Klient se chce stěhovat, jeho opatrovnice s tím nesouhlasí

Pracuji v domově pro osoby se zdravotním postižením. Klient projevuje libost s přestěhováním. Opatrovnice s tím nesouhlasí. Podléhá klientovo přání rozhodnutí opatrovnice?

Odpověď

Pravomoci opatrovníka jsou něco jako pravomoci rodiče, jen rozsah je určen v soudním rozhodnutí. Pokud by dítě projevovalo libost s přestěhováním, musel by rodič rozvážit finanční dopad, dlouhodobou změnu bydlení, zda by opravdu byla ve prospěch, původ chtění se přestěhovat (zda třeba dítě neutíká před problémy v současném místě bydliště), jak se sám dostane k dítěti (jestli by se mu neodstěhovalo příliš daleko) atd.

Starší dítě (s věkem nad 15 let) je držitelem občanského průkazu a může si určovat i místo pobytu, ale protože je na rodiči závislý, tak ani v tomto není plně svobodný. Pokud je opatrovaný mentálně alespoň na úrovni patnáctiletého dítěte, dá se dovodit, že už má i schopnost si určovat místo pobytu.

Ale projev samotné libosti opatrovaného klienta navozuje, že záměr ho přestěhovat je spíš Vás jako služby a klientovi to umíte hezky vysvětlit. Protože jste ale smluvní partner, je ten, kdo hájí práva klienta, opatrovník. Pokud tedy opatrovník nesouhlasí, nelze to jen překročit libostí opatrovance, pokud by na to navazovaly další právní souvislosti (např. změna výše úhrady, změna smlouvy). Kdyby snad opatrovaný prostě ze služby odešel a sám si našel bydlení jinde (odpovídalo by to mentálně vyššímu věku dítěte), tak by s tím musel opatrovník pracovat.

Opatrovník je vázán mimo jiné § 467 občanského zákoníku:

§ 467

(1) Opatrovník při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů, i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance.

(2) Opatrovník dbá, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním.

Znamená to, že opatrovník má znát názor/přání (libost se tedy jeví jako málo) a pak toto srovná se zájmem, protože je to opatrovník, kdo je případně za špatnou zprávu odpovědný (k náhradě škody).

Můžete ale narazit na nefunkčního opatrovníka, kterému by vadilo vše. Např. přestěhování by bylo v zájmu opatrovaného (např. z vícelůžkového pokoje na jednolůžkový), a to i když by to bylo dražší, ale opatrovaný má vysoké příjmy a není třeba vytvářet rezervu, protože má i další majetek, ale opatrovník nesmyslně šetří (např. aby se více dědilo). Toto jednání není v zájmu opatrovaného, ale ani tak nelze opatrovníka obejít (úprava smlouvy by nebyla platná), ale je třeba dát podnět soudu na změnu opatrovníka (aby dlouhodobě opatrovník neškodil nejen v této věci, ale i v dalších).

Vím, že má odpověď není jednoznačná, ale snad i ve výše uvedeném odpověď najdete.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj a Ministerstvo zdravotnictví.