Můžeme opatrované nařídit návštěvu lékaře?

Naše opatrovanka, která je omezena, je schopna samostatně jednat pouze v běžných záležitostech každodenního života. Paní bydlí v chráněném bydlení se svou kamarádkou v městském bytě, který je pronajímán sociální službě. Společně s ní byt užívá její kamarádka, která pod službu nespadá. Pravidelně za ní dochází sociální pracovnice. Paní je v současné době velmi zlá, všem píše urážlivé e-maily, ve kterých uvádí, že jsou všichni zlí, ubližují jí, okrádají, šikanují atd. Její písemné ataky se neustále stupňují. Paní by měla brát léky, docházet k psychiatrovi, ale toto odmítá a ohrazuje se tím, že nemáme žádné právo ji k ničemu nutit. V současné době nedochází k žádnému lékaři, neužívá žádné léky, přestože by dle znaleckého posudku měla. Díky jejímu stále agresivnějšímu chování máme důvodné obavy, že by mohla být nebezpečná sama sobě, ale i pro své okolí. Zajímalo by mě, zda máme právo jako opatrovník nařídit návštěvu lékaře, pravidelnou docházku k němu a řádné užívání léků. Dále by mě zajímalo, pokud bude i nadále toto odmítat, zda můžeme dát podnět k ústavní léčbě.

Odpověď

Nejsem si jistá, zda dobře rozumím otázce. Problémy má opatrovanka nebo spolubydlící? Kdo bydlí v chráněném bydlení, tj. sociální službě a kdo v nájemním (městském) bytě?

Pokud má problémy opatrovanka, pak opatrovník nemá nástroje pro „násilné“ léčení. Může dohodnout s lékaři, aby opatrovanou navštívili. Může být zavolána rychlá záchranná služba ve chvílích ohrožení (dle § 5 zákona o zdravotních službách) a tento lékař může nařídit převoz k nedobrovolné léčbě, kdy pak do 24 hodin hlásí situaci na soud a soud dává souhlas s detencí.

Opatrovník také může požádat soud o nedobrovolnou hospitalizaci, ale soud ji zpravidla nepovolí. Soudce není lékař a bez zjevných ataků, ke kterým jsou přivolané záchranné složky (Policie, rychlá záchranná služba...), nic neprovede. A pokud už jsou záchranné složky přivolány, pak mohou konat primárně ony a následně to akorát soud schválí.

Pokud má problémy druhá žena, možná dochází k tomu, že není schopná hájit svá práva a plnit povinnosti, a to díky svému zdravotnímu stavu. Pak je nejspíš vhodné řešit opatrovnictví, ale to je „běh na delší trať“ a to i při uplatnění § 58 občanského zákoníku, kdy by při omezování svéprávnosti bylo možné určit opatrovníka pro věci, které nesnesou odkladu již v době řízení.

Ale i zde lze v ataku přivolat záchranné složky a ty mohou postupovat, jak by postupovaly v případě opatrované.

Nicméně nikdo není povinen se léčit (vezměte kolik lidí přechází chřipku). A nařídit léčbu může jen soud, příp. v případě akutní a neodkladné péče (§ 5 zákona o zdravotních službách) může (musí) poskytnout pomoc lékař i bez souhlasu pacienta.

Dá se tedy odpovědět: „Zajímalo by mě, zda máme právo jako opatrovník nařídit návštěvu lékaře, pravidelnou docházku k němu a řádné užívání léků. Dále by mě zajímalo, pokud bude i nadále toto odmítat, zda můžeme dát podnět k ústavní léčbě.“

• Opatrovník nemá bič, pouta a násilné možnosti něco nařídit (bylo by to např. omezování osobní svobody). Opatrovník musí využívat mírné mezilidské metody jednání (domluvu, respekt, laskavost atd.).
• Opatrovník může pozvat obvodního lékaře k vykonání návštěvy pacienta v domácím prostředí.
• Může (a měl by) sjednat i psychiatrickou péči a jak obvodního lékaře, tak případně psychiatra požádat o předpis domácí péče (aby k pacientovi docházela zdravotní sestra k podávání léků).
• Opatrovník může častěji sledovat stav opatrované a navštěvovat ji. V případě ataku může volat Policii a rychlou záchrannou službu. Toto může učinit i okolí opatrované.
• Opatrovník může zkusit podat návrh na ústavní léčbu.

Snad je to takto odpovědí.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují: TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj, Ministerstvo zdravotnictví, Nadace zdraví pro Moravu, Nadace Agrofert, Středočeský kraj a drobní dárci.