Jak překonat strach z chůze? Začněte postupně

Náš děda byl doteď soběstačný, přestože je mu už 82. Před časem spadl, nic si nezlomil, měl jen bolestivější pohmožděniny. Od té doby se ale bojí vycházet, sám nejde ani se smetím. Žijeme ve dvougeneračním domku na vesnici, ale není to tak, že bychom byli doma stále. Co s tím? Máme ho nutit k chůzi? Zdravotně je na tom jinak docela dobře, má zaléčený vyšší krevní tlak a taky bere léky na mírnou cukrovku.

Odpověď

Sdělujete, že Váš dědeček byl až do svých nynějších 82 roků soběstačný. Což je velice dobrá a potěšující informace. Mohu Vás ujistit, že jsem se setkala s lidmi, kteří byli mladší než Váš dědeček a ve svém každodenním životě a činnostech základní sebepéče byli již částečně nebo zcela závislí na svém okolí.

Tak tedy dědeček upadl. Bohužel neuvádíte proč. Bylo by dobré zjistit příčinu pádu. Vzhledem k věku se může jednat o tak zvané „točení hlavy“, poruchu rovnováhy, použití pantoflů jako nevhodné domácí obuvi, dále mohl dědeček zakopnout o práh, uklouznout na vlhké podlaze… to jsou ty běžné příčiny. Další příčinou může být vzhledem k léčbě hypertenze pokles krevního tlaku při rychlém vstávání ze židle či lůžka. Nebo se také mohla dostavit celková slabost z důvodu poklesu krevního cukru v souvislosti s léčenou cukrovkou.

Ať je tedy příčina jakákoliv, řešíte problém, že dědeček se po této pro něho traumatizující příhodě bojí sám chodit. Chci se jen zeptat, zda jste byli s dědečkem u lékaře, nebo jste situaci řešili sami doma? Vzhledem k věku a k nejasné příčině pádu by bylo přesto dobré, přesto dědečka nechat vyšetřit obvodním, či odborným lékařem. Aby se zjistila skutečná příčina pádu.

Nyní je třeba, jak jste správně uvedli, dědečka do samostatné chůze nenutit. Začala bych postupným postavováním, kdy se dědeček pomalu, jak mu to bude vyhovovat, postaví, může se při tom opírat o stůl a vy mu budete na blízku, aby případně neupadl. Při změně polohy postupujte pomalu, nemocnému se může právě v těchto chvílích zatočit hlava a trochu hůře dýchat. Ale to jsou jen přechodné stavy. Když se dědeček zvládne se postavovat, může udělat pár kroků okolo stolu, kdy se jednou rukou opírá o stůl a druhou třeba o vás. Po nějaké době, pokud nedojde k nějakému zhoršení stavu, můžete mu dát do ruky hůl. Vhodná je chodecká, protože má madlo, které dobře „padne do ruky“. A dědečkovi děláte oporu na straně, kde hůl nemá. Takto s ním můžete udělat pár kroků a postupně se dědečkovi bude vracet sebedůvěra, že je schopen opět alespoň trochu popocházet po bytě. Další problém, který budete muset řešit, je ten, že dědeček bývá v době, kdy jste v zaměstnání, sám doma, jaká preventivní opatření udělat, aby opět neupadl. Ve zdravotnických potřebách můžete koupit dědečkovi močovou láhev a do ní může močit v místnosti, kde tráví den. Dát mu na stůl jídlo, pití a vše, co bude potřebovat, pokud budete v práci. Trénování samostatné chůze může odložit na čas, kdy jste mu na blízku. Pokud má dědeček ovšem bolesti, je dobré mu nabídnout před chůzí nějaké analgetikum, například Paralen. S bolestmi je chůze pro člověka obtížná. Prosím nezapomeňte, aby dědeček používal boty s pevnou patou, nikoliv pantofle.

Věřím, že jsem Vám pomohla se zorientovat v této situaci, a přeji Vám vše dobré.

Mgr. Bc. Martina Terezie Kalábová