Může mít opatrovaný dva opatrovníky? Nebo pomůže plná moc?

Je možné ustanovit pro 18letého člověka více opatrovníků se stejnými pravomocemi? V našem případě by se jednalo o oba rodiče, kteří by jej mohli v případě potřeby zastupovat každý sám za sebe. Pokud to možné není, je možné, aby ustanovený opatrovník dal plnou moc druhému rodiči, např. k vyřizování na úřadě či k návštěvě lékaře?

Odpověď

Pokud jde o zletilého člověka, je třeba především rozlišit mezi opatrovnictvím a smluvním zastoupením na základě plné moci.

Více opatrovníků

Opatrovníka jmenuje výhradně soud, který zároveň v rozhodnutí vymezí rozsah jeho práv a povinností podle § 463 odst. 1 občanského zákoníku. Z toho plyne, že rodiče si nemohou sami mezi sebou dohodnout, že budou oba opatrovníky, ani nemohou opatrovnictví založit plnou mocí.

Podle § 464 odst. 1 občanského zákoníku platí, že nejedná-li se o správu jmění, lze člověku jmenovat pouze jediného opatrovníka. Více opatrovníků tedy může soud jmenovat pouze pro správu celého jmění nebo jeho části, nikoli pro běžné zastupování zletilé osoby před úřady, lékaři či jinými institucemi. Soud přitom zpravidla vymezí, v jakých záležitostech může každý z opatrovníků jednat samostatně; pokud tak neučiní, musí jednat společně.

Pro běžné osobní a právní záležitosti proto může být jmenován pouze jeden obecný opatrovník. Při jeho výběru soud přihlíží zejména k přání opatrovance, jeho potřebám a k podnětům blízkých osob, sledují-li jeho prospěch; zpravidla tedy může být jmenován jeden z rodičů. Soud však musí vždy posoudit konkrétní okolnosti případu a nejprve ověřit, zda je opatrovnictví vůbec potřebné k ochraně zájmů zletilé osoby.

Plná moc druhému rodiči

Jmenovaný opatrovník může druhému rodiči udělit plnou moc k jednotlivým úkonům nebo ke konkrétní záležitosti, a to v mezích rozsahu opatrovnictví určeného soudem. Podle § 441 odst. 1 a 2 občanského zákoníku zmocnitel stanoví rozsah zástupčího oprávnění v plné moci; pokud se plná moc netýká pouze určitého právního jednání, musí být písemná.

Takové zmocnění může být praktické například pro:

• podání nebo vyzvednutí konkrétní žádosti či dokumentu na úřadě,
• vyřizování určitého správního řízení,
• komunikaci s konkrétním poskytovatelem zdravotních služeb,
• doprovod a praktické vyřizování záležitostí u lékaře,
• zastupování v konkrétní smluvní nebo majetkové věci, například při jednání s realitním makléřem či advokátem.

Obecné zastoupení jako pomoc při vyřizování záležitostí tedy možné je; obdobně jako si opatrovník může najmout advokáta, realitního makléře nebo jiného odborníka, může k určitému úkonu zmocnit i druhého rodiče. Zmocněnec však jedná pouze v rozsahu udělené plné moci a za její řádné vymezení i za výsledek zastupování nadále odpovídá opatrovník.

Meze zmocnění

Plnou mocí však nelze na druhého rodiče přenést celé opatrovnictví ani mu udělit oprávnění, aby obecně rozhodoval za opatrovance ve všech jeho osobních, majetkových a právních záležitostech. Opatrovník je přímým zástupcem opatrovance a z jeho právního jednání vznikají práva a povinnosti přímo opatrovanci. Současně je opatrovník jmenován právě proto, aby v příslušném rozsahu sám zajišťoval ochranu zájmů opatrovance a činil potřebná rozhodnutí; faktický převod této funkce na jinou osobu by proto odporoval smyslu opatrovnictví.

Za vhodné proto považuji udělit plnou moc konkrétně a účelově, například pro jednání před určitým úřadem, v konkrétním správním řízení nebo při vyřizování přesně vymezené záležitosti. Naopak generální plná moc, která by druhému rodiči umožňovala dlouhodobě a bez omezení vykonávat všechna oprávnění opatrovníka, by představovala nepřípustný faktický přesun opatrovnictví.

U úkonů, při nichž opatrovník činí vlastní rozhodnutí zásadního významu, zejména při významných zásazích do osobní integrity, změně bydliště nebo při významných majetkových dispozicích, nelze jeho rozhodovací úlohu prostou plnou mocí obejít. Občanský zákoník u některých takových úkonů vyžaduje souhlas opatrovnické rady nebo soudu.

Doporučuji, aby plná moc výslovně obsahovala:

1. identifikaci opatrovance, opatrovníka a zmocněného rodiče,
2. odkaz na rozhodnutí soudu o jmenování opatrovníka,
3. přesné vymezení úřadu, lékaře, řízení nebo konkrétní záležitosti,
4. jednotlivé úkony, k nimž je druhý rodič zmocněn,
5. dobu platnosti plné moci, případně její omezení na jedno konkrétní řízení.

Je také třeba počítat s tím, že ne každá instituce bude takové zmocnění automaticky respektovat. Úřad, zdravotnické zařízení nebo jiný subjekt může požadovat předložení soudního rozhodnutí o jmenování opatrovníka, ověřenou plnou moc, případně osobní jednání opatrovníka, zejména pokud má být činěno významné rozhodnutí nebo pokud zvláštní právní předpis stanoví další podmínky.

Shrnuji tedy, že dva rodiče nelze jmenovat opatrovníky se stejnými pravomocemi pro běžné záležitosti zletilé osoby. Více opatrovníků je podle § 464 odst. 1 občanského zákoníku možné pouze v oblasti správy jmění. Druhý rodič však může být opatrovníkem v omezeném rozsahu zmocněn k jednotlivým praktickým nebo právním úkonům podle § 441 a násl. občanského zákoníku, nikoli však k úplnému převzetí výkonu opatrovnictví.

Mgr. Radka Pešlová