Neoprávněná výpověď klientovi domova

Pracuji jako veřejný opatrovník a momentálně jsem byla nucena podat žalobu na domov pro osoby s mentálním postižením, jelikož můj klient dostal výpověď a my všechny, kolegyně se samozřejmě domníváme, že neoprávněně. Klient, o kterého se jedná, vyskočil z tohoto zařízení z okna, celkem 3x. Přestože je klinet v domově bezmála 30 let, zařízení tvrdí, že již není jejich cílovou skupinou a že je otevřeným zařízením a nemůže zajistit pro klienta bezpečí. Toto zařízení i lékařka doporučuji domov se zvláštním režimem, nebo zařízení s mřížemi v oknech, ale v kraji žádný DZR pro ment. postižené osoby není a mříže v oknech mít žádné zařízení ani nesmí. A moje otázka zní: Můžeme po zařízení požadovat lepší zabezpečení oken proti otevření?

Odpověď

K podobnému případu, ale v domově se zvláštním režimem, byl veden spor, kdy bylo rozsudkem Nejvyššího soudu dne 17.12.2015, sp. zn. 25 Cdo 552/2014 (Rc 19/2017), dostupné zde: https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/nscr/25-cdo-552-2014 rozhodnuto, že ponechání pacienta postiženého dezorientací, poruchami vnímání a ztrátou identity (Alzheimerova choroba ve třetím stupni) bez dozoru v místnosti s okny nezajištěnými proti plnému otevření, představuje porušení prevenční povinnosti provozovatele domova se zvláštním režimem podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách a v souvislosti s tímto lze po zařízení požadovat náhradu škody. Uvedený případ obhajovala JUDr. Zuzana Greco, advokátka se sídlem v Praze 10, K Sokolovně 37/2 (https://www.akgreco.cz/), bylo by proto vhodné se obrátit na ni, nebo na jiného advokáta se zkušeností v sociální oblasti a náhradě škody. Nejde mi nyní o to, aby Vám pomohla vyjednávat se zařízením o zajištění oken, ale jako opatrovník byste měla vymáhat i nároky opatrovaného – tj. nárok na případnou náhradu škody. Píšete, že jste podali žalobu, ale domnívám se, že je to žaloba o neplatnost výpovědi, tak doporučuji ještě předžalobní výzvu k náhradě škody a následně žalobu.

Vím, že ve Vašem případě jde o domov pro osoby se zdravotním postižením, ale pokud opatrovaný vyskočil již 3× z okna, pak i toto zařízení by prevenčně mělo konat. Právě v rozsudku se hovoří o tom, že nejsou nutné mříže, které by byly zásadním omezením, ale že by stačilo zabezpečit okna proti plnému otevření: „Skutečnost, že se poškozená mohla volně pohybovat po zařízení, navštívit společenskou místnost nedozorovanou personálem, otevřít si okno a vypadnout z něj, svědčí o zanedbání základní prevenční povinnosti žalovaného ve formě nevědomé nedbalosti. Podle odvolacího soudu nebylo nutné zajišťovat pacienty mřížemi, ale stačilo odstranit okenní kliky tak, aby je pacienti nemohli samostatně otevírat. Žalovaný z hlediska svých odborných zkušeností a znalostí měl a mohl předpokládat chování svých pacientů a mohl učinit opatření k eliminaci škody. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný porušil svou prevenční povinnost...“

Bylo by ale rozhodující, jak u Vás domov vypadá, a ze kterého okna 3× opatrovaný vyskočil. Jsou v domově sdílené pokoje nebo samostatné byty a předpokládá se samostatnost uživatele? Jak vysokou míru podpory uživatel má? A co jste Vy sami udělali po 1. vyskočení? Jednali jste se službou o opatřeních, úpravě rozsahu poskytované péče?

Všechny tyto otázky jsou na místě, pokud bychom chtěli najít odpověď na Vaši otázku, zda můžete požadovat lepší zajištění oken. Protože, pokud jde o převážně samostatnější pohyb uživatelů ve svém bytě, pak je spíše na uživatelích, jak si svůj prostor zajistí, protože nejspíš není prostor, aby okna více otevíraly a hlídaly pracovnice. Pokud ale na uživatele dohlíží opravdu hodně, jde o sdílené bydlení, více osob na pokoji, i třeba úklid spíše provádí pracovníci (vč. větrání), pak je rozhodně na pováženou, že okna nejsou zajištěna proti plnému otevření (jak se to užívá třeba u dětí). Takovéto opatření je navíc poměrně korunovou položkou (např. https://www.fototapety.cz/vetraci-pojistka-do-vsech-typu-oken/) a zajištění jste mohli navrhnout i Vy sami, šlo-li o vyskočení z okna v pokoji, který užívá opatrovaný.

K tomu bych se ještě zeptala: Zkoumali jste, co se změnilo, že došlo k takové reakci (vyskočení z okna). Píšete, že je osoba v zařízení 30 let. Co nastalo nyní, že najednou 3× vyskočil z okna? Je to strach, psychiatrická ataka, reakce na změnu v zařízení, šikana ze strany klientů nebo pracovníků?

Protože pokud je vyskočení z okna vlastně stížností na situaci v domově, tak je sice dobré zajistit okna, ale je třeba situaci řešit především po personální stránce a změně chování vůči opatrovanci.

Tato situace by si zasloužila podrobnější rozbor. Bylo by vhodné si ze zařízení vyžádat individuální plánování, vyvolat dialog se sociální pracovnicí, která má Vašeho opatrovaného na starosti. Nechejte ji mluvit o poměrech ve službě, jak ona vidí opatrovaného, co ona vnímá za změny... Potřebujete vědět rozsah služby a poskytovanou péči a jména osob, které se dříve staraly a které se starají nyní.

Co se týče posouzení cílové skupiny – je faktem, že pokud je osoba v zařízení 30 let, tak je možné, že dochází k degeneraci (přibývá nějaké další postižení), jak už jsem naznačila výše, jestli není důvodem psychiatrická ataka. Pokud byl po vyskočení z okna opatrovaný hospitalizován, bylo to na klasickém nemocničním oddělení nebo na psychiatrii? A pokud na psychiatrii, co naznali? Jde o nějakou přidruženou poruchu? Protože pokud ano, do budoucna bude vhodné hledat DZR. Není třeba hledat DRZ s mřížemi na oknech, ale spíš se zajištěním oken proti plnému otevření.

Ale zase – pokud jde spíš o obranou reakci, není důvodem změnit hned službu (zvláště na základě výpovědi pro osobu, která nesplňuje cílovou skupinu), ale napravit stav ve službě. I když – docela bych o změně uvažovala, pokud jsou podmínky ve službě takové, že vedou k takové sebedestrukci opatrovaného.

Prosím, napište mi, zda jste v mých otázkách a úvaze pro sebe našla odpověď a oporu pro další postup.

Mgr. Radka Pešlová

Poradnu Moravskoslezského kruhu podporují TZMO Czech Republic s.r.o., výrobce inkontinenčních pomůcek Seni, a Ministerstvo práce a sociálních věcí.