Musí schválit soud umístění opatrované do LDN?

Na doporučení lékaře byla má babička umístěna do LDN z důvodu ztráty soběstačnosti, pohyblivosti, ztráty přehledu o čase i místě, včetně poznávání rodinných příslušníků, zhoršeným zdravotním stavem a nutným dohledem nad užíváním léků, příjmem jídla a nedostatečnou hygienou. Babičká má těžkou demenci a jsem jejím opatrovníkem. Ráda bych věděla, zda musím i v tomto případě informovat soud o změně jejího zdrav. stavu a umístění v LDN. Popřípadě jak bych měla postupovat. Máme zažádáno o domov se zvláštním režimem, protože již delší dobu řešíme i špatné podmínky pro bydlení a zařízená pečovatelská služba již nezvládá péči o babičku ani při zvýšené frekvenci péče. Jiná péče není možná. Vím, že v případě umísttění do domova musím žádat soud o schválení, u LDN bohužel nevím.

Odpověď

Pobyt v LDN je de facto vynucená zdravotní záležitost (pokud tedy současně nejde o poskytování sociální služby dle § 52 zák. č. 108/2006 Sb. Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče), proto nelze čekat na svolení soudu, ale pomoc je nutné poskytnout. Ale pokud do nemocnice babička ve skutečnosti nechtěla (nebo byla tak dezorientovaná, že by nebyla schopná projevit souhlas s hospitalizací), pak je to tzv. nedobrovolná hospitalizace a tu měla soudu oznámit nemocnice a měl soud dodatečně tuto hospitalizaci schválit (nikoliv však opatrovníkovi, ale nemocnici). Některé nemocnice právo pacienta na možnost říci „ne“ nerespektují, a pokud je pacient dezorientován, tak to také neřeší, pokud v obou případech opatrovník s hospitalizací souhlasí. Vy jako opatrovník neděláte v této chvíli nic špatně – snažíte se jednat v zájmu opatrované, ale nemocnice by si měla uvědomovat, že práva pacienta nelze jen tak nahradit souhlasem opatrovníka. Mnohdy, pokud je opatrovník určen i pro jednání se zdravotníky, tak to působí nevyjasněně. Proto bych uvedla příklad: i když můžete určovat (byť se souhlasem opatrovnické rady, potažmo soudu) pobyt opatrované, určitě ji nemůžete zavřít do sklepa nebo do vězení. Máte-li možnost právně jednat v rámci zdravotního stavu, určitě nemáte právo třeba proti vůli nařídit elektrošoky. Tělo opatrované je její, ona bude snášet jehly, skalpely, nepohodlnou postel, protože opatrovnictví není diktát, jak se léčit, ale ochrana práv, aby při léčbě doktoři vše dodrželi, aby nebyla pacientka poškozována, jen protože se nemůže bránit, tak je to snadné.

Píšete, že babička byla v domácnosti, měla přemíru péče a teď už to prostě nejde, jeví se, že Vás poučuji možná až nadbytečně, protože někteří opatrovníci volí cestu LDN a domovů jako první, a nikoliv až jako poslední možnost.

Ještě bych k souhlasu soudu napsala – není to jen formalita (ačkoliv mnohdy je). Má to být prozkoumání, zda opatrovník opravdu pro opatrovaného využívá všechny možnosti. Má to být jakési kolektivní rozhodnutí o velkém zásahu. Proto by soud měl svůj souhlas vyjadřovat předem, a nikoliv až už vlastně rozhodnutí není snadné zvrátit. Proto by bylo vhodné již nyní soudu popsat, jak se situace babičky mění a zda dá souhlas se změnou bydliště babičky (dle § 483 občanského zákoníku, pokud není zřízena opatrovnická rada), když se najde vhodná služba. Nejde o schvalování samotné smlouvy, jen když ta bude na dobu neurčitou (nejde o to, jak bude napsaná, ale jaký záměr s umístěním babičky budete mít, tj. i kdybyste smlouvu napsali na jeden/tři rok/y, ale stejně jste tam babičku už chtěla nechat), tak pak i kvalita takové smlouvy musí být soudem zkontrolována. Opět ideálně předem, ale to se v rámci sociálních služeb a délky soudních řízení realizuje hůř. Takže zpravidla soudy pouze formalizovaně následně smlouvy schválí.

Držím pěsti a přeji, ať je Vám i babičce nejlépe, jak může být.

Mgr. Radka Pešlová

---

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.