Jak se připravit na řízení o invalidním důchodu a zvýšit své šance
V poslední době se nám v poradně objevilo větší množství dotazů týkajících se zamítnutých invalidních důchodů, nebo přiznání nižšího stupně invalidity, než odpovídá skutečnosti. A protože se některé situace často opakují, rozhodli jsme se nejdůležitější informace a praktické rady shrnout od následujícího článku. Jeho autorkou je magistra Jitka Koutová.
Pokud byste chtěli nahlédnout do legislativy, tak podmínky nároku na invalidní důchod upravuje zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a vyhláška č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Následující článek čerpá informace z těchto dvou předpisů a z našich zkušeností z praxe.
Nejprve je třeba říci, že pro nárok na invalidní důchod je třeba splnit dvě podmínky:
- dobu pojištění
- zdravotní stav
Pozor, nejedná se o podmínky „buď, anebo“, ale pro získání důchodu je třeba splnit obě dvě.
1. Doba pojištění
Jedná se o dobu, kdy si člověk hradí sociální pojištění. To si může zajistit prostřednictvím svého zaměstnavatele (kdy je mu strhávána část výplaty na tzv. sociální pojištění a navíc ještě dopláceno zaměstnavatelem). Ten kdo je OSVČ (osobou samostatně výdělečně činnou) si pojištění zajišťuje sám, záleží tedy na tom, zda poctivě platí.
Není-li člověk zaměstnán, záleží na tom, zda je k pojištění přihlášen a hradí si je z vlastních prostředků, případně, zda je doba pojištění zajištěna jiným – náhradním – způsobem: např. evidencí u úřadu práce (pozor, u té se započítává jen doba pobírání podpory v nezaměstnanosti, z doby, kdy podpora nenáleží, se započítává jen 80 %), dobou péče o nezletilé dítě (do 4 let jeho věku) nebo dobou péče o osobu závislou (tj. osobu, která má přiznaný příspěvek na péči, u dospělých pak musí být přiznán příspěvek na péči II., III. nebo IV. stupně, u dětí do 10 let věku je doba péče započítávána pro nárok na důchod i v případě, že mají přiznán pouze I. stupeň) a podobně.
Potřebná doba pojištění pro nárok na invalidní důchod je odstupňována dle věku žadatele. Celkem logicky se předpokládá, že čím je člověk starší, tím více doby pojištění mohl získat a podle toho zákon také požaduje u osob:
a) do 20 let méně než jeden rok,
b) od 20 let do 22 let jeden rok,
c) od 22 let do 24 let dva roky,
d) od 24 let do 26 let tři roky,
e) od 26 let do 28 let čtyři roky a
f) nad 28 let pět roků.
U osob starších 38 let se podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v období posledních 20 let před vznikem invalidity; potřebná doba pojištění činí přitom 10 roků.
Osoby starší 38 let mohou tedy doložit buď 5 let pojištění z posledních 10 let nebo 10 let z posledních 20 let. Záleží na tom, co je pro ně výhodnější.
Abyste si tuto podmínku uměli lépe představit, popíši vám dva modelové příklady:
Příklad č. 1: Mladý člověk po skončení studia cestuje po světě, pojištění si neřeší, protože do starobního důchodu má daleko. Pracuje na různých brigádách, nejčastěji na černo – trhá jablka v Itálii, sbírá jahody ve Španělsku apod.
Naučí se jazyky a po návratu do Čech nastoupí do zaměstnání a 6 let pracuje (bez přerušení), tím má také od svého zaměstnavatele zajištěno důchodové pojištění. Ve 38 letech má závažný úraz a začne řešit žádost o invalidní důchod.
Pro tohoto člověka je lepší podmínka 5 let z posledních 10 let, protože dlouho nepracoval, cestoval a pojištění neřešil, ale v posledních 6 letech nastoupil do zaměstnání a bez přerušení pracoval.
Podmínku 10 let z posledních 20 let by tedy nesplnil a na invalidní důchod by nárok neměl, ale podmínku 5 let z posledních 10 let má splněnu, pokud tedy splní i podmínku zdravotního stavu (viz dále), nárok na invalidní důchod bude mít.
Příklad č. 2: Jiný mladý člověk, má 38 let. Po skončení studia pracoval 12 let bez přerušení a měl velmi psychicky náročné zaměstnání. V posledních 5 letech se však u něho začalo projevovat jeho duševní onemocnění (mj. také v důsledku předchozích stresů). Nejprve dal výpověď ze zaměstnání, nastoupil do jiného na zkrácený úvazek, ale nevydržel tam déle než pár týdnů, následovala evidence u úřadu práce a pak v rychlém sledu několik dalších zaměstnání, nikde nevydržel déle než pár dnů nebo týdnů.
Jak se duševní onemocnění postupně zhoršovalo, stále častěji nebyl schopen řešit své záležitosti, ztrácel doklady, opakovaně byl propuštěn ze zaměstnání i sankčně z evidence úřadu práce (pro nedodržování podmínek).
Tento člověk by podmínku pojištění 5 let z posledních 10 let nesplnil, protože v posledních 10 letech, jak se postupně zhoršovala jeho duševní nemoc, měl stále větší a větší „díry“ v pojištění. Naopak podmínku 10 let z posledních 20 let splní hravě, protože období „výpadku“ zaměstnání předcházelo 12 let, kdy poctivě a bez přerušení pracoval.
Rozumět těmto dvěma variantám zpravidla nebývá příliš důležité. Výpočet doby pojištění v každém případě provádí ČSSZ. Důležité je to ve chvíli, kdy vám chybí doba pojištění a je zde riziko, že vám nebude invalidní důchod přiznán. V takovém případě je pak dobré vědět, že jsou tyto možnosti a jak mohou případně nárok na invalidní důchod ovlivnit.
Máte-li pochybnosti o tom, zda máte dostatečnou dobu pojištění, můžete si na Územní správě sociálního zabezpečení požádat o (bezplatné) zaslání tzv. IOLDP Informačního osobního listu důchodového pojištění, kde uvidíte všechny své doby pojištění a případné chybějící doby můžete doložit doklady (máte-li nějaké), doplatit. Každou chybějící dobu není možné doplatit, čím dříve budete tedy tuto věc řešit, tím lépe.
Máte-li datovou schránku nebo identitu občana (velmi oblíbená je bankovní identita), můžete si přehled (zdarma) vyhledat prostřednictvím tzv. Informativní důchodové aplikace IDA (více informací a přístup najdete zde: https://www.cssz.cz/informativni-duchodova-aplikace-ida-
Doklady mohou být tyto: pracovní smlouva, potvrzení o rozvázání pracovního poměru, výplatní pásky, výpisy z účtů s uvedeným názvem společnosti a výplatou, kopie evidenčních listů apod.
Pokud doklady chybí a není možné je zajistit (např. firma zkrachovala, dokumentace byla zničena při povodních apod.), je možné je nahradit svědectvím dvou osob, které doklady mají a do záznamu na Územní správě sociálního zabezpečení dosvědčí skutečnost, že jste v uvedené době ve firmě pracovali.
Pokud víte, že jste v určité době nepracovali (a sociální pojištění, resp. důchodové pojištění jste si nezajistili jinak), pak je na uvážení, zda by nebylo dobré pojištění doplatit.
V případě, že by šlo o to, zda doplacením výplatu ID získáte a bez doplacení nikoli, pak se doplacení chybějící doby pojištění ve většině případů vyplatí. Pro podrobnější informaci však opět doporučuji konzultaci na ČSSZ/ Územní správě sociálního zabezpečení.
Pozor, doplacení důchodu kdykoliv později je problematické, proto byste to měli vyřešit do doby vydání rozhodnutí, resp. do doby data vzniku invalidity.
Jak mají pojištění zajištěno lidé, kteří před vznikem zdravotního postižení nepracovali?
Teď mám na mysli mladé lidi, kteří před vznikem zdravotního postižení nikdy nepracovali, protože se se zdravotním postižením narodili nebo je získali v dětství či mládí.
V takovém případě platí výše uvedený přehled požadující délku pojištění (dle věku žadatele), ale za tzv. náhradní dobu pojištění je považována doba studia „na střední nebo vysoké škole v České republice, a to před dosažením 18 let věku, nejdříve však po ukončení povinné školní docházky, a po dosažení věku 18 let po dobu prvních 6 let tohoto studia.“ (Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění)
Při podávání žádosti je tedy třeba doložit doklad o studiu.
Co když nemohu pracovat ani studovat (na střední nebo vysoké škole)?
Představme si situaci mladého člověka, cca 18 let, který nikdy nepracoval a není (zpravidla pro těžké mentální či jiné postižení) ani schopen pracovat.
Zákon pamatuje i na tyto situace tzv. invaliditou z mládí, je však třeba počkat na 18. rok věku (zákonodárce patrně předpokládal, že do nabytí zletilosti se může zdravotní stav ještě měnit a mohlo by se tedy stát, že mladý člověk bude moci začít studovat nebo nastoupit do zaměstnání, byť na zkrácený úvazek, v chráněném zaměstnání apod.
„Na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně má nárok též osoba, která dosáhla aspoň 18 let věku, má trvalý pobyt na území České republiky a je invalidní pro invaliditu třetího stupně, jestliže tato invalidita vznikla před dosažením 18 let věku a tato osoba nebyla účastna pojištění po potřebnou dobu.
Za invaliditu III. stupně se pro účely věty první považuje též takové omezení tělesných, smyslových nebo duševních schopností, které má za následek neschopnost soustavné přípravy k pracovnímu uplatnění. ...“
V 18. roce věku (po doložení všech dokladů potvrzujících neschopnost studovat a pracovat) by tedy měl vzniknout nárok na invalidní důchod III. stupně. Další potvrzení (doby pojištění) se v takovém případě nedokládá.
2. Zdravotní stav
Při posuzování zdravotního stavu se hodnotí velikosti tzv. poklesu schopnosti výdělečné činnosti, ta musí být neméně 35 %, aby byla přiznána invalidita I. stupně.
Jen pro představu - úplně zdravý člověk má pokles schopnosti výdělečné činnosti 0 %. Čím větší nebo těžší má člověk omezení nebo závažnější onemocnění či postižení, tím vyšší stupeň důchodu by mu měl být přiznán, protože má větší pokles schopnosti výdělečné činnosti.
V jednotlivých stupních invalidity jsou tyto hodnoty:
I. stupeň – 35–49 % - pokles schopnosti výdělečné činnosti
II. stupeň – 50–69 % - pokles schopnosti výdělečné činnosti
III. stupeň – 70 % a větší pokles schopnosti výdělečné činnosti
Co je však ještě důležitější než počet procent, je především to, jak byl nárok hodnocen. Ještě před vydáním rozhodnutí, obdržíte od Institutu posudkového lékařství posudek o zdravotním stavu. Pokud jste posuzováni osobně, měli byste od jednání u posudkové komise odcházet s posudkem „v ruce“.
Jste-li posuzováni v nepřítomnosti, přijde vám nejprve posudek a během následujícího cca 1–3 měsíců pak obdržíte i rozhodnutí.
Nahlédneme-li do posudkového závěru na samém konci posudku, je tam uvedeno, jak a kam v Institutu posudkového lékařství zařadili vaše zdravotní postižení, tj. kapitola, oddíl, položka, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity.
A právě tuto kapitolu, oddíl a položku je dobré si ve zmiňované vyhlášce vyhledat a vše pečlivě pročíst. Je totiž možné, že posuzující pracovník nezařadil vaše zdravotní postižení správně.
Tím se můžete snadno dostat do jiné kapitoly, oddílu či položky, která je hodnocena menším počtem procent a může vám být přiznán důchod v nižším stupni nebo váš nárok může být úplně zamítnut.
Pokud jste ještě posuzováni nebyli, nahlédněte do vyhlášky také. Jednotlivé kapitoly jsou děleny podle typů postižení a onemocnění, celkem snadno se tedy ve vyhlášce zorientujete a získáte tak představu o tom, jak bude vaše postižení či onemocnění posuzováno a můžete podle toho doložit lékařské zprávy či další doklady.
Přestože vyhláška je velmi rozsáhlá (přes 100 stran a text je rozdělen do 15 kapitol), je možné, že vaše zdravotní postižení či onemocnění zde není. Např. některá vzácná či hodně specifická onemocnění v textu určitě nenajdete. Nemusíte se však bát, že byste (i přes závažné zdravotní obtíže) nárok na důchod neměli.
Posuzující pracovník vybírá vždy takové zdravotní postižení, které je tomu vašemu nejvíce podobné, a dle rozmezí ve vyhlášce mu přizná příslušný počet procent poklesu schopnosti výdělečné činnosti.
Je mi jasné, že přiřazovat lidem nějaká procenta a „bodovat“ jejich zdravotní stav tímto způsobem vám může připadat hrozné a necitlivé. Náš systém je tak bohužel nastaven a je tedy třeba hledat způsob, jak si s tím poradit.
Přiznávání poklesu schopnosti výdělečné činnosti je závislé na zdravotním stavu, resp. posouzení daného žadatele. Posuzující pracovník vždy vychází ze zprávy (zpráv) odborných lékařů, které mu poskytne praktický lékař (který by měl mít přehled o celkovém zdravotním stavu žadatele) a také z osobního posouzení žadatele v Institutu posudkového lékařství. V poslední době, zvláště teď, kdy máme za sebou „covidovou dobu“, je osobní posouzení stále častěji nahrazováno lékařskými zprávami a k osobnímu posouzení až na výjimky nedochází.
To však ve většině případů nevadí, protože posuzující pracovník nemá k dispozici žádné diagnostické přístroje ani laboratoř, posouzení zdravotního stavu tedy vychází především z lékařských zpráv. Čím lépe jsou zprávy zpracovány, tím více by posouzení mělo odpovídat skutečnému stavu. Samozřejmě, pokud je posouzení provedeno kvalitně.
A ptáte-li se na to, jak zajistit, aby praktický lékař správně vyplnil žádost o důchod, pak je především na vás, abyste lékaři doložili všechny zprávy z vašich vyšetření, operací či další léčby a abyste s lékařem o všem promluvili, aby měl co nejlepší představu o tom, jak na tom po zdravotní stránce jste.
Máte-li více zdravotních omezení, jejich procenta (daná vyhláškou) se nesčítají. Není možné přiznávat procenta všech zdravotních omezení a nemocí podle toho, jak jsou hodnoceny vyhláškou, protože celkový pokles schopnosti výdělečné činnosti nemůže být vyšší než 100 %.
V takovém případě se zkoumá, zda se u vás jedná o jedno zdravotní postižení, které vzniklo v důsledku původního onemocnění, nebo se jedná o více „samostatných“ zdravotních postižení či omezení.
Pozor, pokud se jedná o jedno, ze kterého další zdravotní omezení „vznikají“, stále je posuzováno jen jako jedno postižení/onemocnění. Mělo by však být přihlíženo k jeho závažnosti umocněné dopadem na další oblasti těla, orgány a celkový zdravotní stav.
Pokud tedy např. v důsledku onemocnění diabetem člověk oslepne, má obtíže a otoky dolních končetin, jedná se o průvodní obtíže související s jeho „základním“ onemocněním, kterým je diabetes. U tohoto onemocnění by měl posuzující pracovník přihlédnout k jeho závažnosti a přiznat počet procent při horní hranici nabízené vyhláškou.
Pokud se však jedná např. o člověka od narození neslyšícího, který v důsledku úrazu přišel o jednu dolní končetinu, pak se jedná o smyslové a tělesné postižení, která vznikla „samostatně“. Pro jedno z nich přizná posuzující pracovník procenta dle vyhlášky a pro to druhé může přičíst maximálně dalších 10 %. Výsledný počet procent poklesu schopnosti výdělečné činnosti je pak součtem těchto dvou hodnot.
Doporučení na závěr
Procházejte lékařské zprávy a všímejte si všeho, co by vám v řízení mohlo pomoci, konzultujte věc s lékaři a především dohlédněte na to, aby se ve zprávách neobjevovaly „pozitivní“ informace.
Lékaři často chtějí své pacienty povzbudit, motivovat a dodat jim chuť na sobě dále pracovat, což je velmi dobře a pacientům to jistě pomáhá. V řízení o invalidním důchodu však takové informace mohou žadatele velmi poškodit, tím spíš, že se často jedná o srovnání s předchozím velmi špatným stavem, příp. porovnáním s ostatními nemocnými. V porovnání s lidmi bez zdravotního omezení však situace bývá často velmi špatná.
Doporučuji tedy zprávy procházet, vše číst a kontrolovat, abyste věděli, podle jakých informací bude posuzující pracovník posudek o invaliditě sestavovat. Pozor, nejde o to dodat zpráv co nejvíce, to bývá často spíš na škodu. Jde především o to, aby zprávy byly jasné, konkrétní a přehledné s jasnými informacemi o tom, zda, příp. za jakých podmínek můžete (nebo nemůžete) pracovat.
Posuzující pracovník nemá právo si cokoli domýšlet, nemůže, pokud to nemá uvedeno v lékařských zprávách, brát v úvahu ani vaše vyjádření. Cokoli tedy chcete, aby v řízení bylo přijato, podpořte to zprávou od lékaře.
Podle vyhlášky si sami vyhledejte, oddíl, písmeno, kapitolu, kam byste měli (rozumějte – chtěli) být zařazeni podle vašeho onemocnění. A to také doložte důkazem = lékařskou zprávou. Případně o tom informujte svého praktického lékaře, aby mohl správně vyplnit podklady pro Institut posudkového lékařství.
Při určování počtu procent je posuzující pracovník limitován vyhláškou č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity. Text vyhlášky slouží posuzujícím pracovníkům jako určitý „návod“, jak mají dané zdravotní postižení posuzovat. Stejným způsobem může však pomoci i vám, abyste věděli, jak na vás bude při posuzování nahlíženo a jak, resp. jakým způsobem, žádat o posouzení.
Věnujte pozornost nejen jednotlivým oddílům a položkám, ale také Posudkovým hlediskům (v úvodní části dané položky) a Obecným posudkovým zásadám (v úvodu každé kapitoly).
Přestože jsem zde shrnula jen základní specifika posuzování nároku na důchod, vím, že se jedná o poměrně složitou problematiku. Pokud by vám tedy bylo cokoli nejasného, neváhejte využít služeb naší poradny, rádi vám vše vysvětlíme.
Mgr. Jitka Koutová, DiS.
