služeb a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.