Jednání za opatrovaného neomezeného ve svéprávnosti

Známá je opatrovnicí a pečuje o syna, který je ročník 1991. Nerozumí výroku soudu a neví, jak postupovat. Dříve před úřady zastupovala syna bez jeho přítomnosti a nyní mu musela vyřídit občanský průkaz. Syn podle paní je na úrovni dvouletého dítěte. Je velmi obtížné jejího syna přivézt na úřady. Paní zajímá výrok "Opatrovnice navrhla, aby syn byl i nadále omezen ve svéprávnosti a ona jmenována jeho opatrovníkem. Posléze změnila stanovisko a navrhla, aby řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti bylo zastaveno a ona jmenována opatrovníkem posuzovaného."
Známá se domnívala, že je u soudu řešeno omezení svéprávnosti a soudem je stanoveno, v jakých právech a takovému jedinci je stanoven opatrovník. Co musí učinit, aby opět mohla za syna vše vyřizovat a nemusela s ním chodit po úřadech, na poštu aj.? Prosí o vyjasnění situace.
A co se týká dědictví - pokud matka (opatrovník) zemře, tak bude synovi stanoven nový opatrovník, který bude spravovat jeho jmění? Opatrovanec má ještě jednoho bratra.

Odpověď

Omezení svéprávnosti se dělá pouze u opatrovaných, kterým by takové rozhodnutí mohlo pomáhat, aby opatrovník rychleji vyřešil záležitosti opatrovaného. Nejčastěji to bývá v situacích, kdy je opatrovaný manipulován kamarády, Ti ho využívají k půjčování peněz, obírají ho o majetek atd. Pak opatrovník snadněji firmám, které se pak domáhají vrácení úvěru (s vysokými úroky) vysvětlí a prokáže, že toto jednání bude anulováno, a že opatrovaného nechají na pokoji.

Pokud ale opatrovaný si svým jednání neškodí a není potřeba hasit jeden problém za druhým, je pojmenování omezení svéprávnosti úplně bezpředmětné. Takový seznam toho, čeho opatrovaný pro svoji nemoc není schopen, je nepodstatný a je jen byrokratickou zátěží.
Pro takového opatrovaného je dostačujícím (a důležitým) prvkem především opatrovník, který je soudem jmenován na velmi širokou oblast činností.

V rozhodnutí, které jste nám zaslala je to definované takto:

Není nutné k jednáním přibírat syna, protože maminka opatrovnice má zde maximální zmocnění syna zastoupit.

Bohužel ale nejsou všechny zákony v souladu a propojené s pojetím opatrovnictví jako prvku, který má pomáhat a ochraňovat, a vypadá to, že maminka opatrovnice narazila s vyřizováním občanského průkazu na konflikt v zákoně o občanských průkazech, kde nevhodně definováno v zák. č. 269/2021 Sb.

§ 12
(4) Žadatel o vydání prvního občanského průkazu, KTERÝ JE OMEZEN VE SVÉPRÁVNOSTI, avšak způsobilý k podání žádosti o vydání občanského průkazu, je povinen při podání žádosti předložit rovněž rozhodnutí o omezení svéprávnosti.

(5) Osoba, která za žadatele podle odstavce 1, 2 nebo 3 podává žádost o vydání občanského průkazu, je povinna při podání žádosti předložit
a) rodný list žadatele, a vzniknou-li důvodné pochybnosti o státním občanství České republiky žadatele, rovněž doklad o jeho státním občanství České republiky, nebo cestovní pas žadatele,
b) rozhodnutí o omezení svéprávnosti žadatele, je-li svéprávnost žadatele omezena tak, že není způsobilý k podání žádosti,
c) vlastní občanský průkaz nebo cestovní doklad, včetně cestovního dokladu vydaného cizozemským orgánem, a
d) veřejnou listinu, která zakládá nebo potvrzuje její oprávnění podat žádost za žadatele.

§ 68
Jednání za osobu, která dosáhla věku 15 let
(1) Za osobu, která dosáhla věku 15 let, které byl jmenován opatrovník z důvodu, že jí její zdravotní stav působí obtíže při hájení jejích práv, může jednat při postupech podle tohoto zákona a vykonávat práva a povinnosti podle tohoto zákona tento opatrovník. Opatrovník může jednat podle věty první, pouze umožňuje-li to rozsah jeho působnosti.

Správní orgán z toho dovozuje, že pokud není výslovně opatrovaný omezen na vyřízení občanského průkazu, nemůže ho opatrovník zastoupit. Jenže podle § 68 odst. 1 by ho opatrovník zastoupit mohl.

Ptáte se „Co musí učinit paní, aby opět mohla za syna vše vyřizovat a nemusela s ním chodit po úřadech, na poštu aj.“ Nic dalšího, jen bude předkládat rozsudek a v něm poukazovat na III. výrok. Tím je oprávněna za syna vše řešit, i když u něj není deklarováno omezení svéprávnosti. Bude muset být odhodlanější, protože společnost nechápe opatrovnictví bez omezení svéprávnosti stejně jako opatrovnictví s omezením svéprávnosti. Opatrovnictví je to stále a jedno a to samé – ochranné a zastupující.
Omezení by pouze definovalo, kdyby opatrovaný v rozsahu, co už nezvládá (v čem ho de facto omezila sama příroda) jednal ke svému neprospěchu, co bychom anulovali. Neznamená to ale, že opatrovaný musí samostatně a bez opatrovníka dělat úplně všechno, když není omezen soudem.
Rozsudky bez omezení se dělají třeba u lidí v kómatu. Není třeba je omezením chránit, ale je potřeba jim dát opatrovníka, resp. opatrovníkovi dát pravomoc za opatrovaného jednat.
Stejně to má Vaše známá.

Dále se ptáte „A co se týká dědictví – pokud matka (opatrovník) zemře, tak bude synovi stanoven nový opatrovník, který bude spravovat jeho jmění? Opatrovanec má ještě jednoho bratra“

Ze zákona opatrovnictví po smrti opatrovníka automaticky přechází na veřejného opatrovníka – na obec. Soud hledá mezi blízkými osobami opatrovaného ještě i jiného vhodného opatrovníka, takže pravděpodobně bratra osloví, zda by opatrovníkem být chtěl a mohl. Ale bratr má na výběr, zda tuto funkci vykonávat. Současně soud bude zkoumat, zda bratr není dlužníkem, trestně stíhaný atd., protože nelze opatrovníkem stanovit osobu, která se sama o sebe neumí slušně ve svém životě postarat.
Bratr by ale potenciálně mohl být dědicem po své matce, pokud nebude vyděděn. Přesto se ale dědí majetek, a nikoliv funkce opatrovnictví.

Mgr. Radka Pešlová