Souhlas s hospitalizací mimo pracovní dobu veřejného opatrovníka

Jsme veřejným opatrovníkem a chtěla bych se zeptat. Když se dozvíme, že je opatrovanec v nemocnici, je nutné ihned jet do nemocnice a podepsat souhlas s hospitalizací, nebo je možné počkat a přijet do nemocnice až druhý den? Jako úřad máme práci od - do. A když se dozvíme o hospitalizaci po pracovní době..., tak proto se ptám, zda to může počkat do druhého dne.

Odpověď

Váš dotaz má několik rovin, tak se pokusím je vysvětlit. Snad v nich najdete odpověď, kterou potřebujete.

Rozumím, že Váš úřad je otevřen od ... do ... a není snadné kdykoliv odjet kamkoliv (např. za opatrovancem do nemocnice). Toto je zásadní chyba na straně Vašeho zaměstnavatele, který Vám určuje rozsah práce a pracovní dobu. Opatrovnictví nezaniká zavřením dveří na úřadu. Opatrovancova práva potřebují často být hájena o víkendech, večer, v noci, o dovolené atd. Většina zaměstnavatelů si to ale neuvědomuje. Zaměstnavatel by měl mít nejen dostatek pracovníků, ale řešit Vaši pracovní pohotovost, povolení služebních cest atd. (obdobně jako se to řeší u sociálněprávní ochrany dítěte – zde se také hájí práva bezmocného).
Protože to většina zaměstnavatelů neví, jsou ohrožena práva opatrovance na řádné opatrovnictví. Potenciálně hrozí opatrovanci škoda, kterou by úřad musel platit, kdyby byla vymáhána. Jako zaměstnanec jste povinna předcházet škodám a na hrozící škody upozornit (§ 106 a § 251 zákoníku práce). Tedy byste ještě sama měla zaměstnavateli vysvětlit, že omezení opatrovnictví od ... do ... do budoucna „hrozí průšvihem“. V tomto mnoho veřejných opatrovníků nic dělat nechce (i když zákoník práce a odpovědnost za škodu je v tomto nekompromisní), protože si v práci „nechtějí dělat problémy“. Často je tím dokazováno, že to s hájením práv slabších není tak silné.
Vím, že na toto jste se neptala, ale je nutné to k dané situaci také vymezit.

Co se týče návštěvy nemocnice „okamžitě“:

Kvůli podpisu dokumentu informovaný souhlas se rozhodně nemusíte do nemocnice okamžitě dostavit. Lékař je povinen vysvětlit vše pacientovi (jeho tempem, lehčí formou, je-li pacient méně chápavý, přizpůsobenými termíny) a získat od něj souhlas s ošetřením, se zákrokem (jde-li o lehčí věci, dokonce nemusí být informovaný souhlas písemný). Výjimkou by byla akutní či neodkladná péče (dle § 5 zákona o zdravotních službách), kterou lze poskytnout bez souhlasu pacienta. Pokud pacient nesouhlasí – lékař neposkytne péči. Pokud pacient není schopen souhlasit, tak podle § 34 zákona o zdravotních službách anebo § 98 občanského zákoníku jsou k souhlasu povolány především rodinní příslušníci a nikoliv opatrovník. A pokud takové osoby nejsou, pak lékař může v určitých závažných případech poskytnout péči bez souhlasu, ale musí oznámit toto detenční poskytnutí soudu (např. § 100 a 101, 105 občanského zákoníku), příp. získat souhlas soudu k zákroku do integrity.

Vy byste ale měla do nemocnice dorazit nikoliv kvůli doktorovi, aby měl úplné „papíry“, ale kvůli právům opatrovance. Pokud opatrovanec neumí za sebe jednat, tak si neuhájí, aby s ním v nemocnici nenakládali jako s věcí, aby dlouho nečekal na zákrok, aby byl na pokoji a oddělení, které potřebuje, aby dostával péči, kterou potřebuje, aby ... se s ním zacházelo jako s člověkem.
A to na dálku dělat nejde. Nejde ani čekat „na další den/po víkendu/po dovolené, až budete mít čas“. Práva opatrovance nečekají a opatrovník je ustanoven právě pro obhajobu práv opatrovance.

Např. pokud lékař není znalý toho, že může vše vysvětlit opatrovanci (v rozsahu § 31 odst. 2 zákona o zdravotních službách) a pokud ten to je schopen pochopit, tak může provést ošetření/operaci, tak vlastně neoprávněně odkládá poskytnutí potřebné péče opatrovanci. To je proti právům pacienta/opatrovance. To byste měla vyjednat. Nemusíte lékaře učit znát právo (často je to docela těžké, lékař má léčit, a nikoliv se bát paragrafů), ale máte obhajovat, aby opatrovanec dostal, co potřebuje (jako byste hájila vlastní dítě – také byste ho nenechala na ošetření čekat, protože doktor by nebyl znalý a ještě v jeho osmnácti letech by žádal Vaši přítomnost).

Ještě doplňuji – pokud byste se na souhlasy s ošetřením nedívala ze zákonné dikce (§ 34 ZZS a § 98 OZ), ale že máte ve jmenování soudem uvedeno, že zdravotní věci řešíte Vy jako opatrovník, tak jen upozorňuji, že by stejně šlo jen o základní a jednoduché běžné věci (obdobně by to bylo i s financemi – nakládala byste jen s menšími částkami, ale větší byste řešila se souhlasem opatrovnické rady, příp. soudu), tak i zde např. § 480 občanského zákoníku vyžaduje součinnost opatrovnické rady (není-li soudu): „Bez souhlasu opatrovnické rady nesmí opatrovník rozhodnout o zásazích do integrity opatrovance, nejedná-li se o zákroky bez závažných následků“ a pak zmiňovaný § 101 OZ: „Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu. Tím není dotčeno ustanovení § 99."
A k tomu si dovolím poukázat na § 469 odst. 2 OZ: (2) Opatrovník jedná zpravidla společně s opatrovancem; jedná-li opatrovník samostatně, jedná v souladu s vůlí opatrovance. Nelze-li vůli opatrovance zjistit, rozhodne na návrh opatrovníka soud.

Pokud byste mi namítla, že se hned tak nedočkáte jednání soudu (a co na to čekající pacient/opatrovanec), podotýkám, že byste měla případně na lékařích vymáhat dodržení § 5 odst. 1 zákona o zdravotních službách, kdy lze poskytnout bez souhlasu:
a) neodkladnou péči, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí,
b) akutní péči, jejímž účelem je odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu nebo snížení rizika vážného zhoršení zdravotního stavu tak, aby byly včas zjištěny skutečnosti nutné pro stanovení nebo změnu individuálního léčebného postupu nebo aby se pacient nedostal do stavu, ve kterém by ohrozil sebe nebo své okolí.

Snad je to trochu nyní srozumitelnější a držím palce v prosazování práv opatrovance a nikoliv činění úkonů pro svéprávné lékaře.

Mgr. Radka Pešlová

 

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, a Ministerstvo práce a sociálních věcí.