Jak můžu provádět kontroly v pobytové službě opatrovaného?

Je někde v zákoně nebo vyhlášce stanovené, jak a kdy můžu jako opatrovník provádět a přicházet na kontroly? Lze to třeba i v noci v době nočního klidu? A dále čím je stanovená pro poskytovatele služeb ochrana zdraví klienta před rizikem úrazu nebo zraněním jiným klientem?

Odpověď

Zákon (ani prováděcí vyhláška) nejde do takových důsledků, aby upravoval, jak často a kdy můžete přijít na kontrolu (obecně).

Zákon o zdravotních službách upravuje možnost opatrovníka nechat se hospitalizovat s opatrovaným (obdobně jako rodič s dítětem).

Pokud pobývá opatrovaný v sociálních službách, pak nejde o vězení a má právo přijímat návštěvy kdykoliv. Stejně tak by měla být možná obhajoba práv opatrovaného kdykoliv, tj. máte-li podezření z porušování práv opatrovaného, měl byste mít možnost toto téměř kdykoliv (i v době nočního klidu) zkontrolovat. Opět to přirovnejme k dětem. Pokud by bylo podezření na týrání dětí, může se domáhat vstupu k jejich obhajobě příslušný orgán také kdykoliv.

Nicméně není smyslem poskytování služby být neustále k dispozici pro bezmeznou kontrolu opatrovníkem a Vaše kontrola by neměla narušovat chod služby. Dá se očekávat, že v noci není třeba k dispozici někdo, kdo by Vás domovem provázel, nechával Vás nahlížet do dokumentace. Stejně tak, pokud opatrovaný není v pokoji sám, je narušováním soukromí druhého ubytovaného, pokud se bez jeho souhlasu (např. v době spánku) vstupuje do jeho obydlí. Proto by Vaše podezření na porušování práv opatrovaného a z toho také plynoucí kontrola, měla mít vysokou míru, aby právo na ochranu opatrovaného předčilo právo na soukromí a nerušený noční klid dalších osob.

Taktéž Vaše právo, resp. právo opatrovaného na hájení jeho práv by mělo být natolik významné (rozumějte, Vaše podezření na porušování by mělo být vysoce odůvodněné), aby bylo popřeno právo na nerušený výkon a poskytování sociální služby. Služba tu není pro opatrovníka, ale pro opatrovaného.

Z praxe víme, že nejsou vždy dodržovány práva osob v sociálních službách a není tedy od věci, aby opatrovník vykonával kontrolu poskytování sociální služby svému opatrovanému, plnění ze smlouvy plynoucí, řádné poskytování péče, neporušování lidských práv atd.

Přesto by se ale opatrovník neměl dopouštět narušování občanského soužití, nočního klidu a pak de facto obstrukcí při poskytování služby.

Ochrana zdraví klienta je obecně nastavena tím, že služba má poskytovat péči kvalitně (zákon o sociálních službách a jeho prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb.). Ale zda a jak služba má vytvářet a zajišťovat ochranu zdraví, je otázkou. Např. je-li služba poskytovaná osobám duševně zdravým, pak třeba to, že se člověk rozhodne nedodržovat diabetickou dietu a často kouří (ke své škodě), je jeho věc a služba ho nemůže omezovat.

Pokud je však člověk buď nezletilý anebo jde o člověka, který je duševně či mentálně postižený, není schopen rozeznat důsledky svých činů, nechápe souvislosti, pak má pravděpodobně opatrovníka (nebo zákonného zástupce) a služba má nad takovou osobou dohled. Sice (i dle judikatury) nelze vykonávat dohled na každém kroku, ale služba má dle standardu č. 2 (vyhl. č. 505/2006 Sb.) řešit ochranu osob a dle standardu č. 14 řešit nouzové a havarijní situace.

Primárně pak rozsah poskytované péče takovému opatrovanému plyne ze smlouvy. A pokud služba nedodrží sjednané ve smlouvě o poskytování sociální služby, lze uplatňovat nárok na náhradu škody. Služba je povinna k takové škodě být pojištěna (§ 80 zákona o sociálních službách).

Obecně je pak služba také vázaná přestupkovými a trestními předpisy (nesmí ublížit osobě na zdraví, narušovat noční klid atd.).

Riziko zranění jiným klientem opět podléhá standardům a pak také samotné odpovědnosti klienta, co ublížil. Služba není omezující ústav a bohužel někdy ke vzájemným atakům klientů může docházet. Za jednání každého dospělého člověka primárně odpovídá sám člověk. Pokud tedy dojde třeba k potyčce, kdy klient A napadne klienta B. Primárně se bude řešit napadení a bude za něj odpovědný klient A, pokud takovému činu bude rozumět a bude k němu mít dostatek vůle (tj. bude příčetný). Pokud nebude příčetný, i tak by případně za specifických okolností (§ 2920 občanského zákoníku) odpovídal za způsobenou škodu.

Pak se bude zkoumat, nakolik služba zanedbala případný dohled, byl-li sjednán. Toto je zpravidla poměrně náročnější soudní (a znalecké) dokazování. Pokud služba dohled zanedbala (např. měla klienta A předem znát, měla s ním pracovnice činit aktivity na zklidnění, měl dostat tlumící léky, ale protože byl ve službě zmatek, nic takového se nestalo, proto byl klient ve velmi špatném psychickém stavu a de facto útočil jen pro zanedbání péče, pak odpovědnost půjde i za službou (§ 2921 občanského zákoníku).

Mgr. Radka Pešlová