Když se dědeček bojí navštívit psychiatra

Máme doma dědu. Potřebuje podle praktika léky na Alzheimerovu nemoc. Praktický lékař je nemůže napsat, protože jsou drahé a speciální. Děda se ale doslova děsí, že by musel k psychiatrovi jít. Jakmile to zmíníme, dělá se mu špatně, mluví o tom i ze sna, volá: Já nikam nepůjdu. Jak máme takovou situaci vyřešit? A mají význam léky?

Odpověď

Bohužel psychiatrická péče bývala velmi tabuizována, proto zvlášť lidé vyšších ročníků mají z psychiatrie strach, mohou zažívat i pocit vnitřního selhání, stud, hrůzu z reakce okolí, mají zažito spojení psychiatrie = jsem blázen. Je třeba s tím počítat a tento názor respektovat. Nicméně vyšetření psychiatrem Váš děda viditelně potřebuje. Zkuste to tedy podat tak, že je nutné zajet k lékaři na vyšetření, které potřebuje udělat praktický lékař k další léčbě. Nebo že pojedete na internu a tam si když tak řeknou o doplnění dalšího vyšetření. A s tím dojedete na psychiatrii. Nelžete, spíš „mlžte“. Kdyby se v čekárně psychiatrie dědeček zlobil, kam ho vezete, tak argumentujte, že to tak řekl praktický lékař. (A že by třeba měl problém na zdravotní pojišťovně kvůli lékům.)

Při argumentaci se vyvarujte nátlaku, lepší je, když se postavíte společně s dědou stejné roviny „hodný pacient, který se svým praktikem spolupracuje, a proto ho poslechne“. Lékaře použijte jako „vyšší autoritu“. Ovšem spolu s ujištěním, že všude budete spolu, nemusí se ničeho bát. Zbytečně ale s dědou nediskutujte, podejte to jako fakt. A dál odveďte pozornost k něčemu jinému.

Vyšetření na psychiatrii je určitě hodně důležité, farmakoterapie rozhodně má cenu. V současnosti se Alzheimerova choroba sice vyléčit nedá, ale rozhodně se stabilizací stavu dá její průběh zmírnit. Vašemu dědečkovi se uleví, bude při kompenzaci léky vnitřně klidnější.

Přeji Vám hodně sil a dědečkovi úpravu stavu tak, aby vám spolu bylo dobře.

Mgr. Leona Zemanová