Jsem opatrovníkem syna. Nestačilo by mírnější opatření?

Jsem matkou a opatrovníkem syna s kombinovaným postižením. Pro své těžké tělesné a lehké mentální postižení byl omezen ve svéprávnosti, nyní přišlo usnesení o zahájení řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti. Dle názoru mého, synovy psychiatričky i denního stacionáře by u něho mělo stačit mírnější podpůrné opatření (zastoupení, opatrovník bez omezení). Pro vyjasnění pojmů a jako nápomoc pro rozhodování bychom potřebovali konkrétní příklady z praxe - např. syn si chce rozhodovat o svém zdravotním stavu sám, nebýt omezen 30,- Kč/den, atd. Dokáže projevit/vyslovit přání, ale porozumět složitějším smlouvám nebo obhájit své zájmy např. před posudkovou komisí nezvládne.

 

Odpověď

Pokud syn není schopen ani základně obhájit své zájmy, pak není vhodným adeptem na institut nápomoci (podpory). Zde je nutné, aby byl schopen samostatnějšího života, a když si nebude vědět rady, tak se za podpůrcem přijde poradit. Měl by být schopen aspoň základně poznat, že je problém a vyhledat pomoc. Nicméně vzor na smlouvu o nápomoci naleznete na str. 21 zde: https://www.pecujdoma.cz/res/archive/002/000283.pdf?seek=1584971157. Smlouva je obecná, a nikoliv na konkrétní jednání. Osoba je prostě samostatná a jen, když vyvstane pro ni problém, tak ona sama iniciuje, že se přijde zeptat. Pokud udělá něco „přes čáru“, tak podpůrce může toto jednání zneplatňovat. K tomu by také podpůrce měl být byrokraticky (až skoro právně) schopný, aby byl takového jednání schopen.

Pokud by však syn byl schopen si říci, co potřebuje, případně by měl někoho blízkého (z rodiny, nebo žijící s ním alespoň 3 roky v domácnosti) a tato osoba by současně byla schopná mu vysvětlovat, co se kolem něj děje, co bude dělat a také by byla ochotná a schopná ho plně respektovat, když řekne ne, tak by bylo přípustné zastoupení členem domácnosti (v tom je zahrnuto i osobou blízkou).

Ale takový zástupce je výrazně omezen na pravomocích (oproti opatrovníkovi) – může nakládat s majetkem zastoupeného jen do životního minima jednotlivce, pro sociální dávky musí být ustanoven zvláštním příjemcem, aby s nimi mohl nakládat. Nesmí např. umístit zastoupeného do sociální služby bez jeho souhlasu. Nesmí udělat nic proti jeho „ne“. Větší věci nemůže udělat (ani se souhlasem soudu – v tomto případě soud nekoná – zákon neumožňuje soudu dávat souhlas zástupci), takže třeba neprodá automobil, nekoupí nemovitost...

Pokud dobře chápu Váš dotaz, tak asi uvažujete o tom, že synovi by stačil jen zástupce a chcete pojmenování nějakých situací, které byste napsali do návrhu na zastoupení, zkuste se podívat na starší vzor, který jsem tvořila a z něj konkrétní příklady vymyslet, podle situace Vašeho syna – Vy asi tušíte, co bude potřeba za něj dělat (str. 22, https://www.pecujdoma.cz/res/archive/002/000283.pdf?seek=1584971157).

Pokud uvažujete o zlehčení opatrovnictví/omezení jen proto, že syn si chce rozhodovat... možná by stálo za úvahu i jen zúžení omezení svéprávnosti, kde uvedete nikoliv, co syn chce, ale jak soud může poznat, že je toho schopen.

Př. syn si chce rozhodovat o zdravotním stavu, takže budete prokazovat: Naposledy, když měl syn horečky, byl schopen si zavolat o pomoc, popsat, co ho trápí. Když mu lékař (byť v přítomnosti opatrovníka) vysvětloval, která antibiotika má, jak často brát, jaký má dodržovat léčebný postup, byl schopen lékaře chápat (viz svědectví lékaře). Sám si pak nastavil budík a antibiotika si dávkoval. Opatrovník jen přihlížel, ale nebyl nutný jeho zásah. Pokud lékař dodržuje práva pacienta a je k pacientovi pozorný a vysvětluje mu situaci, je schopen se syn kvalifikovaně rozhodnout o potřebě a potřebné léčbě. Dokáže rozeznat druhy zákroků (požívání léků, příjem infuze, druh operace atd.).

V tom, co chcete měnit, musíte popsat a případně poukázat na důkazy, že to syn zvládá sám.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj a Ministerstvo zdravotnictví.