Jsem opatrovníkem, ale vadí mi kontrola soudu

Jsem opatrovník svému dospělému synovi, který je tělesně i mentálně postižený. Je mu 24 let, v jeho 18 letech jsem podala návrh k soudu na opatrovnictví, na radu rodičů ze školy, že bez toho mu nevyřídím ani důchod. Nebyla to pravda, syn důchod má a vyřídila jsem ho sama a nic po mě nechtěli. Teď jsem roky opatrovník, návrh k soudu jsem podala já a soud ho zpět na můj návrh nechce zrušit. Prosím, co mám dělat? Syn sice tělesně i mentálně postižený je, starám se o něho od narození, bydlíme spolu a bydlet budeme, mám na syna příspěvek na péči, o vše se starám a nějaký opatrovník nás omezuje v žití, roční dopisy k soudu musím posílat a už to, že jsem vedena u soudu, mi vadí, opatrovnictví k ničemu nepotřebuji, bez opatrovnictví jsem mu vyřídila občanský průkaz, byl na operaci atd., různé věci a nikdy po mě rozsudek nechtěli a dokonce jsem mu i změnila zdravotní pojišťovnu a taky nechtěli rozsudek. Chtěla bych se synem klidný život a ne být u soudu vedena, všechno jim hlásit a posílat k soudu každý rok. Nebo případně jestli by nějak šlo se zbavit toho opatrovnictví a místo toho např. zastoupení členem domácnosti, je to možné a za jakých podmínek? A taky jestli to zastoupení členem domácnosti podléhá každoročnímu hlášení k soudu, jak je to u opatrovnictví?

Odpověď

Stává se, že poctiví rodiče, kteří současně zajišťují péči o své dítě chápou kontrolu soudem jako příkoří.

Bohužel soud nerozlišuje poctivé pečující/opatrovníky, které by mohl ponechat bez kontroly, a ty, co je musí pro ochranu opatrovaného kontrolovat.

Opatrovnictví pod kontrolou soudu je tak ochranou opatrovaného, aby se včas zjistilo, např. kdyby opatrovník zpronevěřoval peníze, ale také, pokud by opatrovník třeba zemřel, aby okamžitě nastoupil veřejný opatrovník a pomohl zajistit potřeby opatrovaného. Pokud by opatrovnictví nebylo zřízeno, po Vašem odchodu by se mohlo stát, že by nikdo nemohl syna třeba převést do sociální služby, začít mu poskytovat péči, převzít jeho důchod, zaplatit nájem, jednat s notářem apod.

Proto, prosím, ještě zvažte, zda je opatrovnictví pro Vás opravdu tak nepohodlné. To, že po Vás nikdo nic nechtěl při vyřizování OP je možné, ačkoliv zvláštní, v evidenci obyvatel je opatrovnictví zapsané, tak se mohlo stát, že pracovnice to rovnou respektovala. Je ale zvláštní, že nikoho nezajímalo Vaše opatrovnictví při vyřizování důchodu. Pokud byste pro syna chtěla sjednávat sociální službu, ta by také měla jednat primárně se synem anebo jeho opatrovníkem. Pokud byste opatrovníkem nebyla, neměla by s Vámi služba jednat.

Při zdravotní péči lze za syna jednat i bez opatrovnictví (za osobu neschopnou jednání, může jednat její rodič).

Ptáte se na institut zástupce z řad členů domácnosti. Ten je vhodný tam, kde lze zastoupenému vše vysvětlit, co se kolem něj děje, může Vám i odporovat, že některé věci nechce. Ale jako zástupce nemůžete:

• syna proti jeho vůli dát do sociální služby (až třeba nebudete moci)
• nakládat s penězi syna vyššími než životní minimum (na vše by Vás museli ustanovit zvláštním příjemcem, a to pak kontrolu dělá úřad)
• nemůžete rozhodovat větší věci, např. prodej synova auta (a nelze zde požádat o souhlas soud – ten slouží jen pro opatrovníky).
• jako zástupce nemáte přístup do zdravotnické dokumentace a nemáte právo hospitalizace se zastupovaným

Na druhou stranu je výhodou, že se nepodávají roční zprávy soudu. Ale po úmrtí zástupce automaticky nenastupuje veřejný opatrovník.

Blíže se můžete na rozdílnosti podívat zde: https://www.pecujdoma.cz/nase-sluzby/poradna/poradna-socialne-pravni/opatrovnictvi-a-zastupovani-pouceni-rozdily-vzory/ a v naší publikaci můžete více zjistit k opatrovnictví v praxi: https://www.mskruh.cz/media/files/opatrovnik_v_praxi-web_verze.pdf

Mgr. Radka Pešlová