Jak naplánovat pomoc člověku se schizofrenií

V rodině žije 56letý muž se schizofrenií s 80letou matkou. Muž je svéprávný, ale nedokáže se sám bezpečně starat o sebe, matka jeho péči zajišťuje, ale její zdravotní stav se zhoršuje. Obávají se, co bude s péčí, bytem a financemi po její smrti. Rádi bychom zajistili adekvátní péči, správu financí a zachování jeho právní způsobilosti. Jsem dobrovolnice a ráda bych rodině poradila i pomohla, jak dále postupovat. Prosím o doporučení, jak to právně a prakticky včas řešit.

Odpověď

Tohle je na větší analýzu situace, což Vám tady v poradně nemůžeme nabídnout. Bylo by vhodné kontaktovat sociální odbor v místě bydliště maminky a syna. Je vhodné prozkoumat, jaký titul bydlení mají, kdo je vlastníkem, jak je zajištěno dědění/závěť, převeden majetek za života/darovací smlouva pro případ smrti. Jak jsou nastavené sociální dávky, jsou správně přiznané. Kdo je příjemcem, na jaké číslo účtu dávky jdou. V případě odchodu maminky, odkud se platí nájem, náklady za energie, kdo to dokáže pak změnit? Jsou nastavené trvalé příkazy? Jakou částku má muž našetřenou – bude schopen hradit si péči v domácím prostředí po odchodu maminky, nebo bude muset být řešena pobytová sociální služba. Jak je zneužitelný, jak je manipulovatelný. Jsou tam nastavené lékařské procesy, dohled nad léky, návštěvy u lékaře? Jak jsou hrazeny různé poplatky (popelnice, TV, rozhlas)? Jakou má platnost dokladů, bude třeba něco v krátkém čase vyřizovat, obhajovat při přezkumu (např. průkazka)?

Muž trpící schizoafektivní poruchou může být duševně ještě na tolik v pořádku, že by byl schopen za sebe právně jednat.

Pak:

• může sám navázat kontakt se sociální službou (např. pečovatelská, asistenční) a částečně ulevit své matce v péči,
• může sám podat návrh třeba na opatrovnictví pro správu jmění, příp. si zvolit a uzavřít smlouvu o podpoře.

Pokud není již v psychickém stavu situaci řešit, bylo by vhodné podat podnět na opatrovnictví bez omezení svéprávnosti. Opatrovník by, podle rozsahu jmenování, mohl sjednat pro pána sociální službu, spravovat mu finance a řešit jeho záležitosti. Za života může být opatrovníkem maminka, pečující může být služba, po odchodu maminky by pak opatrovnictví přešlo na veřejného opatrovníka.

Jaká je Vaše role, že jste se k rodině dostala jako dobrovolník? To tam již působí sociální služba? Jak v ní pomáhá sociální pracovnice? Jsou v kontaktu s Centrem duševního zdraví? Jak je tam nastavená podpora?

Na jednu stranu požadujete zachování jeho právní způsobilosti, ale to není nic, co zajistíme. To ovlivňuje nemoc. Buď má nemoc pod kontrolou, chápe svět kolem sebe a není zneužitelný, pak je vlastně fakticky svéprávný. Ale pokud už ho nemoc natolik ovládla, že mu uniká realita, tak je fakticky nesvéprávný a není zde to, že mu to můžeme zachovat. Je to jen o tom, že soud pojmenuje, v čem už nezvládá a na to jmenuje opatrovníka. Možná k tomu pojmenuje právě i rozsah omezení svéprávnosti.

Omezení není trest/zákaz (i když je to tak často vnímáno). Omezení je jen definice, co člověk nezvládá a pokud v tom rozsahu jedná, tak se na to jednání musíme podívat, zda mu neškodí. Dle § 64 a odst. 1 § 65 občanského zákoníku, může i nadále jednat ve věcech běžných a těch, co mu neškodí. Pokud by ale byl zneužit v rozsahu, na který je již omezen, mohl by opatrovník snadněji zneplatnit právní jednání.

Soudy zatím dost často definují omezení a mnoho opatrovníků si to vysvětluje tak, že od té chvíle opatrovaný musí poslouchat jako malé dítě. Tohle je zažité a naprosto špatně. Opatrovník je něco jako advokát. V tom, na co je opatrovaný omezen, ho má chránit, hájit jeho práva, naplňovat povinnosti a každý, kdo mu v tom chce ublížit, toho má opatrovník pohnat k odpovědnosti.

Prosím, kontaktujte služby (úřad) v okolí pána a jeho maminky – v rodině, kde je potenciálně možné (a vhodné) opatrovnictví, je potřeba podrobnějšího rozboru (jak píši v úvodu).

Pro větší vysvětlení doporučuji k projití publikace: https://www.mskruh.cz/publikace/opatrovnik-v-praxi.

Mgr. Radka Pešlová