Budu za maminku jako opatrovník zodpovídat?

Mám dotaz týkající se opatrovnictví. Moje maminka má Alzheimera, žije sama, s bratrem se o ni střídavě staráme a navštěvuje denní stacionář. Čekáme na uvolnění místa v domově.
Chtěla bych si vyřídit opatrovnictví, ale zajímalo by mě, jestli já jako opatrovník budu mít zodpovědnost za maminku, pokud by způsobila nějakou škodu, např. v domě, kde bydlí, a byla by po mě vyžadována náhrada škody.

Odpověď

Odpovědnost opatrovníka bývá častou obavou, která rodinu tíží.
Přesto to s ní není tak horké, ale není to tak úplně jednoduché. Odpovědnost Vaší maminky se řídí § 2920 a násl. občanského zákoníku, v platném znění.

Tedy, pokud maminka něco „provede“, tak za to bude odpovědná jen, když bude mít zachovanou schopnost chápat, co dělá. Tedy, že takovou věc zaviní (úmyslně či nedbalostně), což je podmínkou, že dané skutečnosti rozumí a ovládá své jednání. U lidí s takovým postižením, o kterém píšete, už se zpravidla o zavinění nedá mluvit (vůbec nevědí, co se děje a rozbití něčeho je spíš nahodilá věc). Pak tedy maminka odpovídá jen specificky, když neví, co se kolem ní děje, tak by hradila jen škodu, která by byla spravedlivá, kde by bylo vůči poškozenému spravedlivé, aby dostal škodu zaplacenu (fabulovaný příklad: maminka by upadla na jiného uživatele a zlomila mu berli. Ten uživatel by byl velmi chudý a maminka by měla úspory. Uživatel by si ze svého už druhou berli nemohl dovolit zaplatit. Pak by nejspíš měla maminka škodu zaplatit, i když vůbec nevěděla, co se děje a už svůj pád nemohla nijak ovládat).

ALE – nad lidmi, jako je maminka (srovnatelně také nad dětmi) mívá někdo dohled. A pokud by byl špatně vedený dohled, tak by škodu platila dohlížející osoba a nikoliv maminka (zpřesnění pro fabulovaný případ: pečovatelka měla maminku podpírat, ale protože s někým telefonovala, nevěnovala jí pozornost, a tak maminka spadla – to je chybou pečovatelky a ne maminky).

A teď tedy k roli opatrovníka: opatrovník je jakýsi právník opatrovaného a musí mu zajistit všechny jeho práva, která zajistit lze (a plnění povinností). Ve vztahu k příkladu: pokud by maminka setrvávala doma, ačkoliv by už potřebovala dohled jinou osobou a udělala by škodu, mohl by zde být i opatrovník odpovědný za zanedbání svých povinností, zajistit péči o maminku (resp. zajistit jí odpovídající službu). Ale pokud službu zajistíte, ve smlouvě o poskytování služeb sjednáte dohled (v části rozsah péče), pak službu kontrolujete (kvalitu, rozsah, fakturaci, spokojenost maminky), zároveň nenecháte maminku zaplatit každou škodu, když to vypadá, že selhala pečovatelka, tak jako opatrovník plníte svoji roli dokonale a za škodu způsobenou maminkou neodpovídáte.

Dá se říci paralela se sedmnáctiletým dítětem. Když se rodič chová přiměřeně, tak v sedmnácti jsou zdravé děti vlastně samostatné. A pokud něco provedou – vědí většinou, že si za to mohou samy. Rodič pak za ně neodpovídá, ale protože děti vyživuje a ty nemají vlastní zdroj příjmů, tak často rodič škodu zaplatí. Ale kdyby to rodič nezaplatil – dluh jde za dítětem (to sice samozřejmě kvůli hrozbě exekucí, a protože máme své děti rádi, nechceme, ale není to, že ručí rodič za dluh svého dítěte /pozor vztahuje se to na děti od 13 let/). Podstatou ale je, že jsme neselhali ve výchově (tj. ve svých povinnostech – např. dítě nevyrůstalo na ulici a rodič nebyl opilý někde mimo).

Vrátím-li se tedy k mamince – pokud jí zajistíte to, co už sama není schopna (a zaplatíte z jejich prostředků) – např. službu, nebudete pravděpodobně odpovídat, když maminka „něco provede“.

Mgr. Radka Pešlová

Škoda způsobená tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání

§ 2920
(1) Nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí způsobenou škodu, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; poškozenému náleží náhrada škody i tehdy, nebránil-li se škůdci ze šetrnosti k němu.
(2) Nebyl-li nezletilý, který dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky, má poškozený právo na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného.
(3) Škodu způsobenou nezletilým mladším třinácti let nahradí ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Nedošlo-li ke škodě v důsledku zanedbání náležitého dohledu, nahradí škodu nezletilý, způsobil-li ji činem povahy úmyslného trestného činu nebo je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.

§ 2921
(1) Společně a nerozdílně se škůdcem, je-li jím nezletilý, který dovršil třinácti let, nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, nahradí škodu i ten, kdo nad ním zanedbal náležitý dohled. Není-li škůdce povinen k náhradě, nahradí poškozenému škodu ten, kdo nad škůdcem zanedbal dohled.
(2) Není-li nezletilý škůdce povinen k náhradě a ke škodě nedošlo v důsledku zanedbání náležitého dohledu, nahradí škodu ten, kdo má a vůči dítěti vykonává rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, je-li to spravedlivé se zřetelem k jeho majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozeného.

§ 2922
Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není s to ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, nahradí škodu v tomto stavu způsobenou. Společně a nerozdílně s ním nahradí škodu ti, kteří jej vlastní vinou do tohoto stavu přivedli.

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj a Ministerstvo zdravotnictví.