Mám obavy, že je opatrovaným synem manipulováno
Syn, 36 let, žije v týdenním stacionáři, odtud 3x týdně dojíždí 30 km pracovat do chráněné dílny. O víkendu jezdí domů. Již tři roky chodí s přítelkyní, ta dojíždí občas do odlehčovací služby (místo, kde je synův stacionář). Přítelkyně žije s matkou, která ji nechce pustit z bytu, aby nepřišla o peníze, krom toho má epilepsii a nemůže řídit. Máma s oběma manipuluje, že mohou žít u ní. Se mnou vůbec nekomunikuje, nebere v úvahu, že jsem opatrovnice a nesu za syna odpovědnost. Syn mi neustále nadává, že mu bráním tam žít. Je nervově labilní, bere antidepresiva a léky na močení, jakmile se rozzuří, tak není schopen se močením vyprázdnit. Pokud uteče k přítelkyni, ztratí místo v týdenním stacionáři, kde je o něj dobře postaráno, a přijde o práci. Z bytu ho může kdykoli vyhodit a mně neumožní přístup. SOS!
Odpověď
Syn je již zletilý, a proto není Vaše odpovědnost taková, jaká je odpovědnost mámy za nezletilé dítě, ale to nejspíš nic na Vaší bezmocné situaci nezmění.
Vaše možnosti jsou:
- Zvážit, zda syn opravdu potřebuje takovou intenzitu pomoci, kterou mu poskytuje týdenní stacionář. Opravdu by nemohl žít pod dohledem jiné zletilé osoby v jejím bytě? Pokud matce jde o peníze, jistě by ho podporovala v práci.
- Je-li přítelkyě zletilá a její matka je opatrovníkem, můžete zvážit podání podnětu na soud na prošetření kvality opatrovnictví. Motivace „aby nepřišla o peníze“ může být v pořádku, pokud ale současně opatrované neškodí. Pokud se jeví, že je opatrovnice více škodící než prospěšná, určitě by to někdo měl sdělit soudu, aby prošetřil poměry opatrovníka a opatrované.
- Není-li matka opatrovníkem, má dcera právo svobodného rozhodnutí. A je jen na ní, jak a kam se posune. Je-li matkou omezována v pohybu, určitě by bylo vhodné podat trestní oznámení (tj. podnět k prošetření trestné činnosti).
- Je pravděpodobné, že přítelkyně, stejně jako Váš syn, je v závislé pozici. Stejně jako matka synovy přítelkyně ovládá její rozhodování, i Vy sama u syna značně ovládáte jeho jednání. Nejspíš proto se brání Vašemu rozhodování a dostává se tím do nepohody.
- Nebylo by možné pro ně hledat společné bydlení třeba v chráněném/podporovaném bydlení? Když to budete synovi nabízet, možná vztek upře na matku přítelkyně, a nikoliv na Vás.
Mrzí mě to, ale Vaše situace je nelehká a těžko ovlivnit zamilovaného člověka s duševním omezením (ono těžko ovlivnit i člověka bez duševního omezení). Protože pravděpodobně nejste závislá na synových prostředcích a současně máte nejspíš velmi na mysli blaho svého syna, mohla byste zkusit hledat i sociální služby blíže bydliště přítelkyně. Uvolněním syna do bydlení s přítelkyní neztrácíte povinnost hlídat synovy prostředky, a dokud se matka přítelkyně s Vámi nedomluví, syn tam sice může bydlet, ale jestli jí budete poskytovat nějaké platby, bude na Vašem rozhodnutí jako na rozhodnutí opatrovníka.
Můžete také dohodnout „dovolenku“ ze služby a bydlení u přítelkyně jako zkušební. Přestěhování bych podmínila nájemní smlouvou a zřízením trvalého pobytu. Vyhození by tak bylo o malinko obtížnější. Ale je otázkou, jak to u přítelkyně syn zvládne s péčí, kterou dosud čerpal v týdenním stacionáři a u Vás – bude nejspíš nutné zavést ještě pečovatelskou/asistenční službu v místě.
Mgr. Radka Pešlová
