Když nemá opečovávaný náhled na svoji situaci

Milá Sally, před časem jsem v poradně popisovala své problémy v péči o maminku, tak mě napadlo zkusit s Tebou zkonzultovat obtíže mé známé Jany. Nedávno jsme se potkaly a první, co upoutalo moji pozornost, byly barevné elektrody vykukující jí pod halenkou z přístroje, co měří srdce. Bývala vždycky veselá a plná energie, tak bych u ní žádné obtíže nečekala. Je jí 56 let, štíhlá, svižná, energická „holka“, ovšem při našem setkání působila unaveně, říkala, že na ni všechno padá, že poletuje mezi prací a péčí o maminku. A protože v práci zkolabovala, tak si vzala pár dní volno, prý měla výkyv tlaku, proto má na 24 hodin ten přístroj. Jana chodí už prý i k psychiatrovi, ale léky nechce, aby nebyla závislák. Sama si ale neumí představit, že mamku někam dá. Ale hlavně popisovala, že se maminka změnila, vyčítá jí, že s ní nechce být pořád, že je jí samotné smutno, když dcera pořád někam běhá. A maminka ji pořád honí, co má kam dát a posunout a podat, není s ničím spokojená. A čím víc se Jana snaží, tím je to horší. Mamince prý odněkud vozí obědy a ráno k ní chodí paní, co jí dá snídani a pomůže jí obléknout, ale ta moje známá má pořád pocit, že dělá pro mamku málo. Myslíš, že jsem jí poradila dobře, když jsem jí říkala, že by taky měla myslet víc na sebe? Ale sama dobře vím, jak se dobře radí a potom se to doma špatně prosazuje. Jak to vidíš Ty?

Jitka

Odpověď

Milá Jitko,
děkuji Ti za důvěru, že se na mne obracíš do poradny s problémem Tvé známé Jany. Ani nevíš, jak častý je problém, který popisuješ. V příběhu paní Jany je několik momentů, u kterých bych se ráda zastavila. Pečování o rodiče bývá často problematické v tom smyslu, že je to často první větší zkušenost s řešením omezených možností kvůli zhoršení zdraví u starších lidí. To je výrazně ovlivněno rodinnými vztahy, láskou, emočními vazbami mezi členy rodiny. Jistě znáš přísloví: „Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.“ Jak typické pro chyby v pečování. Zkusím je postupně nastínit.

Dlouhé roky jsem pracovala v domácí péči a v odlehčovací službě, tudíž jsem díky této práci nahlédla pod pokličku mnoha rodinám. Občas zaslechnu obecné stesky, jak se mladí nestarají a za rodiči jezdí jen pro peníze. Moje praxe v oboru mi ale ukazuje jiný obrázek. Častěji se setkávám s rodinami, kde by se „děti“ rády staraly, ale jsou vázány pracovními povinnostmi a často i péčí o své rodiny, děti a často již i vnoučata. Proto ty uvozovky. To je problém tzv. sendvičové generace, který jsme v naší poradně také před nedávnem podrobněji rozebírali. Jde o to, že si pečující připadá jako ze všech stran zmáčknutý problémy svých blízkých. Všichni ho potřebují, sám chodí do práce a jeho vlastní síly postupně vyprchávají.

U paní Jany zdravotní potíže neťukají na vrátka, ale doslova otevřely vrata pořádnou silou. Kolaps, problém s tlakem, stupňující se psychické i fyzické obtíže. Protože je lidské tělo „spojená nádoba“, začne se stres, přetížení, únava, přehnaná preciznost a úzkost z nedokonalosti přetavovat do fyzických obtíží, jako je právě kolaps, organismu, vysoký tlak, deprese, cukrovka, bolesti zad, hlavy a mnohé další neduhy. Tyto problémy jsou psychosomatické. A rozhodně bychom je neměli podceňovat i při jejich slabších projevech. V případě paní Jany jsou již výrazně rozvinuté. Nikdy není pozdě je začít řešit! Což paní Jana vzorně začala. Jitko, píšeš, že se paní Jana bojí léků od psychiatra, aby na nich nebyla závislá. Proto je jejich předpis vázaný na ordinaci odborného lékaře, který jejich užívání hlídá. Žádné léky nejsou bez rizika, ale lékař zvažuje rizika v poměru k přínosu léčiva. Kolem psychofarmak je stále spoustu předsudků a strachů, pramenících z neznalosti. A je to obrovská škoda, protože pokud jsou správně užívány, umí vrátit člověka do rozumných mantinelů běžného žití. Samozřejmě nejsou všespásné. Příznaky u paní Jany ukazují na vnitřní vyčerpání a nebojím se říct i vyhoření. To s sebou nese mimo jiné úpravu stravy, režimu dne a hlavně snížení zátěže.

Jak na to, aby mohla maminka paní Jany zůstat ve svém prostředí? Dostat k mamince paní Jany co nejvíc odborníků zvenku, tj. pečovatelky několikrát denně, zdravotní sestry na aktivizaci a kontrolu léků, kromě dovážky obědů bych se nebála navrhnout i dovoz stravy a úklidovou firmu. To už je poměrně nákladná investice, takže nezapomenout vyřešit příspěvek na péči.

A dostáváme se ke zmiňovaným „dobrým úmyslům“ a pomyslné cestě do pekla. Maminka paní Jany nemá náhled na svou situaci. Chce po dceři, aby s ní byla často, nejlépe pořád. To, že dcera chodí do práce, nerespektuje. Nemluvě o rodině paní Jany a také nějakém jejím volném čase, na ty už čas nejspíš nemá. Paní Jana nevyřeší situaci tím, že bude mamince ve všem ustupovat, poslouchat a plnit všechna její přání. Měla by si s maminkou vyjasnit, kolik času jí věnuje a kdo zajistí zbývající péči. Otevřená komunikace je základ. Nelze neustále ustupovat, to spokojenost nepřinese ani paní Janě, paradoxně ani její mamince. Paní už si žije své bublině představ a zapomíná, že její dcera má na starosti spoustu dalších věcí. A že má hodnou a obětavou dceru, která si spíš než peskování zaslouží pochvalu a poděkování.

Ke zvážení také je, jestli maminka paní Jany nezačíná mít obtíže s pamětí a orientací v běžném životě, s léty by se mohla začít rozvíjet demence. To je ale otázka na odborného lékaře.

Co bych ještě ráda zmínila v souvislosti s mým zaměstnáním a získanými zkušenostmi, je špatné vyhodnocení situace starých a nemocných lidí. Rodiny samozřejmě žijí v nějakých „kolejích“, zvyklostech apod. Ale především poznatky z odlehčovací služby ukazují, že mnozí řeší pozdě situaci se zabezpečením další péče a chodu domácnosti. Mnohdy právě proto, že o to rodiče nestojí, mají strach z nových věcí, odmítají lékařské vyšetření, pečovatelskou službu, asistenty, odlehčovací službu. Stárnutí nelze zastavit, problémy se v průběhu času u seniorů spíš zhoršují, než zlepšují, je tedy lepší nečekat, až rodiče nebudou vůbec chodit, než budou zcela neorientovaní, než bude pečující osoba vyhořelá, zničená. Opravdu vidím výrazně spokojenější klienty a jejich rodiny tam, kde se podařilo péči rozložit mezi rodinu a profesionály, zabezpečit domácnost drobnými změnami proti úrazům vhodnými pomůckami. Paní Janě přeji, ať najde sílu otevřít v hovorech s maminkou i méně příjemné debaty o zabezpečení péče, ať neuhýbá a jen vzorně neplní nesmyslné pokyny. Snad si najdou obě ženy společný čas i na popovídání a pohodu.

Milá Jitko, Tobě děkuji za starost o paní Janu a přeji Ti i Tvojí mamince hodně štěstí a zdraví.

Vaše Sally