Může si opatrovník nechat splatit dluh od opatrovaného?

Opatrovanec dědil, může manipulovat jen s finanční částkou do 500 Kč, po své babičce 300 tisíc korun. Soud určil opatrovníka k vyřízení dědictví ve prospěch opatrovance. Jeho bratr žádal od opatrovance vrátit dluh, který vznikl, ještě než opatrovanec byl zbavený svých práv. Dluží svému bratrovi jednou tolik, než zdědil. Po zemřelých rodičích měl půlku majetku zdědit i tento bratr, ale aby se neplatily soudní výlohy z dědictví a nebyly všechny formy dědictví přiznané, bratři se domluvili, že dědictví přejde na mladšího bratra, který asi za 5 let byl zbaven svých práv. Starší bratr vyžadoval vrátit část dluhu. Opatrovník sepsal s jeho bratrem potvrzení uředně ověřeno, že převzal 300 tis. korun. Soud chce vrátit opatrovanci finance, které od něho převzal jeho bratr.

Odpověď

Celou opatrovnickou situaci bude nutné rozklíčovat.

Předně, domluva o dědění mimo dědické řízení je obcházení zákona a nelze ji uznat jako platný dluh. Pokud z tohoto vznikly opatrovanci nějaké závazky, které nyní chce bratr vypořádat, nemá na ně právně nárok a na základě podvodné dohody nemůže opatrovník uvolnit opatrovancovy prostředky (jakkoliv by se to v rámci rodiny jevilo jako čestné).

Pokud dluh nevznikl z dědění (resp. z obejití dědického řízení), ale jiným způsobem, pak je otázkou, jak na tom v té době opatrovaný byl. V době před omezením svéprávnosti mohl situaci plně rozumět a (inteligenční) zvrat mohl nastat propuknutím nemoci či úrazu. Pak lze na dluh hledět jako na platný (je-li v souladu s dobrými mravy, není lichevní atd.) a bude zde opatrovník moci nakládat s prostředky opatrovaného k úhradě dluhu, ale jen omezeně. Pokud jde o více něž 1/3 majetku opatrovaného, případně o přijetí/poskytnutí zápůjčky/úvěru, nebo o jednání neběžné (což se při jednorázovém vydání 300 tisíc jeví), nemůže rozhodnutí učinit opatrovník sám: dle § 480 občanského zákoníku potřebuje souhlas opatrovnické rady; pokud není opatrovnická rada, potřebuje souhlas soudu.

Pokud si takový souhlas nevyžádá – nezíská jej, je z takového nakládání zavázán sám (ze svých prostředků), příp. se může dopouštět i trestného činu zpronevěry, pokud peníze vydá z prostředků opatrovaného.

Pokud dluh nevznikl z dědění (resp. z obejití dědického řízení), ale jiným způsobem, a v době před omezením svéprávnosti mladší bratr (nyní opatrovaný) situaci nemohl rozumět (např. je mentálně postižený od narození). Pak dluh nelze vůbec uznat – pravděpodobně jde o neplatný právní titul (dle § 268 odst. 1 pís. h) občanského soudního řádu), protože při jeho vzniku nebyla mladším bratrem projevena vůle, neměl k tomu dostatečné duševní kompetence.

Pokud i přes tyto skutečnosti by opatrovník chtěl dluh uznat, musel by tak učinit jen se souhlasem opatrovnické rady/soudu, jinak je opět zavázán sám, příp. může jít o zpronevěru.

Je mi to líto, ale jeví se, že soud chce oprávněně navrátit prostředky do majetku opatrovaného. Není sice vyloučeno, že by po navrácení prostředků mohl opatrovník (ale se souhlasem soudu) dluh uhradit, ale rozhodně ne tak snadno, že si to „upeče“ jen s věřitelem – vše musí projít přes návrh na schválení právního jednání za opatrovaného podávaný na opatrovnický soud.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj a Ministerstvo zdravotnictví.