Návrh na předběžné opatření a právo se neléčit

Sestře byla diagnostikována schizofrenie před 15 lety. Trpí bludy a zkreslenou představou reality. Příjem nemá, invalidní důchod, sociální dávky a jakoukoli jinou pomoc odmítá. Pravidelně dochází na depot, ale jinak nespolupracuje. Lékař i sociální služba nám doporučili jako řešení opatrovnictví. Řízení bylo zahájeno. Opatrovníkem budu nejspíše já.
1. Sestra vlastní byt. Vlivem nemoci, finanční tísně a zahájení řízení se ho chce rychle zbavit a prodat klidně i nevýhodně. Náhradní bydlení domyšlené nemá. Lze tento prodej nějak zmrazit, než bude stabilizovaná?
2. Lékař navrhuje zvýšit dávku depotu – očekává zlepšení. Sestra odmítá – nechápe situaci. Může opatrovník lékaři zvýšení dávky schválit?

Odpověď

Ohledně nemovitosti sestry doporučuji udělat dva současné kroky:

1. návrh na předběžné opatření – zamezení v nakládání s nemovitostí (pozor na poplatkovou povinnost)
2. návrh na ustanovení Vás jako „akutního“ opatrovníka dle § 58 občanského zákoníku – následně byste mohl činit úkony vůči katastru nemovitostí.

Vzor připojuji ke stažení. Protože nenahrazujeme advokátní služby, zejména návrh na předběžné opatření doporučujeme konzultovat s Vaším advokátem.

Dále můžete kontaktovat realitní kancelář, kterou sestra oslovila, s informací, že probíhá řízení o omezení svéprávnosti a po jeho skončení se budete domáhat prokázání neplatnosti smlouvy o prodeji nemovitosti. Toto bych učinila vůči realitní kanceláři písemně.

Ptáte se na to, zda jako opatrovník můžete lékaři zvýšení dávky schválit.

Bohužel nemáte jako opatrovník právo dát souhlas se zásahem do integrity opatrované proti její vůli. To může jen soud.

Níže použité zkratky OZ – občanský zákoník, ZZS – zákon o zdravotních službách, ÚLPB – Úmluva o lidských právech a biomedicíně

Nebýt léčen: „Diagnóza není více než právo.“

• Nález Ústavního soudu ČR ze dne 18. května 2001, sp. zn. IV. ÚS 639/2000
  Z ústavního principu nedotknutelnosti integrity osobnosti vyplývá zásada svobodného rozhodování v otázkách péče o vlastní zdraví; proto při aplikaci ustanovení umožňujících ve vyjmenovaných případech, určité medicínské výkony či vyšetření provést i bez výslovného souhlasu občana (pacienta), je nutné šetřit podstatu této svobody a postupovat s maximální zdrženlivostí. Diagnóza není více než právo.

• Nález Ústavního soudu ČR č. j. I ÚS 2078/16
  I v oblasti poskytování zdravotní péče je třeba plně ctít zásadu svobody a autonomie vůle a možnost pacienta odmítnout poskytnutí péče, byť by byla i považována za nezbytnou pro zachování jeho života. Lékaři a další zdravotničtí pracovníci mohou takové osoby přesvědčovat, mohou se snažit je přimět ke změně jejich postoje, pokud je zjevně pro ně škodlivý, ale v konečném důsledku nemohou zabránit realizaci rozhodnutí o odmítnutí péče, které bylo učiněno na základě svobodné a vážné vůle dospělé svéprávné osoby, pouze z toho důvodu, že se domnívají, že toto rozhodnutí danou osobu poškozuje. Proto jedná-li jakákoliv osoba v souladu s těmito pravidly, a potřebnou péči neposkytne s ohledem na nesouhlas svéprávného dospělého pacienta, nemůže spáchat trestný čin neposkytnutí pomoci, neboť by nebyl naplněn jeden z nezbytných znaků trestného činu – protiprávnost jednání.

• Rozsudek Krajského soudu v Brně dne 19. srpna 2021 24 C 3/2011 – 82 (dostupný zde: https://justice.cz/documents/15129/2060088/24C_3_2011_82+z+19.8.2011+anonym.pdf/1821db10-54e1-4e60-953f-7dcec29f59f8)

Zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem, nestanoví-li tento zákon jinak. (§ 28 ZZS)

Ke každému úkonu v rámci péče o zdraví vyžaduje souhlas ošetřovaného, ledaže zákon stanoví, že souhlasu není třeba. (§ 2642 odst. 1 OZ)

§ 93 OZ
(1) Mimo případ stanovený zákonem NESMÍ NIKDO ZASÁHNOUT DO INTEGRITY JINÉHO ČLOVĚKA BEZ JEHO SOUHLASU uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného.
(2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama.

§ 95 OZ
Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky.

§ 100 OZ
(1) Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.
(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.

§ 101 OZ
Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, LZE ZÁKROK PROVÉST JEN S PŘIVOLENÍM SOUDU. Tím není dotčeno ustanovení § 99.

Lékařka může volit pomoc i bez souhlasu pacientky, ale jen v případě:

§ 5 zákona č. 372/2011 Sb., ZSS
AKUTNÍ A NEODKLADNÁ PÉČE
a) NEODKLADNÁ PÉČE, jejímž účelem je zamezit nebo omezit vznik náhlých stavů, které bezprostředně ohrožují život nebo by mohly vést k náhlé smrti nebo vážnému ohrožení zdraví, nebo způsobují náhlou nebo intenzivní bolest nebo náhlé změny chování pacienta, který ohrožuje sebe nebo své okolí,

§ 99 OZ
Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.

Článek 7 ÚLPB
Ochrana osob s duševní poruchou
V souladu s podmínkami stanovenými zákonem na ochranu těchto osob včetně právní úpravy pro dohled, kontrolu a odvolání, MŮŽE BÝT OSOBA S VÁŽNOU DUŠEVNÍ PORUCHOU PODROBENA ZÁKROKU BEZ SVÉHO SOUHLASU, JE-LI ZÁKROK ZAMĚŘEN NA LÉČBU JEJÍ DUŠEVNÍ PORUCHY, POUZE V PŘÍPADĚ, ŽE BY BEZ TAKOVÉTO LÉČBY SE VŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ DOŠLO K ZÁVAŽNÉMU POŠKOZENÍ JEJÍHO ZDRAVÍ.

§ 38 ZZS
(1) Pacienta lze BEZ SOUHLASU hospitalizovat, jestliže
a) mu
1. bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo ochranné léčení formou lůžkové péče,
2. je nařízena izolace, karanténa nebo léčení podle zákona o ochraně veřejného zdraví,
3. je podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu,
b) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak, nebo
c) jeho zdravotní stav vyžaduje poskytnutí neodkladné péče a zároveň neumožňuje, aby vyslovil souhlas.

(2) Nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka hospitalizovat též v případě, jde-li o podezření na týrání, zneužívání nebo zanedbávání.

(3) Pacientovi lze bez jeho souhlasu poskytnout pouze neodkladnou péči, a to v případě
a) kdy zdravotní stav neumožňuje pacientovi tento souhlas vyslovit; tím není dotčeno dříve vyslovené přání podle § 36, nebo
b) léčby vážné duševní poruchy, pokud by v důsledku jejího neléčení došlo se vší pravděpodobností k vážnému poškození zdraví pacienta.

Lékaři někdy nevědí, že opatrovník veskrze nemůže dát souhlas proti vůli (vážnému odporu) opatrovaného. Setkáváme se s tím, že pokud opatrovaný s léčbou nesouhlasí, opatrovník na léčbě trvá, lékař si nechá podepsat souhlasy od opatrovníka (zvláště pokud je opatrovaný omezen ve svéprávnosti) a léčbu i proti vůli opatrovaného provedou.

Mgr. Radka Pešlová